Online průvodce pracovními úrazy

Podnikáte a tušíte, že byste měli řešit i oblast bezpečnosti práce? Pak možná Váháte, zda využít služby bezpečnostního technika. Tímto článkem se Vám pokusím zjednodušit život. Popsat, koho vlastně máte hledat a proč. A zejména, co po takovém bezpečákovi vlastně chtít a jak si ohlídat, že plní to, co plnit má.

---

Poměrně jednoduchá odpověď. Pokud se orientujete v problematice:

• řízení rizik (znáte např. metodiky pro identifikaci nebezpečí a hodnocení rizik),
• pracovnělékařských služeb (znáte povinnosti smluvního lékaře, znáte periody lékařských prohlídek apod.),
• kategorizace prací (víte, které práce jsou pracemi rizikovými a znáte jednotlivé rizikové faktory),
• školení BOZP (dokážete připravit obsah školení a dle něj dostatečně efektivně školení provést),
• poskytování osobních ochranných pracovních prostředků (znáte rozdíl mezi obuví kategorie S3 a O1?),
• kontrol a revizí technických zařízení (víte, kdo, kdy a jak má co kontrolovat?);
• právních a ostatních předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci,

pak můžete bezpečnost práce řešit bez problémů i svépomoci.

V opačném případě, kdy Vám výše uvedené oblasti příliš mnoho neříkají, rozhodně vyhledejte odbornou pomoc!

I zákon Vám tuto povinnost ukládá. Pokud máte 25 a více zaměstnanců, bezpečáka musíte mít bezpodmínečně. A do 25 zaměstnanců jej musíte mít, pokud nemáte dostatečné znalosti oboru. Viz otázky výše.

---

Pokud byste našli bezpečnostního technika, dost možná to nebude ten odborník, kterého hledáte. Bezpečnostní technik dle našich právních předpisů je odbornou osobou, která působí při báňských činnostech.

Vy hledáte odborně způsobilou osobu k zajišťování úkolů prevence rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Ano. Poněkud krkolomný název, ale i to k našemu  právu patří. Ve zkratce se tyto osoby často označují jako OZO BOZP nebo OOZ BOZP či OZO prevence rizik. I to je důvodem, proč většina laické a pololaické veřejnosti stále používá označení bezpečnostní technik. A to i když ví, že je toto označení nepřesné.

---

Podnikám. Vím, že musím mít bezpečáka, ale co po něm chtít?

Každý odborník se na to dívá trochu jinak. Zpravidla trochu s přihlédnutím k tomu, co ho baví a co nebaví. Osobně si ale myslím, že pokud jsou Vaše znalosti problematiky bezpečnosti práce takové, jako u většiny podnikatelů - tedy velmi malé, měli byste žádat minimálně následující služby bezpečnostního technika:

1. nastavení systému řízení rizik (musí se jednat o soustavný proces a je tedy nanejvýše vhodné, domluvit se na periodickém plnění a rovněž, na Vašem zapojení do procesu!)
2. zařazení prací do kategorií (řeší se s hygienou a často vyžaduje provedení měření rizikových faktorů pracovních podmínek akreditovanou laboratoří)
3. zavedení  systému pracovnělékařských služeb (od dohledu nad uzavřenou smlouvu, po nastavení systému a period lékařských prohlídek, formulářů, až po zajištění dohledu lékaře a problematiku školení první pomoci)
4. zavedení systému poskytování osobních ochranných pracovních prostředků (řádný výběr dle hodnocení rizik - hodnocení musí být doložitelné písemně, až po stanovení pravidel při používání OOPP)
5. vypracování zákonné dokumentace bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (více o dokumentaci v článku: Dokumentace bezpečnosti práce (BOZP)). Zde vždy doporučuji, abyste si všechny dokumenty přečetli a prověřili tak, že se nejedná o obecné balasty, ale dokumenty určené a vypracované pro vaše podmínky podnikání!
6. zavedení systému školení o právních a ostatních předpisech bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (případně včetně provedení školení a ověření znalostí)
7. zavedení systému kontrol, revizí a zkoušek nejen technických zařízení, strojů, přístrojů a nářadí, ale i dalších preventivních úkonů na úseku BOZP (např. roční prověrka BOZP)
8.  vaše důkladné seznámení se zavedenými systémy řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Pokud Vás cokoliv k problematice služeb bezpečnostního technika zajímá, neváhejte se ptát do komentářů pod článkem. Případné dotazy Vám rád zodpovím.

Úkoly bezpečnosti práce se vždy snažím plnit s maximální precizností a rovněž přiměřeně s ohledem na konkrétní podmínky daného podnikání a jeho rizikovost. Služby bezpečnosti práce zajišťuji od A po Z. Rád pomohu udělat i Vaše podnikání bezpečnějším!

Máte své pracoviště, na kterém působí Vaši zaměstnanci? Pak se rozhodně nevyhnete situaci, kdy na tomto pracovišti budou současně působit také zaměstnanci dalších zaměstnavatelů. A zde přichází na řadu koordinace BOZP na pracovišti!

Možná si říkáte: "Co je to za hloupost?" Proč by na Vašem pracovišti měli pracovat cizí zaměstnanci? Ale co třeba taková pošťačka, která přinesla na recepci balíček? Nebo revizní technici? Popř. jakýkoliv jiný, externí servisní technik nebo opravář. Defakto i státní zaměstnanci, kteří k Vám do provozu jdou na kontrolu do této kategorie spadají.

Právní předpisy bezpečnosti práce na tyto situace myslí a ukládají zaměstnavateli jasné povinnosti. Pokud je neznáte, pak je tento článek určen právě Vám!

---

Základním pilířem každé správné koordinace BOZP na pracovišti je poznat všechna rizika. Proto mezi základní povinnost každého zaměstnavatele, jehož zaměstnanci působí na pracovišti společně se zaměstnanci jiných zaměstnavatelů, patří povinnost poskytnout informace o rizicích. Vše vyplývá z odst. (3), § 101, zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce, úz, cituji:

Plní-li na jednom pracovišti úkoly zaměstnanci dvou a více zaměstnavatelů, jsou zaměstnavatelé povinni vzájemně se písemně informovat o rizicích a přijatých opatřeních k ochraně před jejich působením, která se týkají výkonu práce a pracoviště, a spolupracovat při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro všechny zaměstnance na pracovišti.

Co to však znamená v praxi?

Uvedu modelový příklad koordinace BOZP na pracovišti, který si snadno můžete vztáhnout na Vaše podmínky.

Je výrobní hala, kde probíhá kovoobrábění. V hale je osazeno několik CNS strojů, klasické frézky, soustruhy, vrtací pracoviště. Manipulaci zajišťují motorové manipulační vozíky. Zkrátka klasická kovovýroba.

Majitel kovovýroby (zaměstnavatel A) chce některé stroje modernizovat a tak si objedná externího dodavatele (zaměstnavatel B), jehož odborní zaměstnanci na místě posoudí současný stav a navrhnou vhodná řešení. V hale zároveň probíhá likvidace starého CNC stroje, značných rozměrů, kterou provádí zaměstnanci externí firmy (zaměstnavatel C).

Všem třem zaměstnavatelům tedy vzniká povinnost, vzájemně se písemně informovat o rizicích a o přijatých opatřeních. V praxi by potom tyto informace mohly vypadat, ve stručnosti, asi následovně.

Zaměstnavatel A

• Pozor! V hale je hluk - noste chrániče sluchu.
• Pozor! V hale může dojít k odletu částí při kovoobrábění. Noste chrániče očí.
• Pozor! V hale se pohybují motorové manipulační vozíky. Noste reflexní vesty.

Zaměstnavatel B

• Pozor! Zaměstnanci budou potřebovat zajistit vypnutí proudu do konkrétních strojů. S tím mohou být spojena navazující rizika.

Zaměstnavatel C

• Pozor! Na pracovišti budou probíhat těžké manipulace. Nutno zajistit ohrazení pracoviště a vyloučení provozu v ohroženém prostoru (rádius 5 m od demontovaného stroje).
• Pozor! Při pracích bude použita těžká řezací technika, která je zdrojem nadměrných emisí hluku. Všichni zaměstnanci v okolí musejí použít chrániče sluchu.
• Pozor! Při řezání budou vznikat horké jiskry. Z okruhu 5 m od likvidovaného stroje je nutno odstranit hořlavé materiály. K pracovišti je vhodné natáhnout požární vodu.

Zákoník práce mluví o tom, že se mají vzájemně informovat jednotliví zaměstnavatelé. To by ale koordinace BOZP na pracovišti přeci jen ještě trochu drhla. Nezapomíná proto na uložení povinnosti jednotlivým zaměstnavatelům, tyto informace předat dotčeným zaměstnancům. Tuto povinnost nalezneme v písm. b), odst. (4), § 101, Zákoníku práce, cituji:

Zaměstnavatel je povinen dostatečně a bez zbytečného odkladu informovat odborovou organizaci a zástupce zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a nepůsobí-li u něj, přímo své zaměstnance o rizicích a přijatých opatřeních, které získal od jiných zaměstnavatelů.

Dostatečně a bez zbytečného odkladu je nutno chápat jako před zahájením prací, nikoli až v jejich průběhu nebo po jejich skončení!

---

Zákoník práce povinnost vzájemně se písemně informovat o rizicích v odst. (3) dále rozvádí, cituji:

Na základě písemné dohody zúčastněných zaměstnavatelů touto dohodou pověřený zaměstnavatel koordinuje provádění opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k jejich zajištění.

V praxi to znamená, že zaměstnavatelé mezi sebou musejí určit toho z nich, který bude koordinovat a zajišťovat bezpečnost práce všech zaměstnanců - tedy nejen svých, ale i externích. Dle rozsahu koordinace je ideální, pokud koordinující zaměstnavatel určí jednoho nebo i více svých vedoucích zaměstnanců, kteří budou tento úkol zastávat. Pro výše uvedený příklad se zdá být ideální, pokud by koordinaci zajišťoval přímo provozovatel výrobní haly. V rámci koordinace BOZP na pracovišti by zejména zajistil, aby všichni zaměstnanci respektovali navržená opatření. Dále např. aby zaměstnanci zaměstnavatele B nevstoupili do ohroženého prostoru pracoviště, kde zaměstnavatel C likviduje stroj.

