Online průvodce pracovními úrazy

Nejčastějším prostředkem ke zvýšení místa práce, hned po židlích, stoličkách, stolech, kbelících, paletách apod., je žebřík. Žebříků dnes na trhu naleznete nepřeberné množství, od jednoduchých, výsuvných, skládacích, dvojitých, trojitých až po autožebříky. Je proto nanejvýše vhodné, dodržovat desatero bezpečnosti práce na žebříku.

I proto, že právě pády ze žebříků tvoří velkou část koláče počtu pracovních úrazů.

Abyste ze žebříku nesletěli, stačí dodržet pouze pár základních bezpečnostních zásad.

1. provedení řízení rizik ve vztahu k žebříkům, tj. identifikace nebezpečí, hodnocení rizik návrh opatření, zpracování dokumentace o rizicích a komunikaci rizik s relevantními zaměstnanci, dle požadavků zákoníku práce;
2. vypracování místního provozního bezpečnostního předpisu, kterým se upraví zásady bezpečnosti práce na žebříku v podmínkách zaměstnavatele;
3. zajištění školení o právních a ostatních předpisech BOZP, ve vztahu k žebříkům, dotčených zaměstnanců;
4. provedení kontrol provozuschopnosti (někdy nesprávně označovaných jako revize), používaných žebříků a vypracování kontrolní zprávy.

Tímto článkem bych rád shrnul veškeré zákonné náležitosti školení zaměstnanců o požární ochraně, jelikož stále u mnohých firem vidím, že jsou se školení požární ochrany dělá problémy. Zejména potom při kontrolách Státního požárního dozoru. Velkým problémem je například i školení e-learningem. Čtěte, proč se e-learningu rozhodně vyhnout a vyjádření státního úřadu k tomuto typu "školení."

Jaké mohou být důsledky špatně provedeného školení v případě požáru a velkých majetkových ztrát nebo dokonce ztrát na životech a zdraví osob, si raději ani nepředstavovat.

Požární ochranu školím již řadu let. Mé zkušenosti z praxe, dokáži předat školeným. Školím vždy profesionálně a efektivně.

• Kdo musí školit požární ochranu?
• Školení zaměstnanců dle zákona o požární ochraně
• Podrobnosti školení o požární ochraně
• Odborná příprava požární ochrany
• Obsah, rozsah, ověření znalostí a dokumentace školení o požární ochraně
• Další podrobnosti školení o požární ochraně

Stále mylný názor je, že školení požární ochrany se týká pouze provozovatelů činností se zvýšeným požárním nebezpečím (ZPN) a s vysokým požárním nebezpečím (VPN). Jinak řečeno, že ti, kteří provozují výhradně činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí (BZPN), školit o požární ochraně nemusejí.

Částečně je to pravda. Avšak celá pravda je ta, že provozovatelé činností BZPN nemusí provádět školení požární ochrany ve smyslu § 16, zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, úz a za dodržení náležitostí stanovených zejména §§ 23, 24, 25, 26 a 36, vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, úz.

Stále pro ně však platí povinnost školit zaměstnance o právních a ostatních předpisech BOZP (tyto předpisy definuje § 349, Zákoníku práce, který mimo jiné uvádí, že mezi ně patří i předpisy o požární ochraně), ve smyslu odst. (2), § 103, zákona č. 262/2006 Sb., úz.

Jinak řečeno, pokud zaměstnavatel provozující činnosti BZPN neprovádí školení požární ochrany ve smyslu § 16, zákona č. 133/1985 Sb., úz, měl by alespoň základní informace z této oblasti zakomponovat do školení BOZP zaměstnanců.

Pozn.: níže uvedené informace se týkají školení o požární ochraně, prováděného ve smyslu zákona o požární ochraně.

Zákon jasně říká, že školení o požární ochraně se vztahuje na všechny zaměstnance a že musí být pravidelné.

Zákon dále klade požadavek na to, aby bylo školení děleno zvlášť pro vedoucí zaměstnance, zaměstnance a pro osoby, které se příležitostně zdržují na pracovištích zaměstnavatele.

Zákon také rozlišuje mezi školením (vedoucí zaměstnanci, zaměstnanci, příležitostné osoby) a odbornou přípravou (preventivní požární hlídky, preventisté požární ochrany).

Velmi důležitým bodem je ustanovení, které blíže specifikuje požadavek na školení požární ochrany příležitostně se zdržujících osob. Toto se dle zákona zajišťuje jen v případě, kdy tyto osoby provádějí činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím (ZPN) či  vysokým požárním nebezpečím (VPN) a nebo pokud s těmito činnostmi přicházejí do styku.

Pokud to uvedu na konkrétním případě, tak standardní firma, která má administrativní pracoviště (zpravidla činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí (BZPN)) a výrobní pracoviště, kde provozuje činnosti se ZPN, nebude školit návštěvy, klienty a dodavatele, kteří se budou pohybovat pouze po administrativním pracovišti.

Poslední velmi důležité ustanovení zákona, týkající se školení o požární ochraně nám říká, že podrobnosti školení upravuje vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, úz. Pojďme se na ni tedy podívat.

Vyhláška jasně stanoví, co by mělo být obsahem školení o požární ochraně.

Dle vyhlášky tedy školení o požární ochraně obsahuje seznámení:

1. s organizací a zajištěním požární ochrany a se základními povinnostmi vyplývajícími z předpisů o požární ochraně;
2. s požárním nebezpečím vznikajícím při činnostech provozovaných právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou v místě výkonu práce zaměstnance;
3. s požárním řádem, s požárními poplachovými směrnicemi, popřípadě s požárním evakuačním plánem a další dokumentací obsahující stanovení podmínek požární bezpečnosti při činnostech vykonávaných na pracovišti;
4. se zvláštními požadavky na provoz a obsluhu instalovaných technických zařízení v případě požáru;
5. se zajištěním požární ochrany v době sníženého provozu a v mimopracovní době;
6. s rozmístěním a se způsobem použití věcných prostředků požární ochrany na pracovišti;
7. s funkcí, popřípadě způsobem obsluhy požárně bezpečnostních zařízení na pracovišti.

Vyhláška pak specifikuje, pro které konkrétní skupiny osob, se školení organizuje, jak často je nutno tato školení organizovat. Zákon č. 133/1985 Sb., úz, nám pak ve svém § 16a jasně říká, kdo které školení může provádět. Abyste to mezi předpisy a §§ nemuseli dlouze hledat, Vše je přehledně uvedeno v tabulce níže.

Přehled školení - kdo, jak často a kdy

Legenda k tabulce:

• BZPN - činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí (viz odst. (4), § 4, zákona č. 133/1985 Sb., úz);
• ZPN - činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím (viz odst. (2), § 4, zákona č. 133/1985 Sb., úz);
• VPN - činnosti s vysokým požárním nebezpečím (viz odst. (3), § 4, zákona č. 133/1985 Sb., úz);
• OZO PO - Odborně způsobilá osoba v požární ochraně (viz § 11, zákona č. 133/1985 Sb., úz);
• TPO - Technik požární ochrany (viz § 11, zákona č. 133/1985 Sb., úz).Školení o požární ochraně zaměstnanců je dále nutné opakovat i před uplynutím stanovené periody v případech, kdy je zaměstnanec převeden na jiné pracoviště nebo pracovní zařazení, pokud se tím mění i obsah skutečností, které byly předmětem školení o požární ochraně.

Odborná příprava se zajišťuje pro zaměstnance, zařazené do funkce členů preventivních požárních hlídek a pro preventisty požární ochrany.

Provozovatelé činností preventivní požární hlídky zřizují zejména v prostorách s nejméně třemi zaměstnanci, ve kterých provozují činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím nebo s vysokým požárním nebezpečím.

