Kategorizace prací – proč, kdy a jak práce kategorizovat?

Kategorizace prací - máte již práce zařazeny do kategorií?
4.3
(19)

Každý zaměstnavatel má povinnost, všechny práce svých zaměstnanců, zařadit do kategorií. Co to ale ta kategorizace prací je, k čemu slouží a na co si při ní dát pozor? Tak právě o tom pojednává tento článek.

Provést kategorizaci prací znamená vyhodnotit rizika každé jedné práce a na základě tohoto zhodnocení se rozhodnout, do jaké kategorie práce spadá. Rizika se hodností s ohledem na 13 rizikových faktorů. Kategorií potom rozlišujeme celkem pět, přičemž jedna kategorie je speciální, o níž rozhoduje orgán hygieny práce. Pojďme ale pěkně popořadě.

NETRAPTE SE

Prací jsem do kategorií zařadil již stovky – pomohu Vám tímto procesem projít hladce a efektivně!


Obsah


Jaký je význam kategorizace prací?

Jaký je význam? V současné době, při současném stavu fungování pracovnělékařských služeb, velmi omezený.

Doporučuji!

Systém SAW pro správu pracovnělékařských prohlídek

Připravil jsem pro vás jednoduchý, ale za to plně funkční a nesmírně užitečný systém pro správu lékařských prohlídek.

Systém vám pomůže stanovit periody, určit termíny periodických prohlídek, sledovat blížící se a propadlé termíny a v neposlední řadě také generovat a tisknout všechny potřebné formuláře pro prohlídky.

Využijte skvělé zaváděcí ceny a neponechejte v této oblasti nic náhodě!

Hlavním přínosem kategorizace prací je fakt, že zaměstnavatel díky tomuto procesu lépe porozumí a rozpozná rizikové faktory pracovních podmínek. Díky tomu se může přizpůsobit a zavést opatření, kterými se pokusí tyto podmínky snížit. Toto je ostatně i jeho povinnost, plynoucí ze Zákoníku práce.

Druhým aspektem kategorizace prací, je její provázanost na systém pracovnělékařských služeb. Dle výsledků kategorizace prací, se zejména odvíjí:

  • Kdo může pracovnělékařskou prohlídku provést (smluvní lékař zaměstnavatele x registrující „obvodní“ lékař zaměstnance),
  • Zda se musí lékařské prohlídce podrobit i „brigádníci“,
  • Jak často bude lékař provádět dohled nad pracovišti a pracovními činnostmi zaměstnavatele,
  • Jaký bude obsah lékařské prohlídky (jaké úkony musí poskytovatel provést),
  • Jaká bude délka lékařské prohlídky (ano, zákon skutečně, dle kategorie práce, stanoví i minimální délku lékařské prohlídky),
  • Jaká bude perioda pracovnělékařské prohlídky (čím rizikovější práce, tím kratší perioda).

Bohužel převážná většina lékařů doposud nebyla schopna zareagovat a přizpůsobit své činnosti požadavkům nové legislativy pracovnělékařských služeb. Více informací o pracovnělékařských službách a prohlídkách zaměstnanců.

Články z oblasti pracovnělékařských služeb


Jaké jsou kategorie práce?

Kategorie práce jsou odstupňovány, od nejnižší = nejbezpečnější po nejvyšší = nejvíce rizikovou kategorii. Jednotlivé kategorie si trochu přiblížíme. Níže v nadpisech uvedené názvy kategorií jsou záměrně v uvozovkách, jelikož se nejedná o právní označení, ale mé vlastní.

Kategorie 1 – práce „bezrizikové“

Jedná se o takové práce, u nichž nelze podle současného poznání předpokládat nepříznivý vliv na zdraví zaměstnance. Tato právní definice je poněkud zavádějící. Mohlo by se zdát, že zaměstnanec vykonávající práci kategorie 1, nemůže být při takové práci ohrožen riziky. To ale není vůbec pravda. Není ohrožen pouze žádným ze 13ti rizikových faktorů, na základě nichž se práce zařazují do kategorií. To ale neznamená, že součástí práce nemohou být jiná, další rizika. Typicky např. řidiči vozidel, obsluha motorových vozíků nebo obsluha tlakových nádob stabilních, dále např. auditoři na stavbách apod. Ano, i tyto práce mohou spadat do kategorie 1, přesto jsou celková rizika takových prací poměrně značná!