---

Nechte se inspirovat a zbytečně se netrapte vymýšlením již vymyšleného. Za velmi výhodnou cenu si můžete v e-shopu SAW zakoupit vzorové písemné informace o rizicích, které navíc obsahují i určení koordinujícího zaměstnavatele a umožňují jednoduché seznámení zaměstnanců s nimi. Koordinace BOZP na pracovišti tak pro Vás bude hračka!

Koordinace BOZP na pracovišti a další požadavky

Koordinace BOZP na pracovišti je zákoníkem práce ještě upřesněna a to v ustanovení písm. a), odst. (4), § 101, cituji:

Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby jeho činnosti a práce jeho zaměstnanců byly organizovány, koordinovány a prováděny tak, aby současně byli chráněni také zaměstnanci dalšího zaměstnavatele,

V praxi je tedy nepřípustné, aby zaměstnanci při své práci ohrožovali zaměstnance jiného zaměstnavatele.

---

Kromě výše uvedených vzájemných informací a zajištění koordinace BOZP na pracovišti, zákoník práce dále upřesňuje, jaké informace a pokyny musí zaměstnavatel, který je provozovatelem pracoviště, kde zaměstnanci jiných zaměstnavatelů působí, poskytnout. Povinnost plyne z ustanovení písm. g), odst. (1), § 103, Zákoníku práce, cituji:

Zaměstnavatel je povinen zabezpečit, aby zaměstnanci jiného zaměstnavatele vykonávající práce na jeho pracovištích obdrželi před jejich zahájením vhodné a přiměřené informace a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a o přijatých opatřeních, zejména ke zdolávání požárů, poskytnutí první pomoci a evakuace fyzických osob v případě mimořádných událostí,

Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou defakto předávány v rámci písemných informací o rizicích. Dále je nutné "externistům" sdělit, co dělat v případě požáru, jak se evakuovat, zda a kde mají k dispozici lékárničku, prostředky první pomoci, kde je hlavní vypínač el. proudu, uzávěr plynu nebo vody. Případně i další, místní a specifické informace o pracovišti.

---

Ano i ne. Záleží na tom, jaké činnosti budou externí zaměstnanci na pracovišti vykonávat. Pokud půjde o činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím, školení je nutno zajistit a to stejně, jako svým kmenovým zaměstnancům. Školení provádí vedoucí zaměstnanec pracoviště a obsahuje zejména seznámení:

1. s organizací a zajištěním požární ochrany a se základními povinnostmi vyplývajícími z předpisů o požární ochraně,
2. s požárním nebezpečím vznikajícím při činnostech provozovaných právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou v místě výkonu práce zaměstnance,
3. s požárním řádem, s požárními poplachovými směrnicemi, popřípadě s požárním evakuačním plánem a další dokumentací obsahující stanovení podmínek požární bezpečnosti při činnostech vykonávaných na pracovišti,
4. se zvláštními požadavky na provoz a obsluhu instalovaných technických zařízení v případě požáru,
5. se zajištěním požární ochrany v době sníženého provozu a v mimopracovní době,
6. s rozmístěním a se způsobem použití věcných prostředků požární ochrany na pracovišti,
7. s funkcí, popřípadě způsobem obsluhy požárně bezpečnostních zařízení na pracovišti.
8. Pro osoby,které se na pracovištích jen příležitostně zdržují, se školení o požární ochraně zabezpečuje v nezbytném rozsahu a to pouze v případě, kdy jsou na pracovištích vykonávány činnosti se zvýšeným nebo vysokým požárním nebezpečím.

V ostatních případech není nutno školení o požární ochraně provádět. Podrobné informace o školení požární ochrany naleznete v článku: Školení požární ochrany – co možná ještě nevíte.

Využijte vzorovou dokumentaci školení o požární ochraně SAW

Ať chceme nebo nechceme, pomalu ale jistě se opět blíží topná sezóna a s ní i ten pravý čas, věnovat náležitou pozornost a péči spalinové cestě - tedy komínu. Nepodceňte kontroly a revize komínů!

Jaké platí v současné době požadavky na provádění kontrol, čištění a revizí spalinových cest, to se dozvíte po přečtení tohoto článku.

---

Čištění komína se provádí odstraněním pevných látek, usazenin a nečistot ze spalinové cesty a jejích komponentů a výběrem pevných částí spalin nahromaděných v půdici komínového průduchu a kondenzátů ze spalinové cesty.

Nelze-li komín vyčistit běžným, mechanickým způsobem, lze provést čištění komínu odolného proti vyhoření sazí vypalováním. Vypalování komínu smí provádět pouze oprávněná osoba.

---

Kontrola komína (spalinové cesty) se provádí po jeho vyčištění posouzením:

1. toho, zda stav a provedení spalinové cesty v době kontroly odpovídá technickým požadavkům, podle kterých byla spalinová cesta navržena, provedena a bylo zahájeno její užívání,
2. toho, zda stav a provedení spalinové cesty zajistí, aby za všech provozních podmínek připojených spotřebičů paliv byly spaliny bezpečně odvedeny a rozptýleny do volného ovzduší,
3. zajištění volného a bezpečného přístupu ke spalinové cestě a k jejím vybíracím, vymetacím, kontrolním, měřicím a čisticím otvorům,
4. spalinové cesty z hlediska dodržení bezpečných vzdáleností od hořlavých předmětů a stavebních hmot třídy reakce na oheň B až F,
5. zajištění požární bezpečnosti viditelných a přístupných míst spalinové cesty, zvláště při prostupu spalinové cesty stavebními konstrukcemi, půdním prostorem nebo střechou a vývodů spalin obvodovou stěnou stavby,
6. jejího stavebně technického stavu a
7. toho, zda nedošlo k zásadním změnám oproti stavu zjištěnému při minulé kontrole nebo revizi.

---

Revize komínů (spalinových cest) se provádí:

1. před uvedením nové spalinové cesty do provozu nebo po každé stavební úpravě komínu,
2. při změně druhu paliva připojeného spotřebiče paliv,
3. před připojením spotřebiče paliv do nepoužívané spalinové cesty,
4. před výměnou spotřebiče paliv s výjimkou výměny spotřebiče stejného druhu, typu, provedení a výkonu za podmínky, že způsobilost spalinové cesty je potvrzena zprávou o provedení čištění a kontroly spalinové cesty,
5. po komínovém požáru, nebo
6. při vzniku trhlin u používané spalinové cesty, jakož i při důvodném podezření na výskyt trhlin u používané spalinové cesty.

---

WordPress Tables Plugin

---

Dejte si pozor na výběr vhodného "kominíka". V případě, kdy má Váš komín délku 8 m a kominík si přinese "štětku" o délce 3 m, nebude to to pravé ořechové.

Časté pochybení bývají také v dokladech, kdy Vám "kominík" předá doklad o provedené kontrole spalinové cesty, ale již Vám nedodá doklad o čištění komína!

Péče o komíny by měla být nedílnou součástí preventivních činností na úseku požární ochrany. Rozhodně v této oblasti nic nepodceňujte, protože požárů od komínů již bylo více než dost!

Odešlete mně poptávku a já udělám maximum pro to, abych Vám pomohl!

Jste OSVČ / freelancer bez zaměstnanců a myslíte si, že se Vás povinnosti bezpečnosti práce (BOZP) netýkají? Právní předpisy se na to dívají jinak! Bezpečnost práce a OSVČ / freelancer patří nerozlučně k sobě, stejně jako dnes hotovost a oblíbená EET.

---

Rozuzlení, zda i OSVČ musí plnit úkoly bezpečnosti práce, nám poskytne § 12, zákona č. 309/2006 Sb., úz. Toto ustanovení jasně vymezuje, že:

Na fyzickou osobu, která provozuje samostatně výdělečnou činnost, tedy OSVČ, se vztahuje odst. (1), (2) a (5), § 101, §§ 102, 104 a 105, Zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce, úz a dále také §§ 2 až 11, zákona č. 309/2006 Sb., úz s přihlédnutím k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu.

Aby v tom bylo zcela jasno, § 13, zákona č. 309/2006 Sb., úz dále uvádí, cituji:

Tam, kde se v zákoníku práce nebo v části první uvádí zaměstnavatel nebo zaměstnanec, rozumí se tím osoba uvedená v § 12, tedy i OSVČ.

Dále v textu budu tedy u veškerých citací Zákoníku práce nahrazovat slovo "zaměstnavatel" za OSVČ, kterým je myšlena osoba samostatně výdělečná bez zaměstnanců, tedy tzv. freelancer nebo také živnostník.

---

Jen málo kdo asi přesně ví, co se pod jednotlivými ustanoveními zejména Zákoníku práce skrývá. Pokusím se Vám tedy tyto povinnosti postupně přiblížit.

Odst. (1), (2), § 101 / Zajistit bezpečnost s ohledem na rizika

Cituji ustanovení odst. (1):

OSVČ je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen "rizika").

Ze znění tohoto odstavce je zřejmé, že i OSVČ musí zajistit bezpečnost práce. Co je ale důležité, bezpečnost a ochrana zdraví při práci musí být zajištěna s ohledem na rizika vykonávaných činností. A to znamená, že tato rizika musí OSVČ podrobně znát. Jakým způsobem je nutno rizika vyhodnotit, o tom pojednává § 102. K tomu se dostaneme dále.

Cituji ustanovení odst. (2):

Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená OSVČ podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají.

Z tohoto ustanovení můžeme dále vyvodit, že OSVČ musí brát bezpečnost práce jako nedílnou a rovnocennou součást svých pracovních povinností. Není tedy možno opatření BOZP směřovat až na druhou kolej!

§ 102 / OSVČ a řízení rizik

Cituji ustanovení odst. (1):

OSVČ je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům.

Všimněte si, že tento odstavec jasně rozlišuje mezi pracovním prostředím (pracovištěm) a pracovními podmínkami (např. pracovní doba, pracovní tempo, apod.). Opět se i zde promítá problematika rizik, kterým je nutno předcházet.

Cituji ustanovení odst. (2):

Prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření OSVČ, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

Toto je velmi podstatné ustanovení pro celou bezpečnost a ochranu zdraví pří práci. Jasně z něj plyne, že pro minimalizaci rizik, je nutno přijímat nejen opatření plynoucí z právních předpisů, ale i předpisů ostatních! Ostatní předpisy jsou definovány § 349, Zákoníku práce a patří mezi ně např. návody k obsluze, bezpečnostní listy, technické normy a další.

Dále je zřejmé, že pokud opatření plynoucí z právních a ostatních předpisů nejsou dostatečná, musí OSVČ stanovit vlastní opatření!