Zřízení funkce preventisty požární ochrany, není závazné a je čistě dobrovolné.

Odborná příprava preventivních požárních hlídek

Teoretická část odborné přípravy preventivních požárních hlídek obsahuje seznámení:

1. s požárním nebezpečím provozované činnosti,
2. se způsobem vyhlášení požárního poplachu, přivolání jednotky požární ochrany a
3. s poskytnutím pomoci v souvislosti se zdoláváním požáru.

Praktická část odborné přípravy preventivních požárních hlídek obsahuje seznámení

1. s rozmístěním a použitím věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení,
2. se způsobem, podmínkami a možnostmi hašení požárů, evakuace osob, zvířat nebo materiálu.

V případě, kdy provozovatel nemá dostatečné personální zdroje, pro vytvoření preventivní požární hlídky vlastními zaměstnanci nebo pokud je to vhodné, může do hlídky zařadit i externí zaměstnance. Na školení těchto externistů se potom vztahují stejné požadavky, jak výše uvedeno.

Pokud máte zájem, můžeme Vaši preventivní požární hlídku řádně vybavit přenosnými hasícícmi přístroji.

Odborná příprava preventisty požární ochrany

Funkce preventisty požární ochrany dnes již prakticky vymizela. Přesto uvedu základní náležitosti přípravy této osoby.

Odborná příprava preventistů požární ochrany obsahuje seznámení

1. se skutečnostmi uvedenými v odst. (1), § 23, vyhlášky č. 246/2001 Sb., úz, tj. informace uvedené výše v kapitole: „Podrobnosti školení o požární ochraně“, na všech místech a pracovištích, kde vykonávají preventivní požární prohlídky, rozšířené o seznámení
2. se způsobem a lhůtami jejich provádění a způsobem vedení požární knihy nebo jiného prokazatelného vedení záznamů o provedených preventivních požárních prohlídkách (dle odst. (6), § 12, vyhlášky č. 246/2001 Sb., úz).

Obsah a rozsah školení zaměstnanců o požární ochraně, včetně odborné přípravy požární ochrany, stanoví provozovatel činností vlastním vnitřním předpisem, dokumentem požární ochrany zpracovaným dle ustanovení § 36, vyhlášky č. 246/2001 Sb., úz.

Obsah i rozsah školení musí odpovídat vykonávaným činnostem a kromě informací uvedených v kapitole „Podrobnosti školení o požární ochraně“, může obsahovat i další, podrobnější informace ve vztahu ke konkrétnímu pracovišti či činnosti.

Znalosti zaměstnanců získaných při školení požární ochrany nebo odbornou přípravou požární ochrany je nutno ověřit. Způsob ověření je libovolný, musí být však stanovený v dokumentaci požární ochrany (např. v dokumentaci školení o požární ochraně). Rovněž vřele doporučuji provádět prokazatelné způsoby ověření znalostí (např. zkušební test) a naopak se vyhýbat těm neprůkazným (do dokumentace napsat: „Znalosti školených byly v závěru školení ověřeny formou individuálního ústního přezkoušení.“

Dokumentace o školení zaměstnanců, odborné přípravě preventivních požárních hlídek a preventistů požární ochrany

Dokumentaci školení požární ochrany vždy tvoří tematický plán (osnova – obsah školení), časový rozvrh školení (jak dlouho se které téma školí) a záznam o provedeném školení, který obsahuje:

1. název právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby;
2. datum, náplň školení;
3. způsob ověření získaných znalostí, popřípadě doklad o tomto ověření;
4. dobu trvání školení;
5. seznam zaměstnanců s podpisy proškolených osob;
6. jména a podpisy osob, které školení provedly, včetně
7. prohlášení o oprávněnosti k provedení školení podle § 16a zákona č. 133/1985 Sb., úz.

Dokumentaci o odborné přípravě preventivních požárních hlídek a preventistů požární ochrany tvoří tematický plán (osnova – obsah odborné přípravy), časový rozvrh odborné přípravy (jak dlouho se které téma školí) a záznam o provedené odborné přípravě, který obsahuje:

1. název právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby;
2. datum, náplň odborné přípravy;
3. způsob ověření získaných znalostí, popřípadě doklad o tomto ověření;
4. dobu trvání odborné přípravy;
5. seznam zaměstnanců zařazených do preventivních požárních hlídek a
6. seznam preventistů požární ochrany s podpisy těch, kteří se odborné přípravy zúčastnili;
7. jména a podpisy osob, které odbornou přípravu provedly, včetně
8. prohlášení o oprávněnosti k provedení odborné přípravy podle § 16a zákona č. 133/1985 Sb., úz.

Dokumentace samozřejmě musí obsahovat i další, základní náležitosti, uvedené v § 40, vyhlášky č. 246/2001 Sb., úz.

Využijte vzor dokumentace školení o požární ochraně

Nevymýšlejte již vymyšlené a využijte unikátní vzor dokumentace o školení zaměstnanců o požární ochraně. Vzor obsahuje tematické plány, časové rozvrhy a záznamy pro školení a odbornou přípravu:

• vedoucích zaměstnanců
• zaměstnanců
• "externích" zaměstnanců
• příležitostně se zdržujících osob
• zaměstnanců zabezpečujících požární ochranu v době sníženého provozu a době mimopracovní
• preventivních požárních hlídek
• preventistů požární ochrany

Další podrobnosti školení o požární ochraně a požadavky stanovené nad rámec výše uvedených, může samozřejmě provozovatel činností zapracovat do vlastní, vnitřní dokumentace, zejména do dokumentu vypracovaného dle ustanovení § 30, vyhlášky č. 246/2001 Sb., úz, tedy do Stanovení organizace zabezpečení požární ochrany.

Požární ochranu školím již řadu let. Mé zkušenosti z praxe, dokáži předat školeným. Školím vždy profesionálně a efektivně.

Dokumentace požární ochrany musí být zpracována za podmínek stanovených zákonem o požární ochraně a způsobem určeným vyhláškou o požární prevenci. Rozhodně neplatí, že každá firma musí dokumentaci požární ochrany zpracovat nebo že musí vést všechny dokumenty PO. Tímto článkem bych rád objasnil základní náležitosti, které se váží právě k problematice zpracování a vedení dokumentace požární ochrany.

Vypracováním dokumentace požární ochrany se zabývám již řadu let. Za tu dobu má dokumentace prošla desítkami hasičských kontrol a pomohla při likvidaci nejednoho požáru! Rád ji profesionálně vypracuji i Vám!

• Co to je dokumentace požární ochrany
• Kdo musí dokumentaci požární ochrany zpracovat?
• Jaké dokumenty je nutno zpracovat?
• Jak by měla dokumentace požární ochrany vypadat?
• Kdo dokumentaci požární ochrany zpracovává?
• Kdo dokumentaci požární ochrany schvaluje?
• Další náležitosti dokumentace požární ochrany
• Další požadavky na vedení a ukládání dokumentace požární ochrany
• Kontrola dokumentace požární ochrany

Dokumentace požární ochrany je soubor písemných pravidel, kterými provozovatel činností stanoví zejména podmínky:

1. k zabránění vzniku požáru
2. ke zmírnění rizika vzniku požáru
3. k omezení působení vzniklého požáru
4. chování osob při vzniku požáru
5. chování osob při nutnosti evakuace
6. k bezpečného provozu a údržbě strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí
7. k bezpečnému nakládání s požárně nebezpečnými látkami
8. preventivní činnosti na úseku požární ochrany
9. prevence a nácviku připravenosti zdolávání mimořádných událostí
10. školení o požární ochraně a odborné přípravy požární ochrany.