Kromě výše uvedených, mezi typické představitele prací kategorie 1 patří např. administrativní práce, práce v obchodech a službách a vůbec téměř všechny manuálně lehké práce, vykonávané v běžných mikroklimatických podmínkách, bez působení zvláštních rizik, jako jsou např. nebezpečné chemické látky, záření nebo biologické činitele.

Kategorie 2 – práce „s mírnými riziky“

U prací kategorie 2, lze dle současné úrovně poznání již předpokládat, že by mohly nepříznivě ovlivnit zdraví zaměstnance. Tento předpoklad je ale pouze u vnímavých jedinců.

Mezi typické představitele práce kategorie druhé patří všechny práce, které jsou spojeny s manipulací s břemeny o hmotnosti 30 – 50 kg u mužů nebo 15 až 20 kg u žen. Dále např. práce spojené s monotonií, práce vykonávané ve vnuceném pracovním tempu (např. práce u dopravníků), popř. práce prováděné v nepřirozených pracovních polohách, např. malíři.

Kategorie 2R – práce „s riziky“

Kategorie 2R je původně prací kategorie 2, u níž orgán ochrany veřejného zdraví rozhodl, že se jedná o práci rizikovou. Jedná se zejména o takové práce, u nichž nejsou překročeny limity rozhodné pro zařazení do kategorie 3, přesto se orgán ochrany veřejného zdraví domnívá, na základě svých zkušeností a odbornosti, že k poškození zdraví zaměstnance by mohlo dojít.

Typický příklad takové kategorie nelze uvést, jelikož vždy záleží na rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví. Může se tedy jednat o jakoukoli práci, kategorie 2.

Kategorie 3 – práce „rizikové“

Za práce kategorie třetí se považují práce, při nichž jsou překračovány hygienické limity, přičemž expozice fyzických osob, které práce vykonávají (dále jen “osob”), není spolehlivě snížena technickými opatřeními pod úroveň těchto limitů, a pro zajištění ochrany zdraví osob je proto nezbytné využívat osobní ochranné pracovní prostředky, organizační a jiná ochranná opatření, a dále práce, při nichž se vyskytují opakovaně nemoci z povolání nebo statisticky významně častěji nemoci, jež lze pokládat podle současné úrovně poznání za nemoci související s prací.

Typickými představiteli prací kategorie 3 jsou např. svářeči, lakýrníci, skladníci, maséři, noční vrátní, čističi kanalizačních zařízení a další.

Kategorie 4 – práce „vysoce rizikové“

U prací kategorie 4 existuje vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit, použitím dostupných technických, ale i jiných opatření.

Jedná se např. o práce ve velkém hluku, ve vysoce prašném prostředí, práce spojené s přenosem značných vibrací na ruce, práce v extrémním horku nebo práce v chemických a biologických laboratořích, při nakládání s vysoce nebezpečnými materiály a látkami.


Kdo musí kategorizaci prací provést?

Povinnost kategorizovat práce se týká každého zaměstnavatele bez výjimky. Skutečně nezáleží, zda provozujete malou kancelář, restauraci nebo velký výrobní závod. Povinnost plyne ze zákona o ochraně veřejného zdraví.

Donedávna dokonce, platila povinnost kategorizovat práce i pro samostatné OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné). Nyní je pro ně tato povinnost již zrušena.


Kdy se kategorizace prací provádí?

Práce musejí být zařazeny do kategorií nejpozději 30 kalendářních dnů od jejich zahájení. Výjimkou jsou práce, které jsou vykonávány na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu, který nepřekročí jeden rok.

Že jste tuto lhůtu nestihli? Nezoufejte. Je zcela běžné, že se práce zařazují i několik let po jejich zahájení. Úřady to tak nějak tolerují a nevyvozují z toho žádné sankce. Zda se ale situace změní, za to neručím.


Kdo kategorizace prací provádí?

Jak již jsem výše nastínil, známe celkem pět kategorií prací. Právě kategorie rozhoduje o tom, kdo práci zařadí. Nenechte se ale mýlit, ona ta hlavní část práce stejně vždy padá na hlavu zaměstnavatele. Rozdíl je pouze v tom, že zařazení prací do kategorie 2, zaměstnavatel „pouze“ oznámí orgánu ochrany veřejného zdraví (místně příslušné krajské hygienické stanici). Naproti tomu, zařazení prací do kategorie 3 nebo 4, zaměstnavatel orgánu ochrany veřejného zdraví pouze navrhne, samotné zařazení potom provede samotný orgán vydáním rozhodnutí.

Zjednodušeně řečeno – práce kategorie 2 oznamujeme, o práce kategorie 3 a 4 žádáme.