A co z toho plyne v reálném životě?

Např. to, že OSVČ / freelancer, který při své práci používá osobní vozidlo, musí dodržovat bezpečnostní přestávky, uložené NV. č. 168/2002 Sb., úz. Nebo že OSVČ zedník, musí pracovat v souladu s NV. č . 591/2006 Sb., o podrobnějších požadavcích na zajištění BOZP na staveništích. Že žádná OSVČ nesmí ke zvýšení místa práce použít např. stůl nebo židli, protože to zakazuje NV. č. 362/2005 Sb., úz atd. Přehled všech významných právních předpisů, vztahujcích se k bezpečnosti práce, naleznete v registru právních předpisů SAW.

Cituji ustanovení odst. (3):

OSVČ je povinna soustavně vyhledávat nebezpečné činitele a procesy pracovního prostředí a pracovních podmínek, zjišťovat jejich příčiny a zdroje. Na základě tohoto zjištění vyhledávat a hodnotit rizika a přijímat opatření k jejich odstranění a provádět taková opatření, aby v důsledku příznivějších pracovních podmínek a úrovně rozhodujících faktorů práce dosud zařazené podle zvláštního právního předpisu jako rizikové mohly být zařazeny do kategorie nižší.

K tomu je OSVČ povinna pravidelně kontrolovat úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zejména stav výrobních a pracovních prostředků a vybavení pracovišť a úroveň rizikových faktorů pracovních podmínek, a dodržovat metody a způsob zjištění a hodnocení rizikových faktorů podle zvláštního právního předpisu.

Zde je nutno podotknout, že pro OSVČ došlo nedávno k jisté úlevě. OSVČ již nemusí sám pro sebe provádět tzv. kategorizaci prací.

Co ale OSVČ bezpodmínečně musí, je hodnotit rizika. O hodnocení rizik můžete získat více informací např. v článku Řízení (management) rizik v praxi není jen analýza rizik.

Cituji ustanovení odst. (4):

Není-li možné rizika odstranit, je OSVČ povinna je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Přijatá opatření jsou nedílnou a rovnocennou součástí všech činností OSVČ na všech stupních řízení. O vyhledávání a vyhodnocování rizik a o přijatých opatřeních podle věty první je OSVČ povinna vést dokumentaci.

Zde je vše jasně shrnuto. Pokud na pracovišti existuje nebezpečí, OSVČ jej musí identifikovat. Riziko z něj plynoucí je nutno vyhodnotit (ideálně dle stanovené metodiky). Pokud se jedná o riziko nepřijatelné, musí být přijato opatření. Opatření musí být po celou dobu činnosti uplatňováno. A o celém procesu je nutno vést dokumentaci.

Cituji ustanovení odst. (5):Při přijímání a provádění technických, organizačních a jiných opatření k prevenci rizik je OSVČ povinna vycházet ze všeobecných preventivních zásad, kterými se rozumí

1. omezování vzniku rizik,
2. odstraňování rizik u zdroje jejich původu,
3. přizpůsobování pracovních podmínek potřebám zaměstnanců s cílem omezení působení negativních vlivů práce na jejich zdraví,
4. nahrazování fyzicky namáhavých prací novými technologickými a pracovními postupy,
5. nahrazování nebezpečných technologií, výrobních a pracovních prostředků, surovin a materiálů méně nebezpečnými nebo méně rizikovými, v souladu s vývojem nejnovějších poznatků vědy a techniky,
6. omezování počtu zaměstnanců vystavených působení rizikových faktorů pracovních podmínek překračujících nejvyšší hygienické limity a dalších rizik na nejnižší počet nutný pro zajištění provozu,
7. plánování při provádění prevence rizik s využitím techniky, organizace práce, pracovních podmínek, sociálních vztahů a vlivu pracovního prostředí,
8. přednostní uplatňování prostředků kolektivní ochrany před riziky oproti prostředkům individuální ochrany,
9. provádění opatření směřujících k omezování úniku škodlivin ze strojů a zařízení,
10. udílení vhodných pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Odst. (5) každému OSVČ poskytuje návod, jakým způsobem, v jaké posloupnosti, opatření přijímat.

Cituji ustanovení odst. (6):OSVČ je povinna přijmout opatření pro případ zdolávání mimořádných událostí, jako jsou havárie, požáry a povodně, jiná vážná nebezpečí a evakuace zaměstnanců včetně pokynů k zastavení práce a k okamžitému opuštění pracoviště a odchodu do bezpečí.Při poskytování první pomoci spolupracuje s poskytovatelem pracovnělékařských služeb. OSVČ je povinna zajistit a určit podle druhu činnosti a velikosti pracoviště potřebný počet zaměstnanců, kteří organizují poskytnutí první pomoci, zajišťují přivolání zejména poskytovatele zdravotnické záchranné služby, Hasičského záchranného sboru České republiky a Policie České republiky a organizují evakuaci zaměstnanců.OSVČ je povinna zajistit ve spolupráci s poskytovatelem pracovnělékařských služeb jejich vyškolení a vybavení v rozsahu odpovídajícím rizikům vyskytujícím se na pracovišti.

Opět je zde pro OSVČ oproti zaměstnavateli jistá úlevy. OSVČ bez zaměstnanců ze zákona nemusí mít smluvního poskytovatele pracovnělékařských služeb. Proto je poslední věta pro OSVČ nerelevantní.

Jinak jsou ale pokyny pro mimořádné události jednoznačné. Opět platí, že co není písemné, je jen těžce prokazatelné.

Cituji ustanovení odst. (7):OSVČ je povinna přizpůsobovat opatření měnícím se skutečnostem, kontrolovat jejich účinnost a dodržování a zajišťovat zlepšování stavu pracovního prostředí a pracovních podmínek.

Zde není moc co dodávat. Jen bych rád podotkl, že bez provádění prokazatelných záznamu se tato povinnost jen velmi těžko prokazuje.

Pošlete mně email a nalezněme společné řešení!

Už teď v tom plavete?

Pošlete mně email a nalezněme společné řešení vašeho problému.

vit.hofman@sawuh.cz

§ 104 / OSVČ a poskytování osobních ochranných pracovních prostředků

Cituji ustanovení odst. (1):

Není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je OSVČ povinna poskytnout zaměstnancům (sáma sobě) osobní ochranné pracovní prostředky.

Osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance (OSVČ) před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem.

Ano, skutečně i OSVČ musí sama sobě poskytovat při práci osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP).

O poskytování OOPP musí být vedena dokumentace. Jedná se zejména o dokumentaci vyhodnocení rizik pro výběr a poskytnutí OOPP a dále seznam poskytovaných OOPP. Může být ideální, veškeré podmínky zapracovat do vnitřního pokynu. Jako inspiraci můžete využít např. vzorovou směrnici SAW:

Cituji ustanovení odst. (2):

V prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění nebo plní ochrannou funkci, přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele (chápej jako OSVČ si musí zakoupit a poskytnout) jako osobní ochranné pracovní prostředky též pracovní oděv nebo obuv.

Z toho plyne, že v uvedených případech si skutečně OSVČ může zakoupit pracovní oděv nebo obuv a tyto si dát "do nákladů".

Cituji ustanovení odst. (3):

Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnancům (chápej jako OSVČ musí poskytovat sama sobě) mycí, čisticí a dezinfekční prostředky na základě rozsahu znečištění kůže a oděvu; na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami, v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, též ochranné nápoje.

§ 105 / OSVČ a pracovní úrazy

Cituji ustanovení odst. (1):

OSVČ, u které k pracovnímu úrazu došlo, je povinna objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu. O pracovním úrazu zaměstnance jiného zaměstnavatele je OSVČ podle věty první povinna bez zbytečného odkladu uvědomit zaměstnavatele úrazem postiženého zaměstnance, umožnit mu účast na objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu a seznámit ho s výsledky tohoto objasnění.

Cituji ustanovení odst. (2):

OSVČ je povinna vést v knize úrazů evidenci o všech úrazech, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny.

Vzorovou knihu úrazů, která splňuje požadavky právních předpisů, naleznete v e-shopu SAW ke stažení:

Cituji ustanovení odst. (3):

Zaměstnavatel je povinen vyhotovovat záznamy a vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo

1. ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny, nebo

2. k úmrtí zaměstnance.

Jedno vyhotovení záznamu o úrazu je povinen zaměstnavatel předat postiženému zaměstnanci a v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným příslušníkům.

Opět můžete využít vzorové formuláře SAW ihned ke stažení a použití:

Cituji ustanovení odst. (4):

Zaměstnavatel je povinen ohlásit pracovní úraz a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím.

Pokud přesně nevíte, kterým institucím, jakou formou a kdy, využijte online průvodce pracovními úrazy SAW.

Cituji ustanovení odst. (5):

Zaměstnavatel je povinen přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů.

Nezapomeňte opatření dokumentovat, aby byla snadno prokazatelná. Zde se kruh uzavírá a vše se vrací k úvodní problematice hodnocení rizik.

---

Jak bylo v úvodu textu nastíněno, na OSVČ se vztahují i ustanovení §§ 2 až 11, zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, úz. O čem tato ustanovení jsou, se pokusím krátce shrnout.

§ 2 Požadavky na pracoviště a pracovní prostředí

Jsou zde dány minimální požadavky na velikost, osvětlení, větrání, vytápění a jiné hygienické požadavky na pracoviště. Velmi podstatné je, že § se dále odvolává na konkrétní předpis, tj. na NV. č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí, úz, ve kterém se stanoví podrobnosti.

§ 3 Požadavky na pracoviště a pracovní prostředí na staveništi

Obdobně jako § 2, jen s tím rozdílem, že se vztahuje přímo na staveniště. Je tedy podstatný zejména pro ty OSVČ, které se zabývají stavebními pracemi. Opět se odvolává na konkrétní předpis s podrobnostmi, kterým je NV. č. 591/2006 Sb.,o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, úz.

§ 4 Požadavky na výrobní a pracovní prostředky a zařízení

Cokoliv, co se při práci používá, musí být bezpečné, ergonomické a řádně kontrolované a udržované. Podrobnosti upravuje NV. č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, úz.

Tento předpis pro OSVČ znamená povinnost, provádět např. revize elektrických spotřebičů, včetně prodlužovacích kabelů, PC, tiskáren, rychlovarných konvic apod. Dále také znamená povinnost všechna zařízení obsluhovat v souladu s pokyny výrobce - tedy dle návodu k obsluze.