Dokumentace požární ochrany upravuje práva a povinnosti konkrétních osob, zejména potom zaměstnanců.

Povinnost vypracovat dokumentaci požární ochrany je uložena všem podnikajícím fyzickým a právnickým osobám, které provozují činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím.

Povinnost vypracovat dokumentaci požární ochrany se nevztahuje na provozovatele činností bez zvýšeného požárního nebezpečí. Výjimkou je nutnost vypracovat požární knihu, pro evidenci prováděných preventivních požárních prohlídek.

Povinnost vypracovat dokumentaci požární ochrany a pokud ano, tak v jakém rozsahu, závisí na kategorii provozovaných činností.

Níže v tabulce je uveden přehled, právě s ohledem na začlenění činností.

*Platí pouze v případě, kdy provozovatel zřizuje ohlašovnu požárů
BZPN = činnosti bez zvýšeného požárního nebezpečí
ZPN = činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím
ZPN + SPPZ = činnosti se zvýšeným požárním nebezpečím, pro něž jsou stanoveny složité podmínky pro zásah
VPN = činnosti s vysokým požárním nebezpečím

Součástí dokumentace požární ochrany je také další dokumentace obsahující podmínky požární bezpečnosti, zpracovávaná a schvalovaná, popřípadě vedená podle zvláštních předpisů, například požárně bezpečnostní řešení, bezpečnostní dokumentace, bezpečnostní listy, jakož i doklady prokazující dodržování technických podmínek a návodů vztahujících se k požární bezpečnosti výrobků nebo činností, rozhodnutí a stanoviska správních úřadů týkající se požární bezpečnosti při provozovaných činnostech.

Stáhněte si vzorové dokumenty požární ochrany v našem e-shopu

Smyslem dokumentace požární ochrany je stanovit jasná pravidla, jak se chovat. Proto by měla být co možná nejstručnější, věcná, přehledná. Musí být vytvořena tak, aby ji dokázal pochopit a řídit se pravidly, dokumentací stanovenými každý zaměstnanec pracoviště.

V dokumentaci požární ochrany není prostor pro zbytečné řeči a zdlouhavé definice. Ideální je v bodech sepsat jasná pravidla.

Dokumentaci požární ochrany zpracovává odborně způsobilá osoba v požární ochraně nebo technik požární ochrany.

Dokumentaci požární ochrany schvaluje statutární orgán právnické osoby nebo jím pověřený vedoucí zaměstnanec, podnikající fyzická osoba nebo její odpovědný zástupce před zahájením činnosti, k níž se dokumentace vztahuje.

Pověření vedoucího zaměstnance musí být prokazatelné, ideálně písemné.

Součástí dokumentace požární ochrany musí být vždy uvedení

1. místa její účinnosti
2. rozsahu její účinnosti,
3. data zpracování nebo
4. data provedení záznamu do dokumentace,
5. jména a odborné způsobilost zpracovatele, popřípadě osoby, která dokumentaci vede.

Požadavky stanovené na obsah některých druhů dokumentace požární ochrany mohou být zapracovány do jiné organizační nebo provozní dokumentace vedené právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou (např. organizační řád, provozní řád, technologické postupy). Jsou-li v takovém případě splněny podmínky zpracování a schválení, považují se tyto části jiné organizační nebo provozní dokumentace za příslušné druhy dokumentace požární ochrany.

Dokumentace požární ochrany se ukládá takovým způsobem, aby byla dostupná osobám zaměstnancům, jichž se týká, jakož i orgánům státního požárního dozoru.

Dokumentace požární ochrany musí být vedena, popřípadě její stejnopisy nebo kopie musí být uloženy takovým způsobem, aby v případě požáru bylo možno prokázat plnění povinností stanovených zákonem.

Vznikne-li pochybnost zda, popřípadě v jakém rozsahu má být zpracována nebo vedena dokumentace požární ochrany, rozhodne o tom na základě místních podmínek a po posouzení potřebných podkladů orgán státního požárního dozoru.

Kontrola dokumentace požární ochrany, včetně záznamu o jejím výsledku, se provádí v rámci preventivních požárních prohlídek, a to nejméně jednou za rok nebo po každém požáru anebo po každé provedené změně, která měla vliv na její obsah.

K provedení efektivní kontroly dokumentace požární ochrany, můžete využít vzorový formulář SAW, ke stažení v našem e-shopu:

Řízení rizik - velký strašák, velká neznámá, velká zbraň inspektorů práce, ale také soudů. Pokud je vše v pořádku, vždy se to dá hodit na nedostatečně vyhodnocená rizika. Proto se na tento základní proces BOZP pojďme podívat podrobněji.

Podílení se na řízení rizik by mělo být hlavní náplní odborně způsobilé osoby v BOZP. Přesto tomu tak není a existuje velká spousta odborně způsobilých osob, které vlastně pořádně ani nevědí, co že to vlastně to řízení rizik je. Dost často si také netuší, že analýza rizik je jen podprocesem samotného řízení rizik. Tímto článkem se pokusím, udělat Vám v tom jasno.

Řízením rizik se zabývám již řadu let. Jsem dokonce autorem metodiky pro hodnocení rizik, kterou úspěšně používám. K řízení využívám moderní nástroje a celý proces se snažím stavět tak, aby dával přidanou hodnotu Vašemu podnikání a ne jen stoh papírů!

• Analýza rizik nebo řízení rizik?
• Kdo musí úkoly řízení rizik plnit?
• Jak často je nutno řízení rizik provádět?
• Kdo může řízení rizik provádět?
• Posuzování rizika
• Analýza rizika
  • Identifikace nebezpečí
  • Odhad rizika
• Hodnocení rizika
• Regulování rizika
• Vedení dokumentace o rizicích
• Komunikace rizik

Věčný boj mezi odborníky a rádoby odborníky. Analýza rizik je jen část procesu řízení rizik. Je proto až zarážející, kolik firem nabízí provedení analýzy rizik, která Vám bez onoho zbytku, vlastně příliš nepomůže.

Takže pěkně popořadě.

Řízení (management) rizik je soustavný proces, jehož cílem je rozpoznat všechna rizika, která mohou ohrožovat zaměstnance, přijmout opatření proti působení těchto rizik a předejít tak negativnímu působení rizik.

Management rizik sestává z několika základních kroků, viz tabulka:

Z tabulky je patrné, jak malou podoblastí je analýza rizik a že její provedení rozhodně není dostatečné, pro naplnění litery zákona.

Za svou praxi jsem také viděl již nespočet směrnic, nazvaných "Analýza rizik". Tyto byly plné naprostých nepřesností a zavádějících informací. Pokud takovou směrnici máte, doporučuji Vám, přečíst si ji pořádně a zvážit, zda ji rovnou nevyhodit. Skutečný odborník pojmům rozumí a nemíchá dohromady nebezpečí, ohrožení a rizika a neplete si pojmy jako je analýza rizik, posouzeni  rizik a hodnocení rizik.

Proces managementu rizika je poměrně náročný, ať už co se týče metodiky vyhledávání nebezpečných činitelů, metodiky analýzy rizik, či vedení souhrnné dokumentace. Přitom proces managementu rizika je jedním z hlavních poslání na úseku BOZP, od nějž se odrážejí mnohé další, dílčí oblasti, jako je např. kategorizace prací, poskytování OOPP, školení BOZP, udílení pokynů, stanovení pracovních postupů a některé jiné.

Dle ustanovení odst. (3), § 102, zákona č. 262/2006 Sb., úz, je povinností každého zaměstnavatele, soustavně:

• vyhledávat nebezpečné činitele pracovního prostředí,
• hodnotit a posuzovat rizika z nich plynoucí,
• přijímat vhodná opatření k omezení rizik,
• seznamovat zaměstnance popř. i jiné osoby s riziky a
• v neposlední řadě o celém procesu vést podrobnou dokumentaci.