Práce kategorie 1 není nutno ani oznamovat, ani o ně žádat.

Co se týče oné kategorie 2R, jak již bylo popsáno, jde o práce běžné kategorie 2 – tedy práce, které oznámíme orgánu ochrany veřejného zdraví a on se rozhodne, že jde o práce rizikové. Tj. opět vydá rozhodnutí.


Na základě jakých rizikových faktorů se práce do kategorií zařazují?

Rizikové faktory pracovních podmínek uvádí vyhláška, kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií. Vyhláška zná celkem 13 rizikových faktorů, kterými jsou:

  1. Prach (kategorie 1 až 4),
  2. Chemické látky (kategorie 1 až 4),
  3. Hluk (kategorie 1 až 4),
  4. Vibrace (kategorie 1 až 4)
  5. Neionizující záření (kategorie 3),
  6. Fyzická zátěž (kategorie 1 až 3),
  7. Pracovní poloha (kategorie 1 až 3),
  8. Zátěž teplem (kategorie 1 až 4),
  9. Zátěž chladem (kategorie 1 až 3),
  10. Psychická zátěž (kategorie 1 až 3),
  11. Zraková zátěž (kategorie 1 až 3),
  12. Práce s biologickými činiteli (kategorie 1 až 4),
  13. Práce ve zvýšeném tlaku vzduchu (kategorie 1 až 4).

Rizikové faktory se hodnotí vždy vzhledem k charakteristické pracovní směně. Tedy pokud zaměstnanec např. jedenkrát měsíčně pracuje na hlučném stroji, ještě to nemusí znamenat, že jeho práce musí být prací rizikovou.

Jak se rizikové faktory hodnotí?

Vyhláška přesně uvádí hodnoty, které musí být u jednotlivých rizikových faktorů překročeny, pro konkrétní kategorii práce. Např. u hluku je limit mezi 80 až 84,9 dB pro kategorii 2, 85 až 105 dB pro kategorii 3. Pro chemické látky je to potom např. 0,3 hodnoty PEL (přípustný expoziční limit) pro kategorii 2. U fyzické zátěže je potom např. pro kategorii 2 limit celosměnového energetického výdeje (netto) u mužů v rozmezí od 4,5 MJ do 6,8 MJ a minutový přípustný energetický výdej (netto) 400 až 575 W, tj. 24,1 až 34,5 kJ/min.

Z výše uvedeného je snad zřejmé, že běžný smrtelník nemá šanci skutečné hodnoty, nutné pro kategorizaci, zjistit.

Existují proto tzv. akreditované laboratoře (držitelé akreditace nebo autorizace), které se zjišťováním hodnot rizikových faktorů pracovních podmínek zabývají. Ano. Chápete to dobře. Jsou to další, často zbytečné náklady do bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Myslíte si, že jednou investujete do měření hluku a budete mít klid? Omyl. Zákone totiž dále ukládá následující povinnost:

„Jestliže se na pracovištích zaměstnavatele vyskytují rizikové faktory, je zaměstnavatel povinen pravidelně, a dále bez zbytečného odkladu vždy, pokud dojde ke změně podmínek práce, měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty a zabezpečit, aby byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru.“

Opakovaní měření může rovněž nařídit orgán ochrany veřejného zdraví a to zejména v podmínkách rozhodnutí o zařazení prací do kategorií.

Zákon o ochraně veřejného zdraví, dnes, po jeho novelizaci ukládá zaměstnavateli zcela zřejmou povinnost, připojit k žádosti o kategorizaci prací nebo k oznámení o kategorizaci prací, protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek.

Měření hluku si lidé stále spojují s výrobním pracovištěm, kde jsou provozovány soustruhy, frézky a brusky. Dnes by měl stejné povinnosti dostát, ale i každý provozovatel restaurace nebo tanečního klubu, kde mohou být hodnoty hluku mnohem vyšší než právě ve výrobě.


Jaká dokumentace se o kategorizaci musí vést?

Ani kategorizace prací se neobejde bez řádné dokumentace.  Opět je zde rozdíl, zda se budeme bavit o pracích rizikových (kategorie 3, 4) nebo ostatních.