§ 5 Požadavky na organizaci práce a pracovní postupy

Předpis upravuje zejména požadavky na pracovní tempo, monotónnost, ohrožení vymrštěnými a odletujícími předměty, rizika pádu a zřícení, rizika dopravy na pracovišti, rizika osamocené práce a rizika plynoucí z manipulace s břemeny.

Podrobnosti jsou upraveny např. v:

• NV. č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat, úz;
• NV. č. 339/2017 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru, úz;
• NV. č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, úz;
• NV. č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky, úz.

§ 6 Bezpečnostní značky, značení a signály

Na pracovištích, na kterých jsou vykonávány práce, při nichž může dojít k poškození zdraví, je OSVČ povinna umístit bezpečnostní značky a značení a zavést signály, které poskytují informace nebo instrukce týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Podrobnosti nalezneme v NV. č. 375/2017 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, úz.

§ 7 Rizikové faktory pracovních podmínek a kontrolovaná pásma

Pokud provozuje OSVČ takové činnosti, které mohou ohrožovat lidské životy a zdraví osob a jsou u nich překročeny hygienické limity, musejí být zřízena tzv. kontrolovaná pásma. Tedy uzavřená pásma s omezením vstupu. Podrobnosti naleznete přímo v § 7.

§ 8 Zákaz výkonu některých prací

Zákon přímo vyjmenovává práce, které jsou zakázány. Zejména se jedná o práce s určitými, velmi nebezpečnými chemickými látkami a směsmi. Podrobnosti přímo v § 8.

§ 9, 10, 10a, 10b Odborná způsobilost

Pro OSVČ je zde velmi podstatné, kdy může a kdy nemůže plnit úkoly prevence rizik samostatně.

Zákon jasně stanoví, že je potřeba mít potřebné znalosti, jinak je nutno zajistit plnění úkolů prevence rizik (BOZP) prostřednictvím odborně způsobilé osoby k zajišťování úkolů prevence rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Zákon blíže neupravuje, co to jsou potřebné znalosti. Je tedy na zvážení každé OSVČ, jak moc si v BOZP věří. Je ale nanejvýše rozumné, tuto citlivou agendu přenechat odborně způsobilé osobě nebo si od ní alespoň nechat ukázat ten správný směr.

§ 11 Zvláštní odborná způsobilost

Opět i pro OSVČ velmi důležitý §. Ten říká, že samostatně obsluhovat zařízení, která představují zvýšenou míru ohrožení lidských životů a zdraví osob, mohou jen OSVČ, které mají zvláštní odbornou způsobilost.

Těmito zařízeními ve smyslu § 6b, zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, úz jsou:

• vyhrazená technická zařízení elektrická,
  • která jsou podrobně vymezena v § 2, vyhlášky č. 73/2010 Sb., o vyhrazených elektrických technických zařízeních, úz;
• vyhrazená technická zařízení tlaková;
  • která jsou podrobně vymezena v § 2, vyhlášky č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, úz;
• vyhrazená technická zařízení zdvihací
  • která jsou podrobně vymezena v § 2, vyhlášky č. 19/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená zdvihací zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, úz;
• vyhrazená technická zařízení plynová;
  • která jsou podrobně vymezena v § 2, vyhlášky č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, úz.

V praxi se nejčastěji může jednat o plynové kotle, vzduchové kompresory, stavební výtahy apod.

---

Důvodů je celá řada. Tím nejvýznamnějším z nich však je život a zdraví samotné OSVČ a vůbec všech osob, kterých se její počínání dotýká. Život máme každý jen jeden a je potřeba si jej chránit. Skutečně platí, že předpisy bezpečnosti práce jsou psány krví těch, kteří zaplatili cenu nejvyšší. Neberte proto jednotlivá opatření jako nějakou státní byrokracii, ale pokuste se v nich najít tu základní myšlenku a hlavní význam.

Sankce od státních orgánů?

Ano. Byť je to poměrně nepravděpodobné, rozhodně hrozí i sankce ze strany státu. Kontrolu provádění oblastní inspektoráty práce. V případě pochybení mohou uložit sankci až do horní hranice 2 000 000 Kč!

A co pojišťovny?

OSVČ je na tom s pojištěním proti pracovním úrazům poněkud hůře, než klasický zaměstnanec. OSVČ se musí nechat pro případ svého pracovního úrazu pojistit dobrovolně, u pojišťovny, kterou si OSVČ sama zvolí. Podmínky jsou proto zcela individuální. Většinou však odškodnění pracovního úrazu skutečně je podmíněno dodržováním požadavků na BOZP.

Velké procento podnikatelů a firem neprovozuje svou činnost ve vlastním objektu, ale prostory si pronajímá od jiného subjektu. V dnešním článku podrobně rozeberu povinnosti nájemce objektu v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a požární ochrany.

Skutečnost je totiž taková, že si velmi často majitel objektu myslí, že vše musí provádět nájemce a naopak nájemce zase spoléhá na majitele objektu. Kde je ale pravda?

Tento článek se vztahuje a je relevantní pro všechny nájemce objektů či pracovišť, ať už se jedná o pracoviště kancelářského charakteru, pracoviště služeb - restaurace, bary, hotely, sklady nebo i výrobní pracoviště.

---

Nájemní smlouva je hlavním dokumentem, který by měl upravovat mimo jiné právě i otázky bezpečnosti práce a požární ochrany. Bohužel je tato oblast dost často podceňovaná a to i zkušenými "právníky", kteří smlouvy připravují. Často povinnosti nájemce objektu v oblastech BOZP a PO vůbec neobsahuje nebo obsahuje jen okrajově a obecně.

V nájemní smlouvě by mělo být přesně podchyceno, zejména kdo a jak se bude starat o technické vybavení pronajímaného prostoru. Objevují se pak zbytečné spory např. o to, kdo měl provádět údržbu kotle, kompresoru, vzduchotechniky, klimatizace, hasících přístrojů apod. Zejména právě provádění revizí technických zařízení je velmi vhodné, v nájemní smlouvě specifikovat. Vůbec ideální je, pokud smlouva obsahuje, např. formou přílohy, věcný seznam zařízení, která jsou předmětem nájmu a u každého se uvede, zda jeho údržbu a provoz zajišťuje nájemce nebo pronajímatel. Povinnosti nájemce objektu jsou tak zcela jednoznačné.

V praxi je potom ideální, pokud majitel objektu zajišťuje:

1. revize elektrických instalací (rozvody el. proudu);
2. revize zařízení na ochranu před účinky atmosférické a statické elektřiny (zejména bleskosvody);
3. revize a kontroly plynových zařízení (rozvody plynu);
4. kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení (např. hydranty, požární signalizace apod.);
5. kontroly vzduchotechniky a klimatizace;

K výše uvedenému je potřeba mít podrobnou projektovou dokumentaci a výchozí revize. Navíc provedení revizí těchto zařízení často vyžaduje vstup do všech prostor objektu a ty mohou být často již mimo předmět nájmu.

Provádíme revize elektrických, plynových, tlakových i zdvihacích zařízení a vše s tím související.

Mezi běžné povinnosti nájemce objektu potom patří:

1. revize elektrických strojů a zařízení;
2. revize elektrických spotřebičů a prodlužovacích kabelů;
3. revize tlakových nádob stabilních;
4. servisní prohlídky plynových spotřebičů;
5. revize a kontroly zdvihacích zařízení
6. kontroly provozuschopnosti přenosných hasících přístrojů;
7. uživatelské kontroly klimatizačních jednotek;
8. kontroly dalšího technického vybavení, jako např. kontroly žebříků a regálů.

V případě, že majitel objektu pronajímá prostor i s určitým technickým vybavením, stroji a zařízeními a chce, aby jejich provoz a údržbu zajišťoval nájemce, je nutností, aby tomuto nájemci poskytl veškerou potřebnou provozní a průvodní dokumentaci k nim.

---

V oblasti požární ochrany mluví zákon poměrně jasně, cituji:

Právnické osoby a podnikající fyzické osoby plní povinnosti na úseku požární ochrany ve všech prostorách, které užívají k provozování činnosti. Provozuje-li činnost v prostorách více právnických osob nebo podnikajících fyzických osob, plní povinnosti na úseku požární ochrany na místech, která užívají společně, vlastník těchto prostor, není-li smlouvou mezi nimi sjednáno jinak. Součástí smlouvy musí být i určení osoby odpovědné za plnění povinností na úseku požární ochrany.

Nájemce tedy v pronajatém prostoru, musí plnit úkoly požární ochrany. Výjimkou jsou např. společné chodby, sociální prostory, venkovní prostory, kde úkoly požární ochrany plní vlastník, pokud právě v nájemní smlouvě není sjednáno jinak.

Základní úkoly požární ochrany

Nájemce by tedy měl v rámci svého užívaného prostoru, plnit zejména následující úkoly požární ochrany:

1. Začlenění provozovaných činností do kategorií požárního nebezpečí;
2. Určení a vyhodnocení podmínek požární bezpečnosti;
3. Vypracování dokumentace požární ochrany;
4. Provádění školení o požární ochraně;
5. Provádění preventivních požárních prohlídek;
6. Provádění kontroly dokumentace požární ochrany;
7. Organizace cvičného požárního poplachu;
8. Zajištění požárního a únikového značení;
9. Zajištění provozuschopnosti provozovaných strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, včetně věcných prostředků požární ochrany a požárně bezpečnostních zařízení, pokud z nájemní smlouvy nevyplývá jinak.

K řádnému splnění výše uvedených úkolů, by měl majitel objektu poskytnout součinnost a zejména, schválenou projektovou dokumentaci skutečného provedení objektu. Ta je významná zejména v případě určení podmínek požární ochrany a dále v případech, kdy nájemce bude provozovat činnosti se složitými podmínkami pro zásah nebo vysokým požárním nebezpečím a bude tak povinen vypracovávat dokumentaci zdolávání požární či posouzení požárního nebezpečí.

Ke splnění úkolů požární ochrany, Vám může pomoci i profesionální vzorová dokumentace SAW:

---

V oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP), jsou povinnosti nájemce poněkud jasnější, než-li v oblasti požární ochrany. Dle zákoníku práce za zajištění bezpečnosti odpovídá zaměstnavatel a úkoly BOZP plní prostřednictvím svých vedoucích zaměstnanců.