Jinak řečeno. Zaměstnáváte? Rizika řešit musíte. A aby to nebylo tak jednoduché, s ohledem na ustanovení zákona č. 309/2006 Sb., úz, se tato povinnost vztahuje i na osoby samostatně výdělečně činné, bez zaměstnanců. Zde ovšem opravdu přiměřeně činnosti a míře rizik.

Jak již bylo citováno v kapitole výše, řízení rizik musí být, dle Zákoníku práce, soustavným procesem. Nelze tedy stanovit určitou periodu, jak často se do řízení rizik pustit. Činnost musí být každodenní součástí plnění pracovních úkolů!

Obdobně jako jakýkoliv jiný úkol prevence rizik. Vše záleží na počtu zaměstnanců a znalostech zaměstnavatele. Zjednodušeně řečeno, pokud má zaměstnavatel 25 a více zaměstnanců, musí řízení rizik přenechat odborně způsobilé osobě v prevenci rizik v oblasti BOZP.

Samozřejmě ale není nikde zakázáno, do řízení rizik zapojit všechny zaměstnance. To je vlastně nejen vhodné, ale i nutné. Odborně způsobilá osoba pak celý proces moderuje a odborně dozoruje.

Vždyť zaměstnanci jsou na pracovištích denně, po nejdelší dobu. Proto i oni by měli být těmi, kteří si rizika uvědomí nejdříve. Je nezbytné zajistit takové podmínky, aby se zaměstnanci neostýchali o případných rizicích neprodleně informovat vedoucí zaměstnance nebo přímo odborně způsobilou osobu. Taková rizika je pak nutno ovšem správně řídit, aby zaměstnanec, který ohlášení provedl, nenabyl dojmu, že to bylo vlastně zcela zbytečné.

Posuzování rizika je proces, v rámci nějž se identifikují nebezpečí, která jsou zdroji rizika, odhadnou rizika z nich plynoucí, tj. provede se analýza rizika a následně se analyzovaná rizika vyhodnotí, tj. zařadí do kategorií, skupin a stupňů, dle jejich přijatelnosti a důležitosti.

Analýza rizik - tedy činnost, kterou se rozumí systematické použití dostupných informací k identifikaci nebezpečí a následnému odhadu rizika z tohoto nebezpečí plynoucího. Identifikované nebezpečí přitom může být zdrojem rizika jak pro jednotlivce, obyvatelstvo nebo i pro majetek či životní prostředí.
Pro zdárné provedení analýzy rizika, je nutné získat vstupní data, tj. identifikovat nebezpečí. Na základě identifikace nebezpečí, je dále možné provést odhad rizika.

Identifikace nebezpečí

Identifikace nebezpečí je proces, při němž se zúčastněné osoby snaží odhalit veškerá nebezpečí, která mohou být zdrojem rizika.
Při identifikaci nebezpečí se berou v potaz jak faktory fyzikální, chemické, biologické, tak i faktory organizačního charakteru. Zjištěná nebezpečí, jsou všechny fyzické osoby povinny hlásit příslušnému vedoucímu zaměstnanci pracoviště, na němž je nebezpečí zjištěno.
Pro identifikaci nebezpečí, je možno použít deduktivní metodu pozorování a sběru dat, předem připravený kontrolní seznam (checklist), běžně užívané metody, jako jsou např. What-If; HAZOP, Dow`s Chemical Index; Dow`s Fire&Explosion Index popř. i některé další.

Odhad rizika

Odhad rizika je částečně subjektivní a částečně empirický proces. Hodnotitel, ať už jednotlivec nebo např. hodnotící komise, pro každé identifikované nebezpečí odhadnou rizika. Odhaduje se nejen míra, resp. závažnost rizika, ale vůbec riziko jako takové. Každé nebezpečí může být totiž zdrojem vícero rizik.

Faktické vyjádření míry rizika potom záleží na stanovené metodice. Zpravidla se vyjadřuje alespoň pravděpodobností, s jakou se riziko uplatní a následkem, který může způsobit na škále 1 až 5. 1 = téměř žádná pravděpodobnost působení a drobná poranění, 5 = téměř trvalá pravděpodobnost působení a smrtelné úrazy. Míra rizika je určena jako součin pravděpodobnosti a následku.

Pokusím se pro názornost uvést konkrétní příklad.

1. Nebezpečí
   • Rotující brusný kotouč úhlové brusky
2. Riziko
   1. Rozlomení brusného kotouče a následující odlet částí proti pracovníkovi a jeho poranění
      • pravděpodobnost 2, následek 4, riziko = 2 x 4 = 8
   2. Pořezání se pracovníka při kontaktu s brusným kotoučem
      • pravděpodobnost 3, následek 2, riziko = 3 x 2 = 6
   3. Hluk produkovaný kontaktem rotujícího brusného kotouče s obráběným materiálem, působící na pracovníka.
      • pravděpodobnost 5, následek 2, riziko = 5 x 2 = 10

Pro odhad rizika je možno použít mnohem více kritérií a sofistikovanějších metod, než výše uvedeno. Osobně při hodnocení rizik pro klienty SAW využívám zpravidla tato kritéria:

1. pravděpodobnost přítomnosti rizika;
2. pravděpodobnost působení rizika;
3. následek rizika;
4. počet exponovaných osob;
5. skupina exponovaných osob;
6. zhoršující koeficient hodnotitele.

Pravděpodobnosti potom vyjadřuji v jednotkách procent (0 - 100%), následky ve škále 1 až 10. Výsledný odhad rizika je tak mnohem přesnější.

Možná se ptáte, k čemu odhad rizika vlastně slouží?

Zejména k lepšímu pochopení rizika, jeho možnému vyhodnocení a efektivnějšímu přijetí opatření. Odhad rizika má význame zejména tehdy, kdy je identifikováno velké množství nebezpečí, řádově stovky nebo tisíce a z nich plynoucí rizika, kterých je řádově ještě více. Správný odhad rizik tak umožní jejich řádné vyhodnocení a tím možnost zaměřit se na ta skutečně významná rizika.

Při analýze rizika jsme zjistili, jaká jsou na pracovišti nebezpečí, rizika z nich plynoucí a jaká je míra těchto rizik - tedy jak moc nás ohrožují. Nyní je potřeba rizika vyhodnotit.

Vyhodnocení rizik znamená rozhodnout, na základě míry rizika, zda je pro nás dané riziko zajímavé (stojí za to jej řešit), či nikoli. Opět zde záleží na použité metodice a osobě hodnotitele. Nelze ale obecně říci, že rizika s nízkou mírou jsou nezajímavá a rizika s mírou vysokou zajímavá musejí být. Faktorů je zde více a je nutno zvolit optimální metodiku, která nám pomůže je všechny zohlednit.

Osobně rizika škatulkuji do tří skupin a šesti kategorií. K tomu při hodnocení rizik klientů používám vlastní metodiku SAW, která se mně již v praxi hodně osvědčila.

Regulování rizika je proces přijímání bezpečnostních opatření proti působícím rizikům, za účelem jejich minimalizace, popř. i eliminace. Přijetím bezpečnostních opatření se snižuje míra rizika, tj. v ideálním případě dochází ke snížení skupiny a kategorie rizika.
Za přijetí bezpečnostních opatření proti působení rizika, jsou odpovědní vedoucí zaměstnanci pracovišť, na nichž dochází k expozici tomuto riziku.