Základními dokumenty pro kategorizaci prací jsou tedy:

  • Oznámení o zařazení prací do kategorií 2 nebo,
  • Návrh na zařazení prací do kategorií 3 a 4,
  • Vyjádření orgánu ochrany veřejného zdraví o zařazení prací do kategorie 1 a 2 nebo,
  • Rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví o zařazení prací do kategorie 2R, 3 nebo 4,
  • Protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek,
  • Doklady o evidenci rizikových prací (více informací dále v textu),
  • Doklady o seznámení zaměstnanců s kategorií jejich práce,
  • Ideálně i prokazatelný doklad o předání výsledků kategorizace smluvnímu poskytovateli pracovnělékařských služeb.

Jak má vypadat oznámení o zařazení prací do kategorií?

Obsah oznámení není právními předpisy přesně definován. Je tedy plně na zaměstnavateli, jakou formou jej vypracuje. Podmínkou pouze je, že zaměstnavatel musí orgánu sdělit rozhodné údaje pro toto zařazení a připojit k němu protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek.

Osobně se domnívám, že je vhodné, oznámení vypracovat stejnou formou, jako žádost o kategorizaci prací.

Obsah žádosti o kategorizaci prací

Zaměstnavatel je povinen, v žádosti o kategorizaci prací uvést:

  1. označení práce,
  2. název a umístění pracoviště, kde je daná práce vykonávána,
  3. výsledky hodnocení expozice fyzických osob vykonávajících danou práci jednotlivým rozhodujícím faktorům pracovních podmínek v charakteristické směně včetně doby trvání této expozice,
  4. délku směny; u vícesměnného provozu režim střídání směn,
  5. návrh kategorie, do které má být práce zařazena,
  6. počet zaměstnanců vykonávajících danou práci, z toho počet žen,
  7. opatření přijatá k ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících danou práci,

a připojí k žádosti protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek.

Stáhněte si vzor oznámení / žádosti o kategorizaci prací


Co to je evidence rizikových prací?

Zaměstnavatel je povinen ode dne přidělení zaměstnance k rizikové práce, tj. práci kategorii 2R, 3 nebo 4, vést evidenci, zejména o době práce v riziku, o údajích sledování zátěže organismu zaměstnanců rizikovými faktory.

Evidence se ukládá po dobu nejméně 10ti let, v případě prací:

  • s chemickými karcinogeny nebo mutageny stanovenými zvláštním právním předpisem,
  • s azbestem,
  • v riziku fibrogenního prachu, a
  • s biologickými činiteli, které mohou vyvolat latentní onemocnění, onemocnění, která mají velmi dlouhou inkubační dobu nebo způsobují onemocnění, která se opakovaně projevují remisemi či mohou mít závažné následky,

po dobu 40ti let. Při svém případném zániku, předá zaměstnavatel evidenci orgánu ochrany veřejného zdraví!

Stáhněte si vzor evidence rizikové práce


Co dodat závěrem? Kategorizace prací není med!

Jak je z výše uvedeného textu zřejmé, kategorizace prací má svůj význam a může mít svůj přínos. Podmínkou ale je, aby všechny zúčastněné strany, k tomuto procesu přistupovali zodpovědně. V opačném případě může jít o poměrně zbytečný a nákladný proces.

Například je zcela k ničemu, pokud je práce zařazena do kategorie 3,  z hlediska hluku, ale

  • zaměstnavatel neposkytne ochranu sluchu,
  • zaměstnanec nepoužívá poskytnutou ochranu sluchu,
  • poskytovatel pracovnělékařských služeb nevyšetřuje průběžně sluch,
  • krajská hygienická stanice vyžaduje zcela zbytečná měření práce (např. hodnoty hluku jdou velmi dobře vyčíst z průvodní dokumentace výrobce zařízení).

Sestavit časový snímek charakteristické směny může být poměrně jednoduché, pokud víte, jak na to. Nebo se s tím můžete trápit i celé dny a hygiena Vám výsledek stejně vždy vrátí! Rád Vám pomohu!

VĚDĚLI JSTE?

Že součástí žádosti o zařazení prací do kategorií musí být časový snímek směny?
Sestavit časový snímek charakteristické směny může být poměrně jednoduché, pokud víte, jak na to. Nebo se s tím můžete trápit i celé dny a hygiena Vám výsledek stejně vždy vrátí! Rád Vám pomohu!

Byl pro vás článek užitečný?

Klikněte na hvězdičky pro ohodnocení článku.

Průměrné hodnocení 4.3 / 5. Počet hodnocení: 19

Pokud se vám článek líbil...

Sledujte mě na sociálních sítích.

Omlouvám se, že pro vás nebyl tento článek užitečný a děkuji za vaši zpětnou vazbu.

Pojďme tento článek vylepšit!

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Scroll to Top