Zaměstnavatel dokonce odpovídá za bezpečnost všech osob, které jsou s jeho vědomím a souhlasem na jeho pracovišti.

Z toho plyne, že zaměstnavatel zkrátka nemůže dopustit, aby pracoviště byla pro jeho zaměstnance nebezpečná. Pokud např. majitel objektu má provádět určité úkony, jako např. revize a tyto neplní, zaměstnavatel je musí splnit za něj nebo zkrátka ukončit činnost.

Nedávno jsem se setkal s nájemníkem - provozovatelem skladu.  Sklad byl vybavený regálovými systémy. Provozovatel kontroly regálů neprováděl s tím, že je má provádět majitel objektu, kterému regály patří s odvoláním na to, že regály jsou trvalou součástí skladové haly. Majitel ale žádné kontroly neprováděl. V nájemní smlouvě toto řešeno vůbec nebylo. Postupovat je v tomto případě nutno dle ustanovení odst. (1), § 102, zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce, úz, cituji: "Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům."

Mezi základní povinnosti každého nájemce na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci patří zejména:

1. Management (řízení) rizik;
2. Kategorizace prací;
3. Pracovnělékařské služby;
4. Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP);
5. Zpracování dokumentace BOZP;
6. Školení a informování o BOZP;
7. Preventivní a kontrolní činnost BOZP.

Disponujeme osvědčením o odborné způsobilosti v bezpečnosti práce a pomůžeme Vám splnit veškeré zákonné požadavky BOZP.

Využijte služeb profesionálů oboru

Disponujeme osvědčením o odborné způsobilosti v bezpečnosti práce i požární ochraně, potřebnými znalostmi i zkušenosti a rádi Vám pomůžeme splnit veškeré zákonné požadavky BOZP i PO.

Kontaktujte nás

Těch pár měsíců do konce roku uteče jako voda. Proto je nyní ideální čas a roční prověrka BOZP by se měla objevit v programu každého "bezpečáka". Tuto prověrku je povinen provádět každý zaměstnavatel, alespoň jednou v roce a to v rámci všech svých pracovišť a zařízení. Pokud u zaměstnavatele působí odborová organizace, roční prověrky je nutno provádět v dohodě s ní a se souhlasem zástupce zaměstnanců pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. V rámci roční prověrky zjištěné nedostatky, je povinností zaměstnavatele odstraňovat.

Alespoň tak na vše pohlíží odst. (5), § 108, zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce, úz.

---

Co to však v praxi znamená, provést prověrku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v rámci všech pracovišť a zařízení? Přesný obsah prověrky není nikde specifikován. Jen podotknu, že smyslem článku v žádném případě není pojednání o tom, jak k roční prověrky co možná nejvíce „ošidit“, nýbrž, jak je provést co možná nejefektivněji a nesmysluplněji.

Roční prověrka BOZP a její cíle

Roční prověrka BOZP by měla mít hlavní cíl a to provést komplexní kontrolu dodržování povinností, plynoucích z právních a ostatních předpisů bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a to včetně vnitřních předpisů společnosti, v rámci všech pracovišť společnosti.

Právní a ostatní předpisy BOZP definuje § 349, ZP a to následovně:

„Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.“

Osobně se domnívám, že by nemělo být cílem roční prověrky bezpečnosti práce odhalit např. každý poškozený vypínač či zásuvku elektrické energie, vadné židličky, nebo např. chybějící zarážku vrat. Pokud se takové nedostatky zjistí, samozřejmě se do závěrečné zprávy uvedou. Avšak osobně přijímám filozofii, že takové drobné, dílčí nedostatky, jsou plně v kompetenci příslušných vedoucích zaměstnanců pracovišť. Tito jsou školeni o právních a ostatních předpisech BOZP. V rámci školení by si měli dělat poznámky a např. si i právě poznačit, že vrata musejí mít zarážku. Tyto poznámky a znalosti následně uvádět do praxe. Roční prověrky BOZP se dle mého mají prioritně zaměřovat na důležitá systémová pochybení a neshody, jako jsou zejména nedostatky v procesu „řízení rizik“, kontrolních činností, pracovnělékařských služeb, školení o právních a ostatních předpisech BOZP, ergonomie práce, přístupu k zajištění bezpečnosti práce ve vztahu k provozovaným strojům, technickým zařízením, přístrojům a nářadí a některé další.

S ohledem na výše uvedené je patrné, že v rámci roční prověrky je nutno prověřit soulad skutečného stavu pracovišť a zařízení, s velkou spoustou právních, ale i jiných předpisů BOZP. Což nás posouvá k dalšímu důležitému bodu. Kolik času roční prověrce věnovat?

Každá práce s sebou nese jistá rizika a ta je nutno správně řídit. K tomu je ale nutné je včas odhalit, což se může podařit např. i v rámci roční prověrky BOZP.

Jak dlouho roční prověrka BOZP trvá?

Vzhledem k tomu, že při roční prověrce je nutno prověřit soulad pracovišť a zařízení se všemi relevantními předpisy BOZP, je nutno na prověrku vyhradit opravdu dostatek času. Kolik? To záleží o zejména od velikosti a různorodosti pracovišť a zařízení. V řádech se však nebavíme o hodinách, nýbrž dnech. Provést poctivou roční prověrku během pár hodin, je věc téměř nemožná i v malé, „jednoduché“ firmě.

Kdo roční prověrku bezpečnosti práce provádí?

Zákon nestanoví osobu, která roční prověrku provádí. Vzhledem k rozsahu prověrky je však nejvhodnější, pokud ji neprovádí jedna osoba, nýbrž určená komise. Určená zaměstnavatelem. Komise by měla mít určeného předsedu, který bude její členy řádně organizovat a řídit tak, aby provádění prověrky bylo efektivní a aby se zbytečně „neztrácel“ čas nad nepodstatnými věcmi. V komisi by měli být zastoupeny zejména následující funkce, odbornosti:

• zástupce(kyně) vedení firmy;
• zástupce(kyně) odborové organizace;
• osoba odborně způsobilá k zajišťování úkolů prevence rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci;
• technik(čka) požární ochrany;
• ekolog(žka);
• zaměstnanec(kyně) pověřený(á) zajišťováním pracovnělékařských služeb
• poskytovatel pracovnělékařských služeb;
• vedoucí kontrolovaného pracoviště;
• vedoucí údržby;
• do bezpečnosti nezainteresovaný zaměstnanec(kyně).

Zejména poslední uvedený člen, tj. zaměstnanec společnosti, do jehož běžné pracovní náplně nepatří úkoly BOZP, se jeví jako velmi důležitý člen, který má za úkol zejména „přehlédnout profesní slepotu“ ostatních členů.

Rovněž se jeví jako velmi vhodné, požádat o pomoc externího zaměstnance, nejlépe právě odborně způsobilou osobu v BOZP, aby se prověrky účastnila. Opět zde platí, že člověk neznalý pracovního prostředí vidí zcela jiné nedostatky, než osoby, které se v prostředí denně pohybují.

Jmenujte komisi prokazatelně, písemně. využijte k tomu vzorový formulář SAW, připravený k okamžitému použití.

Výstup roční prověrky BOZP

Výstupem roční prověrky BOZP, ostatně jako každé jiné kontroly na úseku BOZP, by měl být vypracovaný zápis – protokol chcete-li. Ten musí kromě základních formálních náležitostí obsahovat zejména záznam všech zjištěných skutečností a nedostatků. Vhodné je rovněž uvádět navržená opatření. Návrh opatření již nemusí provádět komise, která prověrku provedla, nýbrž i jiné osoby, dle svého profesně – odborného zaměření.

Ke každému zjištěnému nedostatku musí existovat způsob jeho řešení, popř. i odstranění. Z nedostatků vyplývají nebezpečí, potažmo rizika, která mohou být zdrojem ohrožení osob na pracovištích. Tato je nutno hodnotit a posoudit a řídit v režimu procesu „řízení rizik“.

Protokol je nutno předat všem osobám, kterým z něj plynou povinnosti a dále těm osobám, které si z něj mohou vzít ponaučení – což jsou zejména vedoucí zaměstnanci.

Pokud využijete profesionální vzorový formulář roční prověrky SAW, značně si pomocí něj usnadníte práce. Tento kromě základních náležitostí obsahuje i podrobný checklist, který Vám kontrolu umožní provést opravdu efektivně a nic podstatného nevynechat.

---

Ve vaší společnosti můžeme organizovat roční prověrku BOZP, popř. se této pouze účastnit, jakož to externí subjekt. O prověrce vypracováváme podrobný protokol, kde je ke každému uvedenému nedostatku přiřazen odkaz na porušený právní předpis. Tím je zamezeno spekulacím, zda je závada skutečně opodstatněná. Ostatní zjištěné skutečnosti, které nenabívají statutu porušeného předpisu, avšak lze je chápat jako bezpečnostní závadu, jsou uváděny jako doporučení ke zlepšení stavu a jako rizika, která je nutno zahrnout do procesu „řízení rizika“ ve společnosti.

Při prověrkách zejména uplatňujeme své zkušenosti z praktické aplikace požadavků právních a ostatních předpisů BOZP, zkušenosti z účasti na kontrolách státních kontrolních orgánů, jako jsou zejména inspektoráty práce, státní požární dozor a krajská hygienická stanice a v neposlední řadě zkušenosti získané řešením pracovních úrazů, nemocí z povolání a provozních havárií.

Kromě samotného provedení prověrky, Vám samozřejmě můžeme pomoci, s odstraněním zjištěných závad. Nabízíme i mnohé další služby na úseku bezpečnosti práce a požární ochrany, popř. i komplexní bezpečnostní řešení.

V případě Vašeho zájmu, mě prosím neváhejte kontaktovat.

Ze své praxe mohu potvrdit, že jen malé procento provozovatelů objektů ví, co to jsou požární odstupové vzdálenosti. Někteří o nich někdy něco slyšeli, ale příliš netuší, kam tento pojem zařadit.
Odpověď je jednoduchá. Požární odstupové vzdálenosti hrají významnou roli v požární prevenci a jejich dodržování je pro zvládání požárů a omezování škod až klíčové.

---

Jedná se o vzdálenost mezi objektem a okolními objekty, do níž se nesmí umisťovat hořlavé látky, aby se zabránilo přenosu požáru z jednoho objektu na druhý a to vlivem tepelného sálání nebo odpadem hořících částí. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že odstupová vzdálenost je tím větší, čím je objekt vyšší a čím více požárně otevřených ploch (např. okna, dveře) je umístěno v konkrétní stěně.