Bezpečnostní opatření jsou přijímána v hierarchii, stanovené právním předpisem a to následovně:

1. omezování vzniku rizik;
2. odstraňování rizik u zdroje jejich původu;
3. přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezení působení negativních vlivů práce na jejich zdraví;
4. nahrazování fyzicky namáhavých prací novými technologickými a pracovními postupy;
5. nahrazování nebezpečných technologií, výrobních a pracovních prostředků, surovin a materiálů méně nebezpečnými nebo méně rizikovými, v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky;
6. omezování počtu zaměstnanců vystavených působení rizikových faktorů pracovních podmínek překračujících nejvyšší hygienické limity a dalších rizik na nejnižší počet nutný pro zajištění provozu;
7. plánování při provádění prevence rizik s využitím techniky, organizace práce, pracovních podmínek, sociálních vztahů a vlivu pracovního prostředí;
8. přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany před riziky oproti prostředkům individuální ochrany;
9. provádění opatření směřujících k omezování úniku škodlivin ze strojů a zařízení;
10. udílení vhodných pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Proces managementu rizika, musí být dle požadavků Zákoníku práce, dokumentován.

Za standardní dokumentaci se dá považovat metodika, která proce managementu rizika ve firmě popisuje a dále přehled rizik, většinou nazývaný jako registr rizik. V registru musí být nejen uvedena všechna hodnocená a regulovaná rizika, ale zároveň také veškerá přijatá bezpečnostní opatření. Registr rizik je dokladem o fungování managementu rizik a proto veškeré důležité skutečnosti, v něm musejí být uvedeny.

V e-shopu SAW můžete zakoupit vzorovou dokumentaci rizik

Posledním, ale zároveň nejdůležitějším krokem řízení rizika je tzv. komunikace rizika. Hodnocená rizika zkrátka musejí být komunikována. Protože pokud zaměstnanci o riziku nevědí, nevědí ani o přijatých opatřeních, celý proces byl vlastně zbytečný.

Komunikací rizika se rozumí informování všech zainteresovaných osob, tj. osob, které jsou exponovány riziku, o nebezpečí, které je zdrojem rizika, o míře a stupni rizika, o samotném riziku a o navržených a přijatých bezpečnostních opatřeních, vedoucích k minimalizaci nebo eliminaci rizika. Komunikace rizika musí být provedena vždy prokazatelným způsobem.

Mezi jednu z nejčastějších příčin pracovních úrazů se dlouhodobě řadí srážka s nečekaně otevřenými dveřmi. Úrazy bývají často poměrně vážné. Od otřesu mozku, tržných ran na hlavě až po zlomeniny. Jelikož se tomuto riziku v praxi nedá zcela vyhnout, je tedy nutné se jím zabývat a přijmout adekvátní opatření. Varující klika se jeví jako ideální řešení.

Možným řešením, je i řešení pasivní. V praxi poměrně rozšířené, bohužel velmi málo účinné. Pasivní řešení spočívá ve výrazném označení nebezpečného prostoru na podlaze přede dveřmi. Postupem času jej však zaměstnanci začnou ignorovat a chovají se, jako by tam žádné značení nebylo.

Mnohem lepší a efektivnější alternativou je postavit se k problému aktivně, pomocí principu varující kliky.

Řešení spočívá ve výrazném zablikání kliky, při jejím otevírání. Světelným signálem je varován náhodný kolemjdoucí. Varování je včasné a výrazné. Kolemjdoucí má dostatek času reagovat a vyhnout se tak případné srážce!

Varující klika skvěle funguje a já tomuto řešení věřím.

Nabízím Vám proto možnost, po dobu 14 dnů, si varující kliku zdarma vyzkoušet a to přímo na Vašem pracovišti! Jednoduchou výměnou původní kliky za kliku varující, vytvoříte ihned bezpečnější pracovní prostředí!

Pokud máte zájem kliku vyzkoušet, stačí vyplnit níže uvedený poptávkový formulář.
V případě dotazů či připomínek, mě neváhejte kontaktovat.

Varující klika má tyto výhody

• Okamžitě po instalaci zvýší bezpečnost a to i bez předchozího školení osob!
• Zařízení lze snadno instalovat na stávající dveře bez nutnosti úprav
• Zařízení se vyznačuje nízkými náklady na pořízení a instalaci v porovnání s konvenčními stavebními úpravami
• Zařízení si zachovává funkčnost i přes běžné typy rukavic a oblečení
• Interval výměny baterie je 1,5 roku

Standardně si musí kolemjdoucí neustále uvědomovat riziko srážky. K tomu používá část mozku neokortex, pro vědomé procesy.

To vyžaduje úsilí a účast vůle. Následkem je potom nižší reakční rychlost, která může zapříčinit srážku s rychle otevřenými dveřmi a vznik pracovního úrazu.

Oproti tomu vhodně blikající světlo je zpracováváno mozkovým kmenem, který reaguje mnohem rychleji, v milisekundách, automaticky, bez vědomého řízení, a je neustále v činnosti. Právě toho využívá varující klika.

Pro příklad: Dítě se musí naučit, že nemá po chodbě běhat, protože je tu nebezpečí, avšak samo, bez jakéhokoliv vzdělání ustrne, když na něj něco prudce zabliká [Daniel Goleman, Pozornost, skrytá cesta k dokonalosti.]

Pro Vaši lepší orientaci v problematice bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochraně, jsou pro Vás připravil ucelený přehled právních předpisů, které jsou pro zajištění bezpečnosti nejvýznamnějšími z pohledu zaměstnavatele.

Registr předpisů bude průběžně aktualizován, popř. doplňován. Návrhy na doplnění můžete uvádět v diskusi nebo mně zaslat emailem.

Zákony, na něž je odkazováno, jsou vždy v jejich platném znění. Přehled právních předpisů BOZP umožňuje snadné vyhledávání a to pomocí vyhledávacího pole, umístěného vždy vpravo nad přehledem.

Červeně a tučně jsem se pokusil zvýraznit ty předpisy, které jsou dle mého názoru nejvýznamnější a pokud s bezpečnostní začínáte, začít byste měli právě s nimi.

Žlutě jsou potom zvýrazněny nejnovější předpisy, resp. poslední aktualizace v registru.

Přehled právních předpisů BOZP:

Vytvořil Ing. Vít Hofman, 12. 4. 2014 | Poslední aktualizace: 27. 07 2022

Tento registr, tedy přehled právních předpisů BOZP, jsem vytvořil zejména pro všechny odpovědné zaměstnavatele a jejich vedoucí zaměstnance, aby se mohli v problematice lépe zorientovat. Užitečný však může být pro každého, kdo řeší nějaký problém s bezpečností práce či požární ochranou.

Ani odborně způsobilá osoba v prevenci rizik nebo v požární ochraně, si nemusí všechny předpisy pamatovat nazpaměť! Není potom nic jednoduššího, než využít přehled právních předpisů BOZP a jednoduše v něm vyhledat, co potřebujete.

Přehled právních předpisů BOZP jsem záměrně ochudil o ty předpisy, které se týkají jen konkrétních, úzce specifikovaných skupin osob. Zejména v registru nejsou předpisy pro důlní a horní činnosti, předpisy vztahující se k jaderným provozům a jaderné bezpečnosti, předpisy určené pro výrobce zařízení a některé další.

Proč přehled právních předpisů BOZP neuvádí technické normy?

Nutno také podotknout, že mezi právní předpisy nepatří technické normy. Tyto také neuvádím záměrně. Zejména pro to, že je jich až neskutečné množství a přehled právních předpisů BOZP by se tak stal velmi nepřehledným.

Dalším důvodem je fakt, že pokud chcete s technickými normami alespoň trochu efektivně pracovat, musíte mít zaplacený přístup k ČSN online, u Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Tam můžete potom jednotlivé normy poměrně snadno vyhledávat.