---

U nových objektů se odstupové vzdálenosti stanovují přímo v projektové dokumentaci, konkrétně se jedná o požárně bezpečnostní řešení stavby. V případě starších objektů, kdy se požárně bezpečnostní řešení nezpracovávalo, buď byla namísto něj vypracována tzv. technická zpráva požární ochrany, nebo i jiná projektová dokumentace, která odstupy řešila.

Pokud se tedy o odstupech chcete dovědět více, rozhodně nahlédněte do projektové dokumentace objektu.

---

Zejména podnikající fyzické či právnické osoby, se často dopouštějí chyby tím, že na požární odstupové vzdálenosti zcela zapomínají. Volné plochy kolem objektů pak často využijí ke skladování, dokonce i hořlavých materiálů.

Někdy je situace dokonce natolik kritická, že firma své činnosti provozuje v uzavřeném areálu, několik objektů s nádvořím a toto nádvoří využívá jako venkovní sklad ať už vstupních surovin nebo hotových produktů. Přitom odstup jedné budovy je tak velký, že se dostává do odstupu budovy protější. Tím pádem ono nádvoří vůbec pro ukládání hořlavých materiálů nesmí být využito.
Také se opomíjí, že i venkovní otevřené sklady musejí být povoleny stavebním úřadem a v případě skladů hořlavých materiálů (typicky odpady, plasty, dřevo), se i od těchto stanovují odstupové vzdálenosti, které dle velikosti skladu, mohou být až např. 20 m velké do všech směrů.

V případech fyzických osob, může zejména dojít k sousedským „nepokojům“ a zbytečným sporům, v nejhorším případě potom k problémům s plněním pojistného.
Hasiči jsou v tomto ohledu zpravidla nekompromisní. Při zjištění porušení odstupů, např. v případech areálů viz příklad výše, často dojde k tomu, že provozovatel zjistí, že ono zrušení např. venkovního skladu by bylo tak významnou logistickou přítěží, že další činnosti nemá smysl pokračovat.

Příklad z praxe

Došlo k iniciaci a vznícení materiálu uloženého na venkovní ploše. Vzhledem k nedodržení stanovené požární odstupové vzdálenosti od kovové haly, došlo k následnému přenosu požáru i na tuto halvu. Torzo haly na fotografii v pozadí.

Na kovových vratech je patrné, jaký byl žár požáru a že chybělo málo, aby došlo k přenosu požáru i na další halu. Kdyby byl hořlavý materiál umístěn možná jen o metr blíže k této hale nebo požár trval o chvíli déle, k přenosu by skutečně došlo.

Nezapomeňte dodržování požárních odstupových vzdáleností kontrolovat i v rámci preventivních požárních prohlídek. K jejich snadnému a efektivnímu provádění se skvěle hodí vzorový formulář s checklistem od SAW ke stažení:

Na úvod trochu k pojmům, abychom se níže v článku neztráceli. Požární dveře jsou totiž možná trochu komplikovanější, než by se mohlo na první pohled zdát.

---

Požární dveře, včetně jejich funkčního vybavení, jsou ve smyslu písm. d), odst. (4), § 2, vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, požárně bezpečnostním zařízením pro únik osob při požáru.

Co to je funkční vybavení požárních dveří?

Funkčním vybavením požárních dveří se rozumí zavírací, samozavírací nebo odblokovací mechanismus včetně ovládání anebo detekčního zařízení včetně zdroje, které v případě vzniku požáru anebo zakouření zajistí správné a funkční uzavření a odblokování všech otevíratelných částí požárních dveří.

Základní druhy požárních dveří

Rozlišujeme dva základní druhy požárních dveří. Jsou to:

• požární dveře, které brání šíření požáru otvory v požárně dělicích konstrukcích, označované značkou EI;
• požární dveře, které omezují šíření požáru otvory v požárně dělicích konstrukcích, označované značkou EW.

Klasické požární dveře, ať už v provedení EI nebo EW, nebrání šíření zplodin hoření, tj. kouř může pronikat, sice v omezené míře, i přes požární dveře.

Co to jsou kouřotěsné požární dveře?

Z výše uvedených důvodů se klasické požární dveře, nejčastěji doplňují tzv. spěňovací páskou, která v případě požáru brání právě šíření kouře a zplodin hoření. Spěňovací páska však není jedinou možností, jak zabránit průniku kouře a zplodin hoření.

V takových případech pak již mluvíme o kouřotěsných požárních dveřích.

Kouřotěsné požární dveře se navíc označují značkou SC, kde písmeno S znamená právě bránění průniku kouře a zplodin hoření a písmeno C skutečnost, že jsou dveře doplněny funkčním vybavením, zpravidla samozavíracím mechanismem („brano“). Pokud jsou kouřotěsné požární dveře v provedení se spěňovací páskou, značení se doplní o symbol + v kroužku.

---

Jak bylo v úvodu článku zmíněno, požární dveře v jakémkoliv provedení, jsou požárně bezpečnostním zařízením.

Jednou ze základních povinností každé právnické osoby a podnikající fyzické osoby je, udržovat v provozuschopném stavu, provozovaná požárně bezpečnostní zařízení. Tuto povinnost ukládá písm. a), odst. (1), § 5, zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, v platném znění.

Kontroly požárně bezpečnostních zařízení blíže řeší § 7, vyhlášky č. 246/2001 Sb. Z této vyhlášky plyne jasná povinnost, provádět kontroly provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení, tj. včetně požárních dveří, alespoň jednou za rok a to v rozsahu a způsobem stanoveným právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce dveří.

O provedené kontrole provozuschopnosti je vykonavatel této kontroly povinen vypracovat doklad, který odpovídá požadavkům vyhlášky.

Jedna z nejčastějších závad, která se při provozu požárních dveří objevuje – zajištění v otevřené poloze.

Ještě zdůrazním důležitou povinnost ve vztahu k požárním dveřím, plynoucí z požadavku odst. (2), § 4, vyhlášky č. 202/1999 Sb., kterou se stanoví technické podmínky požárních dveří, kouřotěsných dveří a kouřotěsných požárních dveří, v platném znění, cituji:

„Požární dveře, kouřotěsné dveře a kouřotěsné požární dveře, jejichž nedílnou součástí je funkční vybavení, musí být udržovány po celou dobu stanovené nebo obvyklé životnosti tak, aby v případě požáru byly všechny jejich otevíratelné části vždy spolehlivě uzavřeny (nikoliv zablokovány) a zároveň ručně snadno otevíratelné bez dalších opatření.“

Zde bych rád zdůraznil, že spousta dokladů, se kterými se v praxi setkávám, stále požadavky vyhlášky nesplňuje. Toto může být v krajním případě posouzeno jako nesplnění povinnosti provozovatele požárních dveří, provést jejich kontrolu provozuschopnosti.

Využijte profesionálně připravený vzorový doklad o kontrole provozuschopnosti SAW a předejděte tak zbytečným komplikacím.

---

Jsou-li požární dveře shledány nezpůsobilými plnit svoji funkci, musí se tato skutečnost na dveřích a v prostoru, kde jsou dveře instalovány, zřetelně vyznačit. Provozovatel v takovém případě provede opatření k neprodlenému uvedení dveří do provozu a prostřednictvím technika požární ochrany zabezpečí v potřebném rozsahu náhradní organizační, popřípadě technická opatření. Náhradní opatření se zajišťují do doby opětovného uvedení zařízení do provozu.

Závěrem článku nutno podotknout, že dle  písm. f), § 76, zákona č. 133/1985 Sb., v platném znění, hrozí za neprovádění kontrol a neudržování požárních dveří v řádném stavu, při kontrole státního požárního dozoru, pokuta až do výše 500 000 Kč.

I při psaní dnešního tématu jsem se nechal inspirovat častými nedostatky, které vídám při své praxi. Tentokrát se zaměříme na dílčí část bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a to sice na požární ochranu, konkrétně na technické prvky požární ochrany, tedy na požárně bezpečnostní zařízení.

Požárně bezpečnostní zařízení jsou systémy, technická zařízení a výrobky pro stavby podmiňující požární bezpečnost stavby nebo jiného zařízení. Alespoň tak je ve svém písm. d), § 1, definuje vyhláška č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, dále jen vyhláška.

Jednou z nejčastějších závad je, že právnická či podnikající fyzická osoba ani netuší, že provozuje právě požárně bezpečnostní zařízení. Potom samozřejmě ani neprovádí požadované kontroly provozuschopnosti. Požárně bezpečnostní zařízení, která nejčastěji unikají z pozornosti, jsou např. požární dveře, funkční vybavení dveří, kterým je např. panikové kování, požární ucpávky, nouzové osvětlení, často však požární klapky či kouřové hlásiče. Přitom všechna požárně bezpečnostní zařízení je nutno kontrolovat nejméně 1 x ročně. Níže proto uvádím přehled požárně bezpečnostních zařízení.

---

Při čtení vyhlášky se dostaneme i k odst. (4), § 2, ve kterém jsou již definovány konkrétní druhy požárně bezpečnostních zařízení. Jsou jimi:

1. zařízení pro požární signalizaci (např. elektrická požární signalizace, zařízení dálkového přenosu, zařízení pro detekci hořlavých plynů a par, autonomní požární signalizace, ruční požárně poplachové zařízení);
2. zařízení pro potlačení požáru nebo výbuchu (např. stabilní nebo polostabilní hasicí zařízení, automatické protivýbuchové zařízení, samočinné hasící systémy);
3. zařízení pro usměrňování pohybu kouře při požáru (např. zařízení pro odvod kouře a tepla, zařízení přetlakové ventilace, kouřová klapka včetně ovládacího mechanismu, kouřotěsné dveře, zařízení přirozeného odvětrání kouře);
4. zařízení pro únik osob při požáru (např. požární nebo evakuační výtah, nouzové osvětlení, nouzové sdělovací zařízení, funkční vybavení dveří, bezpečnostní a výstražné zařízení);
5. zařízení pro zásobování požární vodou (např. vnější požární vodovod včetně nadzemních a podzemních hydrantů, plnících míst a požárních výtokových stojanů, vnitřní požární vodovod včetně nástěnných hydrantů, hadicových a hydrantových systémů, nezavodněné požární potrubí);
6. zařízení pro omezení šíření požáru (např. požární klapka, požární dveře a požární uzávěry otvorů včetně jejich funkčního vybavení, systémy a prvky zajišťující zvýšení požární odolnosti stavebních konstrukcí nebo snížení hořlavosti stavebních hmot, vodní clony, požární přepážky a ucpávky);
7. náhradní zdroje a prostředky určené k zajištění provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení, zdroje nebo zásoba hasebních látek u zařízení pro potlačení požáru nebo výbuchu a zařízení pro zásobování požární vodou, zdroje vody určené k hašení požárů.
8. zařízení zamezující iniciaci požáru nebo výbuchu

---

Požárně bezpečnostní zařízení se dále rozdělují na vyhrazená a nevyhrazená. Vyhrazená požárně bezpečnostní zařízení jsou definována v odst. (3), § 4, vyhlášky a jsou jimi:

1. elektrická požární signalizace;
2. zařízení dálkového přenosu;
3. zařízení pro detekci hořlavých plynů a par;
4. stabilní a polostabilní hasicí zařízení;
5. automatické protivýbuchové zařízení;
6. zařízení pro odvod kouře a tepla;
7. požární klapky.