Komplikovat přehled právních předpisů BOZP technickými normami, by tak bylo značně neefektivní.

Ano i ne. Pravdou je, že zaměstnanci skutečně musejí být proškoleni o právních předpisech. Zákoník práce tuto povinnost ale blíže upřesňuje a to tak, že pouze o těch předpisech, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána.

Z uvedených předpisů je tedy nutno vybrat jen ty relevantní a ideálně, pouze relevantní části relevantních předpisů.

Za svou praxi jsem proškolil již tisíce zaměstnanců. Při školeních se vždy snažím klást důraz na skutečná rizika konkrétních prací, činností a pracovišť a omezit klasické a nudné tlachání na minimum. Při školení využívám audiovizuálních prezentací a mohu tak vše demonstrovat na skutečných příkladech z praxe!

Není pro mě tedy žádným problémem, výše uvedený přehled právních předpisů BOZP vyfiltrovat tak, aby byl pro Vaše činnosti relevantní.

Stáhněte si vzorovou dokumentaci školení BOZP a PO

Pro lepší orientaci v bezpečnosti práce (BOZP) a požární ochraně, jsem pro Vás připravil ucelený přehled základních používaných pojmů, které by měl nejen každý "bezpečák", ale i každý zaměstnavatel a vedoucí zaměstnanec znát. Nalezněte definice pojmů BOZP, které hledáte!

Slovníček shrnuje nejvýznamnější pojmy a definice z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a požární ochrany (PO).

Nejedná se o kompletní výčet pojmů BOZP a PO!

Slovníček bude průběžně aktualizován, popř. doplňován. Návrhy na doplnění slovníčku můžete uvádět v diskusi dole nebo mně zaslat emailem.

Pokud Vám není některý pojem zřejmý, nebojte se ozvat. Rád Vám jej osvětlím!

Slovníček pojmů BOZP a PO:

Vytvořil Ing. Vít Hofman, 6. 5. 2014 | Poslední aktualizace: 25. 05. 2017

Uvědomujete si, že řízení firemního vozidla je jednou z nejrizikovějších činností, kterou může Váš zaměstnanec vykonávat? Vždyť na silnicích ročně umírají stovky osob! Řidiči referenti si tak zaslouží maximální péči!

Nejste sami. Požadavků BOZP je dnes tolik, že na vše sám zaměstnavatel nestačí. Nebojte se proto obrátit na profesionály v oboru.

• Kdo to je řidič referent?
• Řidiči referenti - základní požadavky BOZP
• Pracovnělékařské prohlídky řidičů referentů
• Řidiči referenti - školení BOZP a požadavky na odbornou způsobilost
• Perioda školení řidičů referentů z bezpečnosti práce
• Řidiči referenti a kniha jízd - jak ji správně vést?
• Maximální doba řízení firemního vozidla
• Stanovení odpovědností - jak na to?
• Řidiči referenti – mýty a fakta

Pojem řidič referent není právně korektní. Tj. žádný právní předpis s tímto pojmem nepracuje. Dle právních předpisů v zásadě rozlišujeme tři skupiny řidičů motorových silničních vozidel.

1. Do první skupiny patří ti řidiči, na které se vztahuje požadavek zdokonalování odborné způsobilosti řidičů - tedy tzv. "profesionálové". To jsou často řidiči kamionů, autobusů apod.
2. Na opačném konci jsou řidiči, kteří řídí spíše příležitostně a řízení není hlavní náplní jejich práce. Tj. vozidlo mají zejména ke své přepravě ke klientům apod. Tito se často označují nepřesně, jako tzv. "řidiči referenti".
3. No a pak je tu poslední skupina - něco mezi. Jde o řidiče, kteří mají řízení vozidla sjednáno v pracovní smlouvě jako druh své práce, ale ještě se na ně nevztahuje požadavek zdokonalování odborné způsobilosti řidičů. V praxi jde často o řidiče malých nákladních vozidel - dodávek.

Zdokonalování odborné způsobilosti řidičů

Aby tedy v pojmech bylo jasno, nejprve vysvětlím, kdo že to jsou řidiči "profesionálové", tedy ti řidiči, kteří musejí podstupovat zdokonalování odborné způsobilosti řidičů. Ostatní jsou pak naši řidiči referenti.

Vše upravuje zákon č. 247/2000 Sb., úz. Ten vymezuje, že zdokonalování se musí účastnit řidiči vozidel zařazených do následujících skupin:

• C1, motorová vozidla s výjimkou traktorů, jejichž největší povolená hmotnost převyšuje 3 500 kg, ale nepřevyšuje 7 500 kg, určená pro přepravu nejvýše 8 osob kromě řidiče, ke kterým smí být připojeno přípojné vozidlo o největší povolené hmotnosti nepřevyšující 750 kg;
• C1+E, jízdní soupravy, jejichž největší povolená hmotnost nepřevyšuje 12 000 kg, složené
  • z vozidla uvedeného v písmeni g) a přípojného vozidla o největší povolené hmotnosti vyšší než 750 kg, nebo
  • z vozidla uvedeného v písmeni f) a přípojného vozidla o největší povolené hmotnosti vyšší než 3 500 kg,
• C, motorová vozidla s výjimkou traktorů a vozidel uvedených v písmeni g), jejichž největší povolená hmotnost převyšuje 3 500 kg, určená pro přepravu nejvýše 8 osob kromě řidiče, ke kterým smí být připojeno přípojné vozidlo o největší povolené hmotnosti nepřevyšující 750 kg,
• C+E,  jízdní soupravy složené z vozidla uvedeného v písmeni h) a přípojného vozidla o největší povolené hmotnosti vyšší než 750 kg,
• D1,motorová vozidla, jejichž délka nepřesahuje 8 metrů, určená pro přepravu více než 8, ale nejvýše 16 osob kromě řidiče, ke kterým smí být připojeno přípojné vozidlo o největší povolené hmotnosti nepřevyšující 750 kg,
• D1+E, jízdní soupravy složené z vozidla uvedeného v písmeni i) a přípojného vozidla o největší povolené hmotnosti vyšší než 750 kg,
• D, motorová vozidla s výjimkou vozidel uvedených v písmeni i), určená pro přepravu více než 8 osob kromě řidiče, ke kterým smí být připojeno přípojné vozidlo o největší povolené hmotnosti nepřevyšující 750 kg, nebo
• D+E, jízdní soupravy složené z vozidla uvedeného v písmeni j) a přípojného vozidla o největší povolené hmotnosti vyšší než 750 kg.

Níže v podkapitolách se pokusím shrnout, co vše je potřeba zajistit k tomu, abyste mohli zaměstnance bez obav vyslat řídit firemní vozidla a nemuseli jste se bát toho, že bude mít dopravní nehodu.

I z hlediska lékařských prohlídek řidičů referentů, rozlišujeme dva základní případy.

1. Řízení firemního vozidla je druhem práce sjednaným v pracovní smlouvě
   • periody lékařských prohlídek jsou stanoveny zákonem č. 361/2000 Sb., následovně:
     • řidiči mladší 50ti let 1x 2 roky,
     • řidiči starší 50ti let 1 x ročně.
   • tyto řidiče nemůžete vyslat na lékařskou prohlídku pouze s běžnou žádostí, jako každého jiného zaměstnance, ale je nutno mít i zvláštní dokumentaci - prohlášení a lékařský posudek.
2. Řízení vozidla je obvyklá součást výkonu práce nebo jsou do místa výkonu práce přepravovány další osoby a současně není řízení vozidla uvedeno v pracovní smlouvě jako druh práce
   • v tomto případě je nutno do žádosti o pracovnělékařskou prohlídku uvést, že součástí práce zaměstnance je i tzv. riziko ohrožení zdraví, dle bodu 5, části II, přílohy 2, vyhlášky č. 79/2013 Sb. Periody lékařských prohlídek těchto řidičů se odvíjí nejen od věku zaměstnance, ale také od kategorie práce.
     • Kategorie práce 1: 1x 6 let u zaměstnanců mladších 50ti let a 1x 4 roky u zaměstnanců starších 50ti let;
     • Kategorie práce 2, 2R, 3 a 4: 1x 4 let u zaměstnanců mladších 50ti let a 1x 2 roky u zaměstnanců starších 50ti let;
   • Kromě základního vyšetření, se v rámci prohlídky provede i orientační vyšetření zraku (ostrost, barvocit a prostorové vidění - perimetr).
3. Řízení vozidla není obvyklou součástí práce ani nejde o svoz zaměstnanců do práce a současně není řízení vozidla uvedeno v pracovní smlouvě jako druh práce
   • pokud řízení není obvyklou součástí práce, tzn. že v rámci práce se nepředpokládá, že by zaměstnanec řídil vozidlo, přesto je řízení možné za mimořádných stavů a situací, není nutné provádět žádnou zvláštní lékařskou prohlídku pro řidiče, ale postačí pouze klasická pracovnělékařská prohlídka.

Dále platí, že každá fyzická osoba, která je držitelem řidičského oprávnění skupiny B, je povinna se podrobit pravidelné lékařské prohlídce nejdříve šest měsíců před dovršením 65 a 68 let věku a nejpozději v den dovršení stanoveného věku, po dovršení 68 let věku pak každé dva roky. Zde tedy pozor, pokud zaměstnáváte i starší osoby!

Vzorovou žádost o lékařskou prohlídku si můžete zakoupit v e-shopu SAW

1. Zaměstnanec, který bude řídit firemní vozidlo, musí být pro tuto činnost odborně způsobilý, tzn.:
   1. zaměstnanec musí být držitelem příslušného řidičského oprávnění (platného);
   2. všichni zaměstnanci musejí být proškoleni o právních a ostatních předpisech bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které se vztahují k jimi vykonávaným pracovním činnostem; z hlediska řízení firemních vozidel to jsou zejména:
      1. dopravní předpisy (zákony, nařízení vlády, vyhlášky);
      2. vnitřní předpisy zaměstnavatele (povinně zpracovaný místní provozní bezpečnostní předpis pro provoz dopravních prostředků);
      3. návod na obsluhu a údržbu vozidla;
      4. předpis upravujícím způsob evidence doby řízení a doby čerpání bezpečnostních přestávek;
   3. všichni zaměstnanci musejí být řádně informováni o rizicích a o přijatých opatřeních, která je mohou ohrožovat při výkonu pracovních činností;
   4. po skončení školení je nutno ověřit znalosti zaměstnanců (např. ústní přezkoušení, test), zaměstnanec musí při ověření znalostí uspět, jinak se stává nezpůsobilým k výkonu práce;
   5. pozn.: četnost, obsah a způsob provedení školení a ověření znalostí stanoví zaměstnavatel.

Stáhněte si vzorovou dokumentaci školení řidičů referentů

Pokud zaměstnanec nemá v pracovní smlouvě jasně uvedeno, že bude řídit firemní vozidlo, nemůže být k této činnosti zaměstnavatelem nucen; typicky nezkušení řidiči, mohou zcela legálně odmítnout řízení firemního vozidla s odůvodněním, že by tato činnost mohla bezprostředně ohrozit zdraví jejich nebo i zdraví a životy jiných osob.

Perioda školení řidičů firemních vozidel, není dána právními předpisy. Periodu tedy stanoví zaměstnavatel. Doporučuji stanovit periodu ne delší než 1x 3 roky a to zejména s ohledem na rizikovost práce a změny právních předpisů.

Také vás láká vidina snadného a levného e-learningového školení? Raději na to zapomeňte! Ani státní úřad inspekce práce není pro!

Na úvod nutno podotknout, že žádný bezpečnostní právní předpis, nezná pojem kniha jízd!

Kniha jízd se vede zejména pro finanční účely, aby bylo prokázáno, že vozidlo je užíváno k podnikatelské činnosti a odpočty DPH jsou tak oprávněné.

Z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je o řízení nutno vést pouze denní evidenci o době řízení a době čerpání bezpečnostních přestávek a to buď v listinné podobě nebo technickým zařízením. Technickým zařízením není např. GPS lokátor. Takovým zařízením je např. tachograf, který je dnes běžnou součástí nákladních vozidel nebo autobusů.

Aby byla evidence doby jízdy prokazatelná, je zcela ideální, pokud řidič eviduje každé zahájení jízdy, každé přerušení jízdy a každé čerpání přestávky přestávky.

Jak musejí řidiči referenti čerpat bezpečnostní přestávky?

Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby řidiči referenti:

1. nepřekročili maximální dobu řízení, která činí 4,5 hodiny; za dobu řízení se považuje i přerušení řízení na dobu kratší než 15 minut. Nejpozději po uplynutí maximální doby řízení musí být řízení přerušeno bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 30 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu. Bezpečnostní přestávka může být rozdělena do dvou částí v trvání nejméně 15 minut zařazených do doby řízení,
2. během bezpečnostní přestávky nevykonávali žádnou činnost vyplývající z jeho pracovních povinností, kromě dozoru na vozidlo a jeho náklad. Bezpečnostní přestávky a přestávky na jídlo a oddech se mohou slučovat; přestávky se neposkytují na začátku a na konci pracovní doby.

Abyste měli vše v pořádku, je nutné dle nařízení vlády č. 101/2005 Sb., stanovit odpovědnou osobu za firemní vozidla a zaměstnance, u nichž jste již ověřili zdravotní způsobilost a mají odpovídající odbornou způsobilost, k řízení firemních vozidel prokazatelně pověřit.

Pověření řidičů již provádí odpovědná osoba za firemní vozidla. Můžete mít odpovědných osob i více, pro určené skupiny vozidel. Také je nutno vysvětlit všem zaměstnancům, že bez písemného pověření odpovědné osoby, nesmí v rámci plnění pracovních úkolů firemní vozidla řídit! Řidiči referenti jsou tedy jen ti, kteří jsou písemně pověřeni!

Závěrem ještě vyvrátím pár fám, které ohledně problematiky bezpečnosti práce řidičů „referentů“ panují.

1. Není povinností zaměstnavatele, školitele, ani nikoho jiného, vystavovat průkazy o úspěšném absolvování školení řidičů „referentů“. Povinnost by to byla pouze v případě, že si to tak zaměstnavatel dobrovolně stanoví ve vnitřním předpise. PČR tyto „kartičky“, průkazy ani nic podobného nemá právo kontrolovat a při silniční kontrole nemá právo vyžadovat ani jiné doklady, prokazující, že řidič absolvoval školení řidičů „referentů“. Zda zaměstnavatel naplnil požadavek zákoníku práce, a zaměstnancům zajistil řádná školení, ve vztahu k bezpečnosti práce, je plně v kompetenci Státního úřadu inspekce práce, resp. jím zřízených oblastních inspektorátů práce.
2. Školení řidičů „referentů“ nemá platnost 1 rok! Je čistě a jen na zaměstnavateli, jakou periodu pro školení stanoví a zda vůbec rozhodne o tom, že školení bude opakovat. Perioda může být i 1 x 10 let a je jen na zaměstnavateli, zda to považuje za dostatečné. Ideální však je, nevolit periodu delší než 3 roky a to i s ohledem na vývoj právních předpisů.
3. Pro evidenci doby řízení a čerpání přestávek nepostačuje elektronické záznamové zařízení typu GPS! Je nutno doložit, kdy zaměstnanec čerpá bezpečnostní přestávku a ne jen předložit, kdy je vozidlo v klidu. Ze záznamu GPS není např. jasně patrné, zda zaměstnanec stojí v zácpě, nebo na krajnici a opravuje žárovku, či zda si vedle vozu postavil stan a v něm spí. Jako ideální a nezpochybnitelná se stále jeví „papírová“ kniha jízd, řádně a průběžně vedená. Ne dopisovaná týden / měsíc či rok pozadu.

Účast na provozu na pozemních komunikacích patří mezi jednu z nejrizikovějších pracovních činností vůbec. Je nutno nejen dbát dodržování předpisů, ale zejména zdravého lidského rozumu, úsudku, ohleduplnosti a předvídavosti. Řidiči referenti musejí být na silnicích vždy ve střehu!

Periody lékařských prohlídek zaměstnanců dnes vycházejí ze tří hlavních kritérií.

1. Prvním kritériem je kategorie práce zaměstnance. Čím je kategorie práce vyšší, tím je práce rizikovější a současně s tím, i perioda lékařské prohlídky je kratší.
2. Druhým kritériem jsou činnosti, které konkrétní zaměstnanec v rámci plnění pracovních úkolů vykonává. Jinak řečeno, čím nebezpečnější činnost a to jak pro sebe, tak i pro své okolí zaměstnanec vykonává, tím častější prohlídka.
3. Posledním, třetím kritériem pro určení periody lékařské prohlídky, je věk zaměstnance. Základní rozdělení je na zaměstnance mladší nebo starší 50ti let věku. Pro starší osoby samozřejmě platí kratší periody.

Výsledná perioda lékařské prohlídky by měla být stanovena dle nejkratší periody, bez ohledu na to, zda perioda vychází dle kategorie nebo rizik práce.

Právními předpisy, ze kterých periody lékařských prohlídek vycházejí, jsou zejména zákon č. 373/2011 Sb., úz a jeho prováděcí vyhláška č. 79/2013 Sb., úz.

Periody lékařských prohlídek zaměstnanců jsou zcela klíčové, ale přitom poměrně komplikované na správné stanovení. Pomohu Vám v tom udělat jasno.

Níže uvádím dvě tabulky. V první zjistíte, jaké jsou periody lékařských prohlídek zaměstnanců dle kategorie práce, samozřejmě s ohledem na věk zaměstnance. Ve druhé tabulce jsou potom uvedeny lhůty lékařských prohlídek, dle jednotlivých rizik práce a opět s ohledem na věk.

Podrobnosti nejen o periodických lékařských prohlídkách zaměstnanců, ale vůbec o fungování pracovnělékařských služeb, naleznete v článku:

Zakupte si vzor žádosti o lékařskou prohlídku včetně vzorového lékařského posudku

Pohyblivé a poddajné přívody, lidově řečeno prodlužovací kabely, dnes používá téměř každý. Jsou zcela běžnou součástí klasických domácích i kancelářských spotřebičů, od rychlovarných konvic, přes mikrovlnné trouby, vysavače, až po počítače a tiskárny.

Přesto se velmi často chybuje v jejich použití a vůbec, bezpečnost práce s nimi spojená, je velmi podceňovaná.

Základním předpisem, který upravuje podmínky bezpečného použití poddajných a pohyblivých přívodů, je nařízení vlády č. 101/2005 Sb.

Toto nařízení uvádí následujících, základní podmínky pro použití elektrických prodlužovacích šňůr:

Prodlužovací kabely, tedy pohyblivé a poddajné přívody, musejí být kladeny a používány tak,

1. aby nemohlo dojít k jejich poškození
2. byly zajištěny proti posunutí nebo vytržení
3. byly zabezpečeny proti zkroucení žil
4. aby při používání rozpojitelných spojů nebylo v rozpojeném stavu napětí na kontaktech vidlic
5. aby elektrická zařízení, která se napojují pohyblivým přívodem, byla při přemísťování odpojena od elektrické sítě, pokud nejsou upravena tak, že jimi lze pohybovat pod napětím.

Zejména zajímavý je bod 4 s ohledem na stále častější používání prodlužovacích šňůr, zakončených např. pěti zásuvkami. Pokud tedy využíváme např. pouze tři z pěti zásuvek, zbylé dvě volné, bychom měli mít zaslepeny.

Při své praxi velmi často vidím, z hlediska prodlužovacích přívodů, naprosto zanedbaná a nebezpečná kancelářská pracoviště.

Dokonce jsem se setkal se zaměstnancem, který si při odsedání od stolu, zamotal nohu do změti prodlužovacích šňůr pod stolem a to způsobilo jeho pád na ... Dopadlo to zlomeninou kosti sedací - jinak řešeno poměrně závažným pracovním úrazem.

Pro inspiraci přidávám několik fotografií, jak by to vypadat opravdu nemělo.

Při provozu prodlužovacích přívodů a to zejména na venkovních pracovištích, na staveništích apod. nezapomeňte, že je omezena jejich maximální délka. Omezení najdeme v ČSN 34 0350 Bezpečnostní požadavky na pohyblivé přívody a šňůrová vedení, edice 2, která stanoví maximální délku na 50 m a to s průřezem vodiče nejméně 1,5 mm2 při proudu maximálně 16A.

Totéž platí i pro navijáky prodlužovacích přívodů.

Překročit celkovou délku pohyblivého přívodu včetně prodlužovacích kabelů lze jen výjimečně. V takovém případě je však nejdříve nutno u připojovaného spotřebiče zajistit a ověřit spolehlivé působení ochrany před úrazem elektrickým proudem.

U přívodních šňůr a prodlužovacích kabelů, je zejména vhodné kontrolovat:

• stav izolace kabelu i koncovek;
• stav okolí kontaktů pracovních vodičů ve vidlici i v zásuvkách
• pevné uchycení kabelu v koncovkách.

Lhůta pro revizi prodlužovacího nebo přívodního kabelu by se měla shodovat s lhůtou pro revizi elektrického spotřebiče, který je přívodem napájen. Přehled těchto lhůt uvádím níže v tabulce:

Třídy ochrany elektrických spotřebičů

Pokud Vás zajímá, co to jsou jednotlivé třídy ochrany, uvádím přehled:

• Třída ochrany 1 - Spotřebiče mají pracovní izolaci, neživé části jsou opatřeny ochrannou svorkou, která musí být připojena k ochranné soustavě.
• Třída ochrany 2 - Spotřebiče mají dvojitou nebo zesílenou izolaci a nemají (nesmějí mít) ochrannou svorku. Mají celý povrch buď z izolantu nebo mohou mít některé části kovové, avšak vždy oddělené zesílenou izolací. Vodivé části nesmí být připojeny k ochranné soustavě.
• Třída ochrany 3 - Spotřebiče se připojují k malému bezpečnému napětí SELV nebo PELV.

V případě, kdy lhůta revize vychází na dva roky, nezapomeňte, že dle NV. č. 378/2001 Sb., úz je nutno provést kontrolu každého zařízení, včetně přívodního nebo prodlužovacího kabelu, nejméně 1x ročně!

Bezpečnost práce je obecně věcí vedoucích zaměstnanců pracovišť, na nichž jsou prodlužovací kabely a přívodní šňůry užívány.

Zaměstnavatel ale může zajišťováním bezpečného provozu elektrických zařízení a odpovědností za jejich bezpečný provoz, pověřit konkrétní osobu, tzv. osobu odpovědnou za bezpečný provoz elektrických zařízení.

Vzor písemného pověření odpovědné osoby si můžete stáhnout v e-shopu SAW.