Právnické osoby a podnikající fyzické osoby, mají zákonem o požární ochraně uloženu jako jednu ze základních povinností, obstarávat a zabezpečovat v potřebném množství a druzích požárně bezpečnostní zařízení a to se zřetelem na požární nebezpečí provozované činnosti a tato zařízení následně udržovat v provozuschopném stavu. Přitom lze instalovat a používat pouze schválené druhy vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení.

Požadavky na vybavení objektu požárně bezpečnostními zařízeními, lze vyčíst ze schválené projektové dokumentace objektu, tj. z požárně bezpečnostního řešení.

---

Montáž požárně bezpečnostních zařízení blíže řeší § 6, vyhlášky.

Při montáži požárně bezpečnostního zařízení musí být dodrženy podmínky vyplývající z ověřené projektové dokumentace, popřípadě podrobnější dokumentace a postupy stanovené v průvodní dokumentaci výrobce.

Osoba, která provedla montáž požárně bezpečnostního zařízení, potvrzuje splnění požadavků uvedených v odstavci 1 písemně. Tj. provozovatel musí ke každému montovanému požárně bezpečnostnímu zařízení, od osoby, která tuto montáž prováděla, obdržet tzv. doklad o montáži.

Zde pozor. Výrobci zařízení v průvodní dokumentaci často stanoví požadavek, že montáž mohou provádět pouze oprávněné osoby, které mají pověření výrobce. Potom je nutné, k dokladu o montáži, doložit i oprávnění osoby, která zařízení montovala.

---

Provoz, kontroly, údržbu a opravy požárně bezpečnostních zařízení blíže rozvádí § 7, vyhlášky.

Osoba, která provedla montáž požárně bezpečnostního zařízení, je dále, kromě povinnosti vystavit doklad o montáži, povinna provést tzv. funkční zkoušku zařízení. Při funkčních zkouškách se ověřuje, zda provedení požárně bezpečnostního zařízení odpovídá projekčním a technickým požadavkům na jeho požárně bezpečnostní funkci.

Funkční zkoušky není nutné provádět u ručně ovládaných požárních dveří a požárních uzávěrů otvorů, systémů a prvků zajišťujících zvýšení požární odolnosti stavebních konstrukcí nebo snížení hořlavosti stavebních hmot, požárních přepážek a ucpávek.

Při provozu požárně bezpečnostního zařízení se postupuje podle normativních požadavků a průvodní dokumentace výrobce, popřípadě podle ověřené projektové dokumentace nebo podrobnější dokumentace.

Provozuschopnost instalovaného požárně bezpečnostního zařízení se prokazuje dokladem o jeho montáži, funkční zkoušce, kontrole provozuschopnosti, údržbě a opravách provedených podle podmínek stanovených vyhláškou. U vyhrazených požárně bezpečnostních zařízení, a stanoví-li tak průvodní dokumentace výrobce, i u dalších požárně bezpečnostních zařízení se provozuschopnost prokazuje také záznamy v příslušné provozní dokumentaci (např. provozní kniha).

---

Kontrola provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení se provádí v rozsahu a způsobem stanoveným právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací jeho výrobce nejméně jednou za rok, pokud výrobce, ověřená projektová dokumentace nebo podrobnější dokumentace anebo posouzení požárního nebezpečí nestanoví lhůty kratší.

Doklad o kontrole provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení vždy obsahuje následující údaje:

1. údaj o firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání provozovatele požárně bezpečnostního zařízení a identifikačním čísle; u osoby zapsané v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci též údaj o tomto zápisu; je-li provozovatelem zařízení fyzická osoba, také jméno, příjmení a adresu trvalého pobytu této fyzické osoby,
2. adresu objektu, ve kterém byl a kontrola provozuschopnosti požárně bezpečnostního zařízení provedena, není-li shodná s adresou sídla provozovatele podle bodu 1.,
3. umístění, druh, označení výrobce, typové označení, a je-li to nutné k přesné identifikaci, tak i výrobní číslo kontrolovaného zařízení,
4. výsledek kontroly provozuschopnosti, zjištěné závady včetně způsobu a termínu jejich odstranění a vyjádření o provozuschopnosti zařízení,
5. datum provedení a termín příští kontroly provozuschopnosti,
6. potvrzení, že osoba, která příslušnou činnost provedla, odpovídá za kvalitu provedené činnosti a písemně potvrzuje, že při tom splnila podmínky stanovené právními předpisy, normativními požadavky a průvodní dokumentací výrobce konkrétního typu požárně bezpečnostního zařízení; datum, jméno, příjmení a podpis osoby, která kontrolu provozuschopnosti provedla; u podnikatele údaj o firmě, jménu nebo názvu, sídle nebo místu podnikání a identifikačním čísle; u osoby zapsané v obchodním rejstříku nebo jiné evidenci též údaj o tomto zápisu; u zaměstnance obdobné údaje týkající se jeho zaměstnavatele.

Využijte profesionální vzorový doklad o kontrole provozuschopnosti SAW a nelámejte si hlavu s jeho přípravou:

---

Elektrická požární signalizace, nebo též EPS, a požadavky na její provoz, jsou blíže rozebrány v § 8, vyhlášky.

U elektrické požární signalizace se kromě pravidelných jednoročních kontrol provozuschopnosti provádějí zkoušky činnosti elektrické požární signalizace při provozu, a to

1. jednou za měsíc u ústředen a doplňujících zařízení,
2. jednou za půl roku u samočinných hlásičů požáru a zařízení, které elektrická požární signalizace ovládá,

pokud v ověřené projektové dokumentaci nebo v podrobnější dokumentaci, popřípadě v průvodní dokumentaci výrobce nebo v posouzení požárního nebezpečí není, vzhledem k provozním podmínkám nebo vlivu prostředí, určena lhůta kratší.

Zkouška činnosti elektrické požární signalizace při provozu se provádí prostřednictvím osob pověřených údržbou tohoto zařízení. Shoduje-li se termín zkoušky činnosti elektrické požární signalizace při provozu s termínem pravidelné jednoroční kontroly provozuschopnosti, pak tato kontrola provedení zkoušky činnosti nahrazuje.

Zkouška činnosti jednotlivých druhů samočinných hlásičů požáru se provádí za provozu pomocí zkušebních přípravků dodávaných výrobcem.

Nezapomínejte, že hlavním smyslem požárně bezpečnostních zařízení, je chránit životy a zdraví osob. Tato zařízení mohou být v případě vzniku požáru posledním mezníkem, mezi životem a zdravím. Proto jsou i požadavky na jejich provoz, natolik přísné a proto jsou terčem při kontrolách státních orgánů a v případě porušení, častým důvodem k udělení nemalé sankce.

Stále častěji se ve firmách setkávám s jedním a tím samým problémem. Preventivní kontroly stavu výrobních, ale i nevýrobních prostředků a vybavení pracovišť - tedy kontroly zařízení.

Už jste také slyšeli nebo si dokonce položili otázku: „Co a jak často mám vlastně kontrolovat?“ Odpověď není zase až tak složitá. Postačí nám nahlédnout do dvou základních právních předpisů. Jsou jimi nařízení vlády č. 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní prostředí a nařízení vlády 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, v platném znění.

---

Nejprve ke druhému jmenovanému (NV. č. 378/01 Sb.). Toto nařízení řeší bezpečný provoz strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. Na příkladech např. soustruh, vzduchotechnika, ampérmetr a kladivo.

V praxi jsou dost často nevhodně rozlišovány pojmy stroj x přístroj. Ono vlastně přesné definice ani nikde nejsou. Ale obecně je nutno stroj chápat jako takový prostředek, jehož hlavním úkolem je přeměna jednoho druhu energie na jinou (pravděpodobně nejčastější příklad bude dne přeměna elektrické energie na mechanickou práci). Naproti tomu přístroj sice také velmi často pracuje v režimu přeměny energií, ale není to jeho hlavní účel. Přístroj je dost často součástí stroje (např. pojistka, stykač, regulátor) nebo se jedná o pomocné přístroje, např. mikroskopy, hodinky, rentgeny, radary, hustoměry, apod.

Podmínky kontrol

Zpět ale k předpisu. NV. č. 378/2001 Sb., ve svém § 4, jasně vymezuje podmínky provádění kontrol.

Kontroly zařízení jsou dle nařízení vlády rozděleny na kontroly před uvedením do provozu a následné kontroly zařízení. Níže cituji konkrétní ustanovení NV. č. 378/01 Sb.:

㤠4, odst. (1)

Kontrola bezpečnosti provozu zařízení před uvedením do provozu je prováděna podle průvodní dokumentace výrobce. Není-li výrobce znám nebo není-li průvodní dokumentace k dispozici, stanoví rozsah kontroly zařízení zaměstnavatel místním provozním bezpečnostním předpisem.

§ 4, odst. (2)

Zařízení musí být vybaveno provozní dokumentací. Následná kontrola musí být prováděna nejméně jednou za 12 měsíců v rozsahu stanoveném místním provozním bezpečnostním předpisem, nestanoví-li zvláštní právní předpis, popřípadě průvodní dokumentace nebo normové hodnoty rozsah a četnost následných kontrol jinak.“

V § 1, NV. č. 378/01 Sb., je jasně definováno, že pod pojmem zařízení, jsou opravdu myšleny veškeré stroje, technická zařízení, přístroje a nářadí.

---

Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že ke každému zařízení, je nutné mít vypracovaný místní provozní bezpečnostní předpis (MPBP = předpis zaměstnavatele upravující zejména pracovní technologické postupy pro používání zařízení a pravidla pohybu zařízení a zaměstnanců v prostorech a na pracovištích zaměstnavatele).

Informace některých „bezpečáků“, že pro zařízení postačí mít „návod výrobce“, jsou tedy zjevně liché. Bez zpracovaného MPBP pro konkrétní zařízení, nemůže být naplněn požadavek výše citovaného § 4, odst. (2). Jenže ono vypracovat MPBP pro desítky, stovky někdy i tisíce zařízení, není vůbec jednoduché. A tak se to raději ignoruje. Když však dojde na „lámání chleba“… Kdo ví?

K MPBP bych ještě doplnil, že se primárně nejedná o dokument, který by měl nahrazovat provozní dokumentaci výrobce zařízení („návod“). MPBP by měl návod od výrobce spíše rozšířit a doplnit o nutná opatření pro konkrétní podmínky. Výrobce např. nemůže vědět, že v blízkosti zařízení se budou pohybovat těžké kolové nakladače, že zařízení bude umístěno v agresivním prostředí, že kolem něj denně projdou tisíce lidí a podobně. Účelem MPBP by mělo být primárně eliminovat rizika plynoucí z těchto místních, konkrétních vlivů. Pokud samozřejmě „návod“ nemáte, za léta provozu se ztratil v šupleti, MPBP by měl obsahovat i pokyny pro obsluhu.

Jak MPBP vypracovat?

MPBP by měl navíc být zpracován v souladu s průvodní dokumentací zařízení. Průvodní dokumentací zařízení se rozumí soubor dokumentů obsahujících návod výrobce pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, výchozí a následné pravidelné revize a kontroly zařízení, jakož i pokyny pro případnou výměnu nebo změnu částí zařízení.

Také se zde naskýtá otázka: „Kdo by měl zpracovat MPBP?“ Já jako bezpečák? Bezpečák přece nemá odbornou způsobilost na vypracování návodů zařízení. Bezpečák navíc ani není ten, kdo by měl stanovit podmínky na pracovišti. Zde je potřeba se znovu vrátit k základům BOZP v EU a potažmo i u nás, k Zákoníku práce. Za bezpečnost odpovídá příslušný vedoucí zaměstnanec… Nechci tím říct, že by vedoucí měl zpracovávat MPBP, spíše zde narážím na to, že by mělo být v zájmu vedoucího, aby byly MPBP zpracovány a aby byly zpracovány na adekvátní úrovni. Resp. MPBP by měl zpracovat tým osob. K obsahu MPBP mají určitě co říct právě vedoucí zaměstnanci, bezpečák, technik požární ochrany, obsluha zařízení, popř. i revizní technici, zaměstnavatel a možná i další osoby.

Jak často kontroly zařízení provádět?

Abych to již nekomplikoval a shrnul. Dle NV. č. 378/01 Sb., je potřeba mít ke každému „zařízení“ zpracovaný místní provozní bezpečnostní předpis (MPBP). Kontrolu zařízení je nutno provádět před uvedením zařízení do provozu (dle provozní dokumentace) a následně nejméně 1 x 12 měsíců (dle MPBP), pokud výrobce nebo jiná závazná dokumentace nestanoví lhůtu kratší.

Využijte k provádění kontrol zařízení, vzorové kontrolní protokoly SAW:

---

Teď se vraťme k nařízení vlády č. 101/2005 Sb.

Toto mluví také zcela jasně a nekompromisně, cituji:

㤠3, odst. (4)

Zaměstnavatel při plnění zákonné povinnosti zajistí stanovení termínů, lhůt a rozsahu kontrol, zkoušek, revizí, termínů údržby, oprav a rekonstrukce technického vybavení pracoviště, včetně pracovních a výrobních prostředků a zařízení, s ohledem na jejich provedení, doporučení výrobce a způsob používání, požadavky na pracoviště, rizikové faktory způsobující zhoršení technického stavu pracovních a výrobních prostředků a zařízení a v souladu s výsledky předcházejících kontrol, zkoušek či revizí, po dobu provozu a používání pracoviště."

Nejprve k definici pojmům. Ve výše uvedené citaci se hovoří o technickém vybavení pracoviště a pracovních, výrobních prostředcích a zařízení. Pracovní, výrobní prostředky a zařízení jsou tou částí pracoviště, kterou jsem rozebral výše, v rámci rozboru NV. č. 378/01 Sb. Jsou to tedy stroje, technická zařízení, přístroje nářadí.

Zařízení vs. technické vybavení pracoviště

Objevuje se zde ale i pojem: „technické vybavení pracoviště“. Co to je? Můžeme skromně říct, že je to vše ostatní, co není zařízením, ale je na pracovišti a není pevnou součástí budovy (místnosti). Dle mého názoru sem spadá např. stůj, židle, regály, poličky, umývadla, a další a další a další.

Co je myšleno stanovením termínů a lhůt? Rozhodně ne to, že si napíšete předpis s ustanovením: „Kontroly se provádějí dle platných ČSN.“ Opět dle mého názoru, každé zařízení a technické vybavení, musí mít jednoznačně stanovenou lhůtu pro provádění kontroly. Při stanovení lhůty je dále důležité, vycházet zejména z dokumentace výrobce, dále především z podmínek na konkrétním pracovišti (vlhkost, agresivita, prach, nebezpečí výbuchu, četnost použití atd.) a teprve potom, se podívat do technických norem. Normy jsou doporučující. Neberte je prosím, jak je stále běžnou praxí, jako pevné dogma: „Říká to norma, tak to tak bude!“.

Důležité je nezapomínat, na dříve uvedené NV. č. 378/01 Sb., dle kterého je nejdelší možná lhůta pro provádění kontrol „zařízení“ 12 měsíců. Zde pozor, kontrola není ani zkouškou, ani revizí, ani údržbou. Tedy revize a zkoušky mohou být prováděny v delších periodách. Vše ale záleží na vašem zvážení a na konkrétních podmínkách.

Kontrola regálů 1x ročně?

U této problematiky bych také rád zmínil v praxi velmi častý jev. Roční kontroly regálů. Proč? Protože to říká NV. č. 378/01 Sb. Dle mého názoru, regál nespadá do režimu NV. č. 378/01 Sb., nýbrž do režimu „technického vybavení“ dle NV. č. 101/05 Sb. I když máte složitý, desítku metrů dlouhý a několik metrů vysoký regál, je to dle předpisů totéž, jako jednoduchá, půlmetrová desková police. Je to technické vybavení pracoviště a lhůtu kontroly, zkoušek, revizí a údržby tohoto vybavení si můžete stanovit, dle svých, konkrétních podmínek. Nechci tím říct, že kontrolovat regály 1 x ročně je nesmysl. Spíše zde chci apelovat na princip těchto kontrol. Tuto teorii zejména některé firmy, které se na kontrolách regálů „živí“, neslyší zrovna 2x rády.

Využijte pro provedení kontroly regálů nebo žebříků profesionální vzorové protokoly SAW:

---

Závěrem ještě zdůrazním, že nařízení vlády, jak již jsem výše naznačil, rozlišuje pojmy kontrola, zkouška, revize, údržba a oprava a rekonstrukce. Stanovení termínů oprav a rekonstrukcí, mi přijde v globálním měřítku poněkud nešťastné, přestože v některých konkrétních případech bych si toto dokázal představit, jako opodstatněné a smysluplné. Stejně se přikláním k názoru, že stanovit termíny oprav a rekonstrukcí, není relevantní. Tyto by měly být prováděny dle potřeby (až na výjimky).

Jako nejlepší cestu pro naplnění výše uvedeného požadavku vidím, zpracování evidence veškerého technického vybavení a „zařízení“ pracoviště (dále jen prostředků) a ke každému prostředku uvést termín (lhůtu) pro provádění kontroly, zkoušky, revize, údržby, opravy, rekonstrukce. Pro zjednodušení je vhodné, určitá zařízenía technická vybavení zařadit do skupinek a lhůty přiřazovat právě těmto skupinkám. Dále bych doporučil uvést, kdo tyto činnosti provádí a kdo je za jejich provádění odpovědný.

Při zpravování harmonogramu je nutné dát pozor, na „speciální druhy“ zařízení a vybavení pracoviště, pro něž jsou termíny kontrol, zkoušek, revizí a popř. i údržby stanoveny právními předpisy. Např. věcné prostředky požární ochrany, požárně bezpečnostní zařízení, dopravní prostředky a některé další. Rovněž je vhodné neopomenout i „části budov“, ať už se jedná o střechu, stav omítek, nosných zdí, podlah nebo nejrůznějších technických (ocelových, dřevěných) konstrukcí, od zábradlí, přes různé plochy, až po nosníky střech. Proto je při zpracování harmonogramu a zejména pro jeho kvalitu, nutno oslovit odborníky na nejrůznější oblasti.

---

Pokud tedy shrneme požadavky obou nařízení, dostaneme jasný závěr. Uvedu v bodech:

1. Na pracovišti máme technické vybavení a zařízení.
2. Pro obojí skupiny je nutno zajistit provádění kontrol, zkoušek, revizí, údržby, oprav a rekonstrukcí.
3. Termíny (lhůty) provádění kontrol, zkoušek, revizí, údržby, oprav a rekonstrukcí, stanoví zaměstnavatel.
4. Pro všechna zařízení je nutno mít vypracovaný místní provozní bezpečnostní předpis (MPBP).
5. Kontroly zařízení je nutno provádět dle místního provozního bezpečnostního předpisu.
6. Kontroly zařízení je nutno provádět nejméně 1 x ročně.

Splnění výše uvedeného možná působí až nereálně. Reálné však je. Chce to jen věnovat dostatek úsilí a času, vytvořit dobrý systém a ten následně, už jen jednoduše, udržovat.

Přitom doložené kontroly „čehokoliv“, co mělo příčinnou součinnost s pracovním úrazem, pro Vás, jakož to pro zaměstnavatele, může být zcela klíčové. Protože vy, v pozici zaměstnavatele, jste za pracovní úraz odpovědný a je jen na Vás, abyste prokázal splnění veškerých zákonných požadavků a mohl se vyvinit.

---

Pro snadnější a efektivnější provádění kontroly zařízení, nabízíme i další vzorové dokumenty ke stažení: