Online průvodce pracovními úrazy

Při své praxi, při nácviku resuscitace, se každodenně setkávám s lidmi, kteří na jednoduchou otázku, zda mně mohou názorně ukázat, jak by resuscitaci prováděli, odpoví:

„Ano, není problém, to jsme se učili už dávno ve škole!“

nebo dokonce:

„V pohodě. Jsem zdravotník.“

---

Řeknu jim tedy, že je to skvělé, ať mi resuscitaci předvedou v praxi.

No a to je právě okamžik, kdy ztrácím iluze, byť nerada.

Následuje totiž smršť vět tohoto nebo podobného typu:

„Jako první ho dám do stabilizované polohy“ – přitom neví zda dýchá.

„Jestli dýchá poznáme podle přiložení zrcátka!“ - kapse jich vždy nosíme hned několik, že?

„Na zapadlý jazyk použijeme kapesník!“ - a zrovna utřeme i sliny!

„Tep nahmatáme na krkavici!“ - přitom ani neví, kde krkavice přesně je...

Takoví lidé pak při stlačování hrudníku volí místo, které je absolutně nevhodné. A sami mají při resuscitaci zcela nevhodnou pozici sedu i rukou.

O nervozitě, která by při pouhém nácviku neměla být žádná a přitom by se dala krájet, raději ani nemluvím.

Tato suverénnost, může být hodně na škodu. Nevím, proč zrovna u první pomoci se s ní tak často setkávám. Možná je to mým věkem, kdy se mě starší snaží přesvědčit o své pravdě a nechtějí se nechat přesvědčit o tom, že to, co platilo a co slyšeli před 30, 20 nebo 10ti lety, již nemusí být tak docela pravda.

Naštěstí mám připraveny pádné argumenty a tak zpravidla i ti nejutvrzenější, do konce kurzu poleví a pochopí, že to jde i jinak. A lépe.

Všechny kurzy totiž vedu v souladu s aktuálními pravidly, např. dle American Heart Association.

---

Znalost správné techniky resuscitace – to jsou základy, které mohou znamenat nejvíc, které mohou zachránit lidský život.

A přitom správná technika laické první pomoci není složitá, jen se nesmí podcenit a musí se správně nacvičit.

Neponechte proto vše pouhé náhodě. Nepřeceňujte v této oblasti své schopnosti a přijďte se zdokonalit na některý z našich kurzů první pomoci. Naučím Vás nejen co to je ta resuscitace a jak ji správně provádět, ale i mnohé další techniky a praktiky vedoucí k záchraně lidského života a zdraví!

To, že budete připraveni, může jednou někomu ve Vašem okolí zachránit život!

---

Osobní ochranné pracovní prostředky nejsou na prvním, ale až téměř na posledním místě. Chci říct. Pokud při práci existuje riziko, které může poškodit zdraví zaměstnance, je nutno takové riziko všemi možnými způsoby, zejména potom změnou organizace práce nebo přijetím kolektivních opatření, z procesu odstranit nebo jej snížit na přijatelnou mez.

Poskytnout osobní ochranné pracovní prostředky by mělo být vždy až u konce onoho procesu snižování či eliminace rizika. K poskytování by mělo dojít v případech, kdy jiným vhodnějším způsobem konkrétní riziko z procesu odstranit nejde nebo by toto odstranění bylo neadekvátně drahé či jinak problematické.

Pomohu Vám správně a efektivně nastavit celou agendu poskytování osobních ochranných pracovních prostředků.
Je to snadné.

• Co to tedy ochranné prostředky jsou?
• A co ochranné prostředky nejsou?
• Jaké požadavky musejí ochranné prostředky splňovat?
• Zaměstnavatel a ochranné prostředky – přehled povinností
• Rozdělení osobních ochranných pracovních prostředků (OOPP)
• Rozdělení OOPP dle částí těla, které chrání proti rizikům

Osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem (nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky).

Jelikož zaměstnavatel, ale i zaměstnanci mají v oblasti poskytování a používání ochranných prostředků značné povinnosti, právní předpisy pro pořádek také definují, co se za ochranné prostředky nepovažuje.

Mezi osobní ochranné pracovní prostředky nepatří:

1. běžné pracovní oděvy a obuv, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění,
2. výstroj a vybavení záchranných sborů a služeb vykonávajících činnost podle zvláštních právních předpisů,
3. speciální ochranné prostředky používané v armádě nebo pořádkových a bezpečnostních silách,
4. výstroj a vybavení používané při provozu na pozemních komunikacích,
5. sportovní výstroj a vybavení,
6. ochranné prostředky určené pro sebeobranu,
7. prostředky pro zjišťování a signalizování rizik a škodlivin na pracovišti.

Osobní ochranné pracovní prostředky jsou často tím posledním článkem, který rozhoduje o tom, zda dojde či nedojde k pracovnímu úrazu. I proto jsou na tyto prostředky kladeny nemalé nároky. Ochranné prostředky zejména musí:

1. být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat další riziko,
2. odpovídat podmínkám na pracovišti,
3. být přizpůsobeny fyzickým předpokladům jednotlivých zaměstnanců,
4. respektovat ergonomické požadavky a zdravotní stav zaměstnanců.

Jednotlivé, velmi důležité body, zkusím blíže přiblížit v následujících podkapitolách.

Nepředstavovat další riziko

Velmi důležitý požadavek, který se v praxi často porušuje. Tento požadavek defakto vylučuje to, co je bohužel častou praxí a sice vybavit zaměstnance prostředky od hlavy až k patě, aby se mu nic nestalo.

Takový zaměstnanec má pak zhoršený sluch, vidění, dýchání, je mu horko, nemá cit v rukou a nemůže se dostatečně pohybovat.

Ano. Použití každého ochranného prostředku je nutno zvážit. Typickým příkladem jsou chrániče sluchu. Ty se často poskytují bez podrobnějšího zhodnocení rizika hluku. Bez znalosti míry hluku na pracovišti, je ale poměrně problematický vybrat správné chrániče. Pokud je útlum příliš vysoký, zaměstnanec nemusí na pracovišti slyšet jiné, potřebné zvuky. Např. projíždějící vozidla nebo motorové vozíky. To pak může být zdrojem dalších rizik.

Dalším příkladem mohou být rukavice. Nevhodně vybrané rukavice nejen že nemusí dostatečně chránit před rizikem, před kterým mají. Ale navíc způsobují další rizika, jako jsou ta plynoucí z nedostatečného hmatu, působen potu na kůži, namotání rukavice na zařízení apod.

Odpovídat podmínkám pracoviště

Obdobně, jak výše uvedeno v případě chráničů sluchu. Chrániče nesmí mít příliš vysoký ani nízký útlum hluku. Ale přesně takový, jaký vyžaduje dané pracoviště.

I ochranné brýle se dnes vyrábějí v různých provedení. Dle doby jejich používání nebo dle světelných podmínek na pracovištích.

Také jsou zcela zbytečné bezpečnostní boty s ocelovou špicí, pokud na pracovišti při činnostech není riziko pádu předmětů na nohy.

Před výběrem ochranných prostředků je tedy nutno dobře znát podmínky pracovišť.

Přizpůsobeny jednotlivým zaměstnancům

Každý jsme jiný, svým způsobem jedinečný. Proto ne každý ochranný prostředek může sednout každému. Ukázkovým příkladem jsou boty. Jednak musejí mít správnou velikost a za druhé, i při správné velikosti mohou boty zaměstnance tlačit do nohy. Zejména pokud má nějaké atypické chodidlo. Například nadměrně široké v oblasti prstů. Zde se opět dostáváme také do podmínky, že ochranné prostředky nesmí představovat další riziko. A to tlačící bota určitě představuje. Vždyť zaměstnanec by se vůbec nemohl soustředit na práci.

Velmi typickým příkladem pak mohou být i ochranné brýle. Nezapomeňte zde na zaměstnance, kteří musejí nosit i dioptrické brýle! Zde je nutno poskytnout takové ochranné brýle, které jsou s dioptrickými kompatibilní nebo zkrátka nechat vyrobit ochranné brýle s dioptrickými skly.

Respektovat ergonomické požadavky a zdravotní stav

Co se týče zdravotního stavu, zde je opět zcela typickým příkladem výše uvedená nutnost nosit dioptrické a ochranné brýle současně. Jsou ale i jiné, méně časté až extrémní případy, které je nutno si ohlídat. Vše by měl za včas podchytit smluvní poskytovatel pracovnělékařských služeb. Ale existují např. zaměstnanci, kteří mají srostlé dva nebo více prstů na rukou. Pokud při práci musejí používat ochranné rukavice, je to poměrně velký problém. Nebo osoby s různými délkami nohou. Osoby trpící různými chronickými zánětlivými obtížemi sluchu apod.

Je tedy na místě, při výběru ochranných prostředků úzce spolupracovat se smluvním poskytovatelem pracovnělékařských služeb, ale i se samotnými zaměstnanci.

A další požadavky?

Ano, výše uvedené není vše. Požadavků je ještě mnohem více. Naštěstí většinu za Vás vyřeší přímo výrobci ochranných prostředků.

Pozor si ale určitě dejte v případech, kdy přítomnost více než jednoho rizika vyžaduje, aby zaměstnanci používali současně více ochranných prostředků. V těchto případech musejí být ochranné prostředky kompatibilní!

I proto se běžně prodávají např. ochranné sety, jako je přilba s implementovanými chrániči sluchu a obličejovým štítem (např. pro obsluhu křovinořezů).

Osobní ochranné pracovní prostředky poskytuje vždy zaměstnavatel a to v případech, není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce.

Mezi další základní povinnosti zaměstnavatele, v této oblasti, patří zejména:

• poskytovat ochranné prostředky na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce,
• poskytovat ochranné prostředky bezplatně,
• nenahrazovat poskytování ochranných prostředků finančním plněním,
• udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použivatelném stavu,
• kontrolovat používání ochranných prostředků zaměstnanci.

Opět se u jednotlivých bodů trochu zastavím a pokusím se Vám je přiblížit, včetně možných úskalí.

Nechcete-li se trápit, s vymýšlením směrnice pro poskytování ochranných prostředků, můžete využít vzoru, který jsem pro Vás připravil. Vzor dokumentu obsahuje stanovení požadavků na systém poskytování OOPP, hodnocení rizik pro čtyři vzorové práce, stanovení podmínek pro použití OOPP zaměstnanci, evidenční list pro poskytnutí OOPP, formulář pro seznámení s návodem k použití OOPP, a formulář záznamu kontroly používání OOPP.

Vyhodnocení rizik pro poskytnutí ochranných prostředků

Vyhodnocení rizik je základním krokem každého preventivního opatření na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Jak jej ale správně provést? Není to zase až tak komplikované, jak by se mohlo zdát.

Velkým pomocníkem v tomto kroku je nám nařízení vlády, které v příloze uvádí vzorovou tabulku pro vyhodnocení rizik pro výběr a použití ochranných prostředků. Tabulka obsahuje jednak seznam 21 nejčastějších rizik a  k nim i seznam částí lidského těla, které mohou být těmito riziky ohroženy. Stačí tak postupovat krok za krokem a pro každou část těla vyhodnotit, zda může být ohrožena jedním z oněch 21 rizik.

Některé hodnocení je spíše subjektivního rázu (např. riziko uklouznutí, upadnutí), jiné vyžaduje empirická data (např. riziko hluku, prachu, vibrací).

Pokud ale již vyhodnotíte, že konkrétní riziko zaměstnance ohrožuje, je nutno toto riziko blíže poznat, abyste byli schopni vybrat vhodný ochranný prostředek.

Zaměstnavatelé se při výběru OOPP dopouštějí častých chyb. Zaměstnavatel např. tuší, že zaměstnanec by při práci měl používat ochranné rukavice. A tak zajede do obchodu a první, které se mu líbí a jsou za rozumnou cenu, koupí. Takový zaměstnavatel vůbec netuší, že rukavice splňují určité třídy ochrany, které jsou značeny písmeny a, b, c, d. Výběr ochranných prostředků je tedy základní. Ideální je spolupracovat s odbornou prodejnou, která dokáže na základě rizik, doporučit ty nejvhodnější prostředky.

Bezplatné poskytování ochranných prostředků a žádné finanční plnění

Veškeré náklady na bezpečnost a ochranu zdraví při práci, hradí zaměstnavatel a nesmí je přímo ani nepřímo přenášet na zaměstnance. Stejně to platí i v případě poskytování ochranných prostředků.

Určitě také není dobrým způsobem, dát zaměstnanci dvě tři stovky, ať si jde koupit pracovní boty. V lepším případě si nějaké boty koupí a s trochou štěstí budou i pracovní, v horším si koupí něco dobrého na zub a bude dále pracovat ve svých roztrhaných teniskách.

Nepouštějte se ani do způsobů, kdy zaměstnanci přidáte do výplaty za to, že ten azbest zlikviduje bez ochrany dýchacích cest!

Že to je zakázaný způsob, netřeba doufám zdůrazňovat.

Udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použivatelném stavu

Na tento bod se velmi často zapomíná.

Jednak jsou tu ochranné prostředky, které přímo chrání život zaměstnance. Např. kompletní postroj k ochraně před pádem z výšky nebo do hloubky. U těchto OOPP si zaměstnavatelé rizika často uvědomují a kontroly / údržbu skutečně provádějí. Vše by mělo být v souladu s návodem výrobce.

Další skupinou jsou pak ochranné a pracovní oděvy. Zde je již situace poněkud horší.

Ze zákona není možné, aby si zaměstnanec pracovní oděv sám zašíval, sám pral, čistil a udržoval. Možné to je pouze v případě, že by to prováděl v pracovní době. Doma, ve vlastní pračce, snad je na základě kolektivní smlouvy a po poskytnutí finanční kompenzace energií, pracího prášku, amortizace pračky, samotné práce.

Správný postup tedy je, pokud veškerou údržbu zajistí zaměstnavatel. Dnes již jsou specializované prádelny, které se tímto zabývají.

Každopádně podmínkou je, že používané ochranné prostředky, musejí být v použivatelném stavu!

Pokud chcete, aby jeden kus ochranného prostředku používalo více zaměstnanců, tedy aby si tito ochranný prostředek střídali, musíte zajistit, aby byla učiněna opatření, která zamezí ohrožení přenosnými chorobami. Tj. desinfekci prostředků.

Kontrolovat používání ochranných prostředků

Kámen úrazu. Problém je v tom, že ochranný prostředek většinou nějakým způsobem zaměstnance omezuje, překáží mu při práci nebo zkrátka snižuje pohodu. I to je důvod, proč zaměstnanci ochranné prostředky často nepoužívají. A je na zaměstnavateli, aby si sjednal pořádek.

Zaměstnavatel nesmí tolerovat to, že zaměstnanec stanovený ochranný prostředek při práci nepoužívá! I proto je zaměstnavatel povinen provádět kontroly. Kontroly musí být prokazatelné. Nechci zde napsat přímo, písemně dokladované, ale je to nejsnadnější způsob, jak je prokázat. Ideální je evidovat každou kontrolu, tedy nejen kontroly, kdy dojde k porušení předpisů, ale i ty, kdy je vše v pořádku.

Aby si zaměstnanci uvědomili, že používání ochranných prostředků je skutečně nutností, nesmí zaměstnavatel, byť sebemenší prohřešky, tolerovat. Bohužel jsou firmy a často např. stavební, kde je ostatním zaměstnancům pro smích ten, který si nasadí ochrannou přilbu. Taková firemní kultura je skutečně již velmi tristní!

Aby pro Vás bylo provádění kontrol používání ochranných prostředků zaměstnanci snadné, připravil jsem vzorový formulář. Ten slouží jak k dokladu toho, že kontrola byla provedena a zaměstnanci OOPP používají, tak i k záznamu konkrétního porušení a zejména, k poučení zaměstnance, mimo jiné i o možnosti ukončení pracovního poměru.

A jak je to s evidencí výdeje ochranných prostředků?

Předně nutno podotknout, že žádný právní předpis nepožaduje po zaměstnavateli, aby osobní ochranné pracovní prostředky poskytoval proti podpisu a vůbec, aby toto poskytování nějak evidoval. Zaměstnavatel má pouze povinnost prostředku poskytovat. A zde je ten háček. V praxi může dojít k problémové situaci, kdy bude muset zaměstnavatel poskytnutí OOPP prokázat. A to může být bez patřičného formuláře a podpisu zaměstnance dost problém. Ale není to nemožné. Přesto se přikláním k tomu, aby se poskytování ochranných prostředků evidovalo a zaměstnanci toto poskytnutí potvrzovali svým podpisem.

Musí zaměstnavatel zaměstnance seznamovat s poskytovanými OOPP?

Ano! Zaměstnavatel musí zajistit, aby byli zaměstnanci s používání ochranných pracovních prostředků seznámeni. Ideální je seznámit zaměstnance s návodem k obsluze / údržbě poskytovaného prostředku. Opět je nejlepší možnou cestou, seznámení provést prokazatelně - písemně.

Čím je vyšší kategorie poskytovaného ochranného prostředku, tím i seznámení by mělo být podrobnější a důkladnější. Někdy dokonce je zapotřebí i praktického nácviku, například u prostředků chránících proti pádu z výšky.

Splnit výše uvedené povinnost, tedy prokazatelně poskytnout OOPP a seznámit zaměstnance s jejich používáním, Vám pomůže vzorový formulář evidenčního listu OOPP, který si můžete zakoupit v e-shopu SAW.

Zcela základním rozdělením ochranných prostředků, je jejich dělení do tří kategorií, dle míry rizik, proti kterým chrání.

Osobní ochranné pracovní prostředky (OOPP) kategorie I

Do této kategorie spadají ochranné prostředky jednoduché konstrukce, jejichž návrh vychází z toho, že uživatel může sám zhodnotit úroveň ochrany poskytované proti jednotlivým postupně účinkujícím minimálním rizikům, jež mohou být včas a bezpečně uživatelem rozpoznána, se ES přezkoušení typu nevyžaduje.

Do této kategorie patří výhradně osobní ochranné prostředky určené pro ochranu uživatele proti:

• mechanickému působení, jehož účinky jsou povrchové (například zahradnické rukavice);
• slabě agresivním čisticím prostředkům, jejichž účinek lze snadno vyloučit (například ochranné rukavice proti zředěným roztokům čisticích přípravků);
• rizikům při manipulaci s horkými předměty, které nevystaví uživatele teplotám převyšujícím 50°C nebo nebezpečným nárazům (například rukavice, zástěry pro profesionální používání);
• klimatickým vlivům, které však nejsou mimořádné ani extrémní (například pokrývka hlavy, sezónní oděv, obuv);
• slabým nárazům a vibracím, které nepostihují životně důležité části těla a jejichž účinky nemohou způsobit nevratná poškození (například lehké ochranné přilby proti skalpování vlasů, rukavice, lehká obuv);
• slunečnímu záření (sluneční brýle).

Osobní ochranné pracovní prostředky kategorie II

Ochranné prostředky kategorie II nesplňující podmínky pro zařazení do kategorií I. a III.

Osobní ochranné pracovní prostředky kategorie III

Do třetí kategorie spadají ochranné prostředky složité konstrukce určené k ochraně proti smrtelnému nebezpečí nebo proti nebezpečím, která mohou vážně a nevratně poškodit zdraví a kde návrh vychází z toho, že jejich bezprostřední účinky uživatel nemůže včas rozpoznat. Do této kategorie patří výhradně:

• filtrační prostředky pro ochranu dýchacích orgánů proti pevným a kapalným aerosolům nebo proti dráždivým, nebezpečným, toxickým nebo radioaktivním plynům;
• prostředky pro ochranu dýchacích orgánů zajišťující plnou izolaci vůči okolní atmosféře, včetně přístrojů pro potápění;
• osobní ochranné prostředky poskytující pouze časově omezenou ochranu proti chemickému působení nebo proti ionizujícímu záření;
• osobní ochranné prostředky chránící před pádem z výšky;
• osobní ochranné prostředky proti rizikům vyvolaným elektřinou a nebezpečným napětím nebo prostředky užívané jako izolace při práci pod vysokým napětím.

• Prostředky pro ochranu hlavy
• Prostředky pro ochranu sluchu
• Prostředky pro ochranu očí a obličeje
• Prostředky pro ochranu dýchacích orgánů
• Prostředky pro ochranu rukou a paží
• Prostředky pro ochranu nohou
• Prostředky pro ochranu trupu a břicha
• Prostředky pro prevenci pádů
• Ochranné oděvy

Neváhejte mě kontaktovat. Již jsem vyhodnotil rizika pro stovky prací a úzce spolupracuji s prodejci i výrobci OOPP.

Vzorová dokumentace BOZP od SAW

Zjistěte, kým je vzorová dokumentace BOZP od SAW zpracována! Zjistěte, co to je SAW a proč nepíši jen o sobě, ale používám množné číslo.

Jsem odborně způsobilou osobou k zajišťování úkolů v prevenci rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a technikem požární ochrany. Již více než 5 let pracuji pro řadu významných klientů po celé ČR. Za tu dobu jsem nasbíral nemalé zkušenosti a to nejen z šetření pracovních úrazů a nehod, kontrol orgánů inspekce práce nebo státního požárního dozoru, ale i zkušeností z jednotlivých typů provozů a požadavků firem - především pak zaměstnavatelů a vedoucích zaměstnanců.

Při plnění svých úkolů pro klienty mimo jiné, zpracovávám dokumentaci BOZP a PO. Při jejím zpracování se vždy snažím o věcnost, formální i právní správnost a zejména, o snadnou použitelnost a její přínosnost pro praxi. Nejvýznamnější, nejpoužívanější a zkrátka nejnápomocnější dokumenty, jsem se nyní rozhodl upravit do podoby dokumentů vzorových a dát Vám je k dispozici ke stažení. K mým dokumentům se postupně nabalují i další dokumenty, zpracované mými kolegy.

Garantuji Vám však, že každý dokument, před umístěním na web, projde důkladnou kontrolou. Všechny na webu umístěné dokumenty jsou tak před jejich vystavením autorizovány odborně způsobilou osobou!

Věřím, že tato dokumentace může pomoci nejen zaměstnavatelům, ale zejména i vedoucím zaměstnancům, kteří jsou výkonným orgánem bezpečnosti práce a požární ochrany a dále také i všem osobám, které bezpečnost práce a požární ochranu aktivně řeší - tedy mým kolegům.

Nespornou výhodou je, že ke všem zakoupeným dokumentům získáte trvalou podporu odborně způsobilé osoby. Pokud si nebudete s dokumentem vědět rady, zkrátka zavoláte / napíšete a vše k Vaší spokojenosti společně vyřešíme. Jedná se tedy o vzory, které se neskrývají za anonymitou internetu. Jde o vzorovou dokumentaci s přidanou hodnotou!

Jaké vzory dokumentů ke stažení nabízím?

Vždy se snažím o to, abych ke stažení nabízel pouze ty dokumenty, jejichž použití je pro uživatele, řekněme "laika" v BOZP, snadné. V opačném případě u dokumentů upozorňuji na to, že jejich úprava může vyžadovat odborné znalosti.

Nabízenými dokumenty tak jsou především formuláře, které jsou skutečně připraveny k okamžitému použití, aniž byste do nich museli jakkoli zasahovat.

Další skupinou předpisů jsou např. záznamové dokumenty, jako je např. kniha úrazů, požární kniha apod. V obchodě nechybí ale ani vnitřní předpisy, upravující konkrétní oblasti bezpečnosti, písemná pověření odpovědných osob, vzorová dokumentace školení BOZP a dokumentace požární ochrany.

Vzorová dokumentace BOZP, nabízená ke stažení, je koncipována zejména tak, aby Vám byla přínosem a pomohla - nikoli zamotala hlavu!

Níže si můžete prohlédnout ochutnávku dokumentů bezpečnosti práce ke stažení.

Komu je vzorová dokumentace BOZP určena?

Připravené vzory dokumentů bezpečnosti práce a požární ochrany ke stažení, jsou určeny zejména následujícím skupinám osob:

1. Zaměstnavatelé (právnické i fyzické osoby)
2. Vedoucí zaměstnanci
3. Bezpečnostní technici
4. OZO BOZP
5. OZO PO
6. Preventisté požární ochrany
7. Auditoři BOZP
8. Lektoři BOZP

Nezapomeňte, že zaměstnavatelé, kteří zaměstnávají nejvíce 25 zaměstnanců, mohou, za podmínek zákona, kompletní agendu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, řešit své pomoci, bez odborné způsobilosti a odborně způsobilé osoby!

Vzorová dokumentace BOZP není Váš nepřítel!

Vzorová dokumentace BOZP může v někom vyvolávat nedůvěru. Není ale žádný důvod. Podstatné je, uvědomit si, k čemu a jak ji chci použít.

Pokud jste pátrali po vzorech dokumentace bezpečnosti práce nebo vzorové dokumentaci požární ochrany ke stažení, zcela jistě jste našli mnoho odkazů. Dokonce jste mohli narazit na dokumentaci zdarma. Nechci ji zde hanit. Na internetu je spousta skvělých, vzorových dokumentů ke stažení zdarma. Problém je ale v tom, že ty skvělé se ztrácejí v oceánu braků. Ano, internet je doslova plný dokumentů, které dosahují téměř nulové kvality jak po formální, tak i obsahové stránce! Rozeznat mezi nimi ty použitelné, pak může být celkem oříšek.

Dokonce určitě narazíte i na články, které pojednávají o tom, proč se vzorové dokumentaci BOZP vyhýbat velkým obloukem.

Proč Vás někteří přesvědčují, že vzorům se máte vyhýbat?

Tak předně, je to marketingový tah. Zavrhnu konkurenci a podpořím své služby. V článcích o tom, proč se vyhýbat vzorové dokumentaci bezpečnosti práce, snad každý alespoň průměrně inteligentní čtenář pozná jasný kalkul, neetické chování jejich autora a zůstane věrný svému rozumu.

Argumenty takových článků jsou většinou velmi účelné, a často doslova podsouvají produkt nebo službu autora článku.

Hlavně si uvědomte, že tyto články z Vás dělají hlupáky, protože striktně odmítají, že byste byli schopni vzor dokumentu BOZP správně použít!

Jaké jsou další zbytečné argumenty proti vzorům dokumentů?

Autoři článků, zaměřených proti vzorové dokumentaci, dále často argumentují cenou. Pokouší se Vás přesvědčit, že vypracování dokumentace jako externí služba je řádově levnější, než zakoupení vzorových dokumentů. Což je často také nesmysl. Některé články vás informují o tom, že cena za vypracování dokumentace BOZP na míru pro malou firmu, je např. od 3 000 Kč. Věřte mně ale, že v dnešním tržním prostředí, za tuto cenu, tj. 3000 Kč, nad onou dokumentací, nebude nikdo sedět o nic déle, než byste vy strávili u vzorové dokumentace. Za tuto cenu firmy maximálně tak přepíší hlavičky svých vzorových dokumentů, popř. dokumenty vytisknou a tradá! Slavnostně Vám je předají jako dokumenty na míru. Když se do nich ale začtete, často zjistíte, že zase až tak úplně na míru vypracovány nejsou.

Nevěřte tomu, že Vám někdo za 3000 Kč vypracuje kompletní dokumentaci BOZP na míru Vašim podmínkám. Aby bylo možné, každý dokument skutečně řádně připravit na míru, je nutno dostatečně poznat firmu. Jen čas strávený tímto poznáním a seznamováním se s vašimi činnostmi, procesy a technologiemi, by měl hodnotu jistě blízkou oněm třem tisícům a ne-li vyšší.

Z mého pohledu tedy buď investujete do vzorové dokumentace za pár stovek nebo si zakoupíte vypracování dokumentace BOZP na míru za pár tisícovek, kdy za Vás zpracovatel maximálně tak upraví ony hlavičky. A nebo se rozhodnete trvale spolupracovat s odborně způsobilou osobou v prevenci rizik, která Vám postupně, v horizontu měsíců či let, bude zavádět systém řízení BOZP. I v posledním případě, Vám ale vzorová dokumentace BOZP může pomoci nejen ušetřit, ale i vykonávat některé činnosti efektivněji.

Ještě něčím se Vás pokusí od užitečných vzorů odradit?

Mezi další oblíbené argumenty patří např., konstatování, že nejprve musíte provést různé vstupní audity nebo rešerše. A proč? Vstupní audit je velmi důležitý v případě, že úkol vypracovat dokumentaci BOZP delegujete na externí firmu. Během vstupní ho auditu se tato firma seznámí s dosavadní vedenou dokumentací. Dále by se měla seznámit s vašimi pracovišti a činnostmi. Pokud ale vzor dokumentu budete používat přímo vy - provozovatelé činností, tato, dle některých nutnost, se jeví poměrně zbytečně.

Jako posledního strašáka, se kterým se často můžete potkat v džungli lovců, kteří se Vás snaží ulovit a vyždímat z Vás maximum, uvedu argument: "Neznáte přece legislativu! Vezměte si dovolenou a studujte, studujte, studujte!" Ani zde nejsou obavy na místě. Správná vzorová dokumentace je sestavena tak, abyste ji mohli použít i bez znalosti legislativy! Proto mluvíme o vzorech! Legislativu musejí znát ti, kteří tuto dokumentaci zpracovávají!

A co sankce od státních orgánů?

Poměrně rozšířeným argumentem, proč řešit bezpečnost a ochranu zdraví při práci, proč se vyhnout vzorům dokumentů a raději spolupracovat s externí firmou, je argument rizika vysokých sankcí ze strany státu.

Na úvodu. Žádná sankce za vzorovou dokumentaci BOZP neexistuje! Zákonem dokonce, až na pár výjimek, ani není upravena podoba dokumentace BOZP! Dokumentací se zejména prokazuje plnění úkolů prevence rizik. Proto Vám inspektor nemůže uložit sankci za to, že Váš dokument vypadá tak či onak! Sankci můžete dostat pouze v případě, kdy plnění konkrétního úkolu dostatečně neprokážete.

Vzorová dokumentace BOZP se tak může stát velmi efektivním nástrojem!

I zde Vás musím zklamat. Státní kontrolní orgány fungují zejména jako poradní orgán a i tak ke kontrolám přistupují. Cílem inspektorů není, uložit Vám sankci, ale docílit toho, aby u Vás ve firmě bylo "bezpečno". Sankce jsou proto spíše ojedinělé a pohybují se u spodní hranice - zpravidla do 30 000 Kč, často ale pouze 5 až 10 000 Kč.Sankci zpravidla obdrží ten, kdo pro bezpečnost nedělá vůbec nic. Pokud ale bezpečnost řešíte, byť třeba ne zcela na 100%, sankcí se bát nemusíte. A už vůbec ne za to, že použijete vzorový dokument BOZP, který může být často mnohem kvalitnější, než-li předražený dokument vypracovaný od firmy "na míru!"

Jelikož stále více z Vás, chtělo mít zakoupené vzorové dokumenty BOZP ihned ke stažení, rozhodl jsem se Vám vyjít vstříc. E-shop SAW nyní nabízí možnost platit kartou nebo online bankovním převodem.

Vše je zprostředkováno pomocí platební brány společnosti ThePay.cz, s.r.o. a vy se tak nemusíte bát o bezpečnost Vaší platby.

Společnost ThePay.cz, s.r.o. byla založena roku 2011 a pod svými křídly sdružuje ty nejoblíbenější platební metody na trhu. Jedná se o velmi důvěryhodnou společnost, která má splacený základní kapitál ve výši 8 100 000 Kč.

Jaké jsou tedy možnosti platby?

Na e-shopu SAW nyní můžete platit třemi hlavními způsoby a to sice bankovním převodem, online bankovním převodem nebo kartou. Jednotlivé metody se Vám pokusím níže trochu přiblížit.

Platba bankovním převodem

Klasický bankovní převod. Objednáte si produkt a na základě objednávky obdržíte fakturu se splatností 14ti dnů. Na faktuře naleznete všechny platební údaje. Musíte tedy "ručně" zadat pokyn k převodu. Zpravidla ve vašem internet bankingu. Převod prostředků může trvat dle typu banky a typu příkazu až 3 dny. Dokumenty tedy obdržíte nejdříve tehdy, kdy jsou na náš účet připsány peníze.

Platba online bankovním převodem

Jedná se vlastně o totéž,jako klasický bankovní převod, jen ve zrychleném režimu. Po objednání jste přesměrování na platební bránu. Tam vidíte údaje o platbě a možnost, přihlásit se do vašeho internet bankingu. Zadáte tedy příkaz k převodu pomocí platebních údajů a zaplatíte. Převod je téměř okamžitý, ale pouze v případě, že se trefíte do provozních hodin dané banky. Níže můžete zjistit, jaké provozní hodiny jsou:

FIO	24/7
ČSOB	08-18, pracovní dny
Era	08-18, pracovní dny
GeMoney	08-18, pracovní dny
Equa bank	24/7
Sberbank	08-18, pracovní dny
Platba z jiné banky	1 pracovní den

Obdobou je možnost zaplatit pomocí platebního tlačítka. Zde je situace ještě jednodušší, protože vše již máte předvyplněno a jen potvrdíte. Tuto možnost ale nabízí pouze následující banky:

Platba24	24/7
MojePlatba	24/7
ePlatba	24/7
mPeníze	24/7
UniCredit Bank*	24/7

Neprodleně po přijetí peněz dostanete odkaz ke stažení zakoupeného dokumentu. Jak z výše uvedených tabulek patrno, dle typu banky to může být téměř ihned (v řádově sekundách až jednotkách minut).

Platba kartou

Zde nemusíte nic řešit. Po objednání jste přesměrování na platební bránu, kde pouze zadáte číslo vaší karty, datum platnosti karty a kód CVV.

Pokud jste držiteli debetní nebo kreditní karty, u které máte povoleny platby online (zpravidla jednoduše povolíte v internet bankingu), jedná se o nejpohodlnější způsob platby na internetu. Znovu zdůrazňuji, že vše je zabezpečeno SSL certifikáty (v adrese obchodu ve Vašem internetovém prohlížeči vidíte zelený zámek s textem Zabezpečeno a předponou webu https) a platba je tak velmi bezpečná. Zabezpečení při platbě kartou však zejména na straně banky a platební brány (ThePay.cz). Obchod (já) se k Vašim platebním údajům vůbec nemá možnost dostat.

Je platba online opravdu bezpečná?

Samozřejmostí platební brány jsou SSL certifikáty od ověřené autority, umístění serverů v nejlepším data centru TTC v ČR se standardy TIER3, nespočet kontrolních mechanizmů a dohled samotné ČNB nad celým systémem.

Licenci pro platební styk od ČNB má společnost ThePay.cz, s.r.o. již několik let. Dostala ji v roce 2011. Krom toho máte ještě jedny zadní vrátka navíc. Veškeré vklady jsou ze zákona pojištěny až do částky 100 000 EUR!

V dnešní pokročilé době se dá bez nadsázky říct, že platba online je bezpečnější, než-li platba hotovostí! Riziko, že Vás okrade nějaký kapsář je totiž vždy mnohem vyšší, než že nějaký hacker s velmi profesionálními, znalostmi, řekněme dokonce nějaký TOP světový hacker, zaútočí zrovna na vaši transakci. A ta nesporná výhoda, mít vzorovou dokumentaci BOZP ihned ke stažení, za to titěrné riziko jistě stojí.

Elektronická evidence tržeb (EET) a SAW?

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.

Všechny výše uvedené povinnosti plníme. Odkaz na Vaši účtenku Vám obratem, po zakoupení zboží, zasíláme.

Dokumentace BOZP ihned ke stažení!

Jak je z výše uvedeného patrné, již nic nebrání tomu, abyste měli Vaši zakoupenou vzorovou dokumentaci BOZP ihned ke stažení. Stačí si jen zvolit tu správnou platební metodu. Vřele doporučuji platbu kartou, kterou také sám rád používám při nákupech na internetu.

Prohlédněte si nabídku našeho obchodu

Každý zaměstnavatel má povinnost, všechny práce svých zaměstnanců, zařadit do kategorií. Co to ale ta kategorizace prací je, k čemu slouží a na co si při ní dát pozor? Tak právě o tom pojednává tento článek.

Provést kategorizaci prací znamená vyhodnotit rizika každé jedné práce a na základě tohoto zhodnocení se rozhodnout, do jaké kategorie práce spadá. Rizika se hodností s ohledem na 13 rizikových faktorů. Kategorií potom rozlišujeme celkem pět, přičemž jedna kategorie je speciální, o níž rozhoduje orgán hygieny práce. Pojďme ale pěkně popořadě.

Jaký je význam kategorizace prací?

Jaký je význam? V současné době, při současném stavu fungování pracovnělékařských služeb, velmi omezený.

Hlavním přínosem kategorizace prací je fakt, že zaměstnavatel díky tomuto procesu lépe porozumí a rozpozná rizikové faktory pracovních podmínek. Díky tomu se může přizpůsobit a zavést opatření, kterými se pokusí tyto podmínky snížit. Toto je ostatně i jeho povinnost, plynoucí ze Zákoníku práce.

Druhým aspektem kategorizace prací, je její provázanost na systém pracovnělékařských služeb. Dle výsledků kategorizace prací, se zejména odvíjí:

• Kdo může pracovnělékařskou prohlídku provést (smluvní lékař zaměstnavatele x registrující „obvodní“ lékař zaměstnance),
• Zda se musí lékařské prohlídce podrobit i „brigádníci“,
• Jak často bude lékař provádět dohled nad pracovišti a pracovními činnostmi zaměstnavatele,
• Jaký bude obsah lékařské prohlídky (jaké úkony musí poskytovatel provést),
• Jaká bude délka lékařské prohlídky (ano, zákon skutečně, dle kategorie práce, stanoví i minimální délku lékařské prohlídky),
• Jaká bude perioda pracovnělékařské prohlídky (čím rizikovější práce, tím kratší perioda).

Bohužel převážná většina lékařů doposud nebyla schopna zareagovat a přizpůsobit své činnosti požadavkům nové legislativy pracovnělékařských služeb. Více informací o pracovnělékařských službách a prohlídkách zaměstnanců.

Jaké jsou kategorie práce?

Kategorie práce jsou odstupňovány, od nejnižší = nejbezpečnější po nejvyšší = nejvíce rizikovou kategorii. Jednotlivé kategorie si trochu přiblížíme. Níže v nadpisech uvedené názvy kategorií jsou záměrně v uvozovkách, jelikož se nejedná o právní označení, ale mé vlastní.

Kategorie 1 – práce „bezrizikové“

Jedná se o takové práce, u nichž nelze podle současného poznání předpokládat nepříznivý vliv na zdraví zaměstnance. Tato právní definice je poněkud zavádějící. Mohlo by se zdát, že zaměstnanec vykonávající práci kategorie 1, nemůže být při takové práci ohrožen riziky. To ale není vůbec pravda. Není ohrožen pouze žádným ze 13ti rizikových faktorů, na základě nichž se práce zařazují do kategorií. To ale neznamená, že součástí práce nemohou být jiná, další rizika. Typicky např. řidiči vozidel, obsluha motorových vozíků nebo obsluha tlakových nádob stabilních, dále např. auditoři na stavbách apod. Ano, i tyto práce mohou spadat do kategorie 1, přesto jsou celková rizika takových prací poměrně značná!

Kromě výše uvedených, mezi typické představitele prací kategorie 1 patří např. administrativní práce, práce v obchodech a službách a vůbec téměř všechny manuálně lehké práce, vykonávané v běžných mikroklimatických podmínkách, bez působení zvláštních rizik, jako jsou např. nebezpečné chemické látky, záření nebo biologické činitele.

Kategorie 2 – práce „s mírnými riziky“

U prací kategorie 2, lze dle současné úrovně poznání již předpokládat, že by mohly nepříznivě ovlivnit zdraví zaměstnance. Tento předpoklad je ale pouze u vnímavých jedinců.

Mezi typické představitele práce kategorie druhé patří všechny práce, které jsou spojeny s manipulací s břemeny o hmotnosti 30 – 50 kg u mužů nebo 15 až 20 kg u žen. Dále např. práce spojené s monotonií, práce vykonávané ve vnuceném pracovním tempu (např. práce u dopravníků), popř. práce prováděné v nepřirozených pracovních polohách, např. malíři.

Kategorie 2R – práce „s riziky“

Kategorie 2R je původně prací kategorie 2, u níž orgán ochrany veřejného zdraví rozhodl, že se jedná o práci rizikovou. Jedná se zejména o takové práce, u nichž nejsou překročeny limity rozhodné pro zařazení do kategorie 3, přesto se orgán ochrany veřejného zdraví domnívá, na základě svých zkušeností a odbornosti, že k poškození zdraví zaměstnance by mohlo dojít.

Typický příklad takové kategorie nelze uvést, jelikož vždy záleží na rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví. Může se tedy jednat o jakoukoli práci, kategorie 2.

Kategorie 3 – práce „rizikové“

Za práce kategorie třetí se považují práce, při nichž jsou překračovány hygienické limity, přičemž expozice fyzických osob, které práce vykonávají (dále jen "osob"), není spolehlivě snížena technickými opatřeními pod úroveň těchto limitů, a pro zajištění ochrany zdraví osob je proto nezbytné využívat osobní ochranné pracovní prostředky, organizační a jiná ochranná opatření, a dále práce, při nichž se vyskytují opakovaně nemoci z povolání nebo statisticky významně častěji nemoci, jež lze pokládat podle současné úrovně poznání za nemoci související s prací.

Typickými představiteli prací kategorie 3 jsou např. svářeči, lakýrníci, skladníci, maséři, noční vrátní, čističi kanalizačních zařízení a další.

Kategorie 4 – práce „vysoce rizikové“

U prací kategorie 4 existuje vysoké riziko ohrožení zdraví, které nelze zcela vyloučit, použitím dostupných technických, ale i jiných opatření.

Jedná se např. o práce ve velkém hluku, ve vysoce prašném prostředí, práce spojené s přenosem značných vibrací na ruce, práce v extrémním horku nebo práce v chemických a biologických laboratořích, při nakládání s vysoce nebezpečnými materiály a látkami.

Kdo musí kategorizaci prací provést?

Povinnost kategorizovat práce se týká každého zaměstnavatele bez výjimky. Skutečně nezáleží, zda provozujete malou kancelář, restauraci nebo velký výrobní závod. Povinnost plyne ze zákona o ochraně veřejného zdraví.

Donedávna dokonce, platila povinnost kategorizovat práce i pro samostatné OSVČ (osoby samostatně výdělečně činné). Nyní je pro ně tato povinnost již zrušena.

Kdy se kategorizace prací provádí?

Práce musejí být zařazeny do kategorií nejpozději 30 kalendářních dnů od jejich zahájení. Výjimkou jsou práce, které jsou vykonávány na pracovištích staveb prozatímně užívaných ke zkušebnímu provozu, který nepřekročí jeden rok.

Že jste tuto lhůtu nestihli? Nezoufejte. Je zcela běžné, že se práce zařazují i několik let po jejich zahájení. Úřady to tak nějak tolerují a nevyvozují z toho žádné sankce. Zda se ale situace změní, za to neručím.

Kdo kategorizace prací provádí?

Jak již jsem výše nastínil, známe celkem pět kategorií prací. Právě kategorie rozhoduje o tom, kdo práci zařadí. Nenechte se ale mýlit, ona ta hlavní část práce stejně vždy padá na hlavu zaměstnavatele. Rozdíl je pouze v tom, že zařazení prací do kategorie 2, zaměstnavatel „pouze“ oznámí orgánu ochrany veřejného zdraví (místně příslušné krajské hygienické stanici). Naproti tomu, zařazení prací do kategorie 3 nebo 4, zaměstnavatel orgánu ochrany veřejného zdraví pouze navrhne, samotné zařazení potom provede samotný orgán vydáním rozhodnutí.

Zjednodušeně řečeno – práce kategorie 2 oznamujeme, o práce kategorie 3 a 4 žádáme.

Práce kategorie 1 není nutno ani oznamovat, ani o ně žádat.

Co se týče oné kategorie 2R, jak již bylo popsáno, jde o práce běžné kategorie 2 – tedy práce, které oznámíme orgánu ochrany veřejného zdraví a on se rozhodne, že jde o práce rizikové. Tj. opět vydá rozhodnutí.

Na základě jakých rizikových faktorů se práce do kategorií zařazují?

Rizikové faktory pracovních podmínek uvádí vyhláška, kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií. Vyhláška zná celkem 13 rizikových faktorů, kterými jsou:

1. Prach (kategorie 1 až 4),
2. Chemické látky (kategorie 1 až 4),
3. Hluk (kategorie 1 až 4),
4. Vibrace (kategorie 1 až 4)
5. Neionizující záření (kategorie 3),
6. Fyzická zátěž (kategorie 1 až 3),
7. Pracovní poloha (kategorie 1 až 3),
8. Zátěž teplem (kategorie 1 až 4),
9. Zátěž chladem (kategorie 1 až 3),
10. Psychická zátěž (kategorie 1 až 3),
11. Zraková zátěž (kategorie 1 až 3),
12. Práce s biologickými činiteli (kategorie 1 až 4),
13. Práce ve zvýšeném tlaku vzduchu (kategorie 1 až 4).

Rizikové faktory se hodnotí vždy vzhledem k charakteristické pracovní směně. Tedy pokud zaměstnanec např. jedenkrát měsíčně pracuje na hlučném stroji, ještě to nemusí znamenat, že jeho práce musí být prací rizikovou.

Jak se rizikové faktory hodnotí?

Vyhláška přesně uvádí hodnoty, které musí být u jednotlivých rizikových faktorů překročeny, pro konkrétní kategorii práce. Např. u hluku je limit mezi 80 až 84,9 dB pro kategorii 2, 85 až 105 dB pro kategorii 3. Pro chemické látky je to potom např. 0,3 hodnoty PEL (přípustný expoziční limit) pro kategorii 2. U fyzické zátěže je potom např. pro kategorii 2 limit celosměnového energetického výdeje (netto) u mužů v rozmezí od 4,5 MJ do 6,8 MJ a minutový přípustný energetický výdej (netto) 400 až 575 W, tj. 24,1 až 34,5 kJ/min.

Z výše uvedeného je snad zřejmé, že běžný smrtelník nemá šanci skutečné hodnoty, nutné pro kategorizaci, zjistit.

Existují proto tzv. akreditované laboratoře (držitelé akreditace nebo autorizace), které se zjišťováním hodnot rizikových faktorů pracovních podmínek zabývají. Ano. Chápete to dobře. Jsou to další, často zbytečné náklady do bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Myslíte si, že jednou investujete do měření hluku a budete mít klid? Omyl. Zákone totiž dále ukládá následující povinnost:

„Jestliže se na pracovištích zaměstnavatele vyskytují rizikové faktory, je zaměstnavatel povinen pravidelně, a dále bez zbytečného odkladu vždy, pokud dojde ke změně podmínek práce, měřením zjišťovat a kontrolovat jejich hodnoty a zabezpečit, aby byly vyloučeny nebo alespoň omezeny na nejmenší rozumně dosažitelnou míru.“

Opakovaní měření může rovněž nařídit orgán ochrany veřejného zdraví a to zejména v podmínkách rozhodnutí o zařazení prací do kategorií.

Zákon o ochraně veřejného zdraví, dnes, po jeho novelizaci ukládá zaměstnavateli zcela zřejmou povinnost, připojit k žádosti o kategorizaci prací nebo k oznámení o kategorizaci prací, protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek.

Měření hluku si lidé stále spojují s výrobním pracovištěm, kde jsou provozovány soustruhy, frézky a brusky. Dnes by měl stejné povinnosti dostát, ale i každý provozovatel restaurace nebo tanečního klubu, kde mohou být hodnoty hluku mnohem vyšší než právě ve výrobě.

Jaká dokumentace se o kategorizaci musí vést?

Ani kategorizace prací se neobejde bez řádné dokumentace.  Opět je zde rozdíl, zda se budeme bavit o pracích rizikových (kategorie 3, 4) nebo ostatních.

Základními dokumenty pro kategorizaci prací jsou tedy:

• Oznámení o zařazení prací do kategorií 2 nebo,
• Návrh na zařazení prací do kategorií 3 a 4,
• Vyjádření orgánu ochrany veřejného zdraví o zařazení prací do kategorie 1 a 2 nebo,
• Rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví o zařazení prací do kategorie 2R, 3 nebo 4,
• Protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek,
• Doklady o evidenci rizikových prací (více informací dále v textu),
• Doklady o seznámení zaměstnanců s kategorií jejich práce,
• Ideálně i prokazatelný doklad o předání výsledků kategorizace smluvnímu poskytovateli pracovnělékařských služeb.

Jak má vypadat oznámení o zařazení prací do kategorií?

Obsah oznámení není právními předpisy přesně definován. Je tedy plně na zaměstnavateli, jakou formou jej vypracuje. Podmínkou pouze je, že zaměstnavatel musí orgánu sdělit rozhodné údaje pro toto zařazení a připojit k němu protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek.

Osobně se domnívám, že je vhodné, oznámení vypracovat stejnou formou, jako žádost o kategorizaci prací.

Obsah žádosti o kategorizaci prací

Zaměstnavatel je povinen, v žádosti o kategorizaci prací uvést:

1. označení práce,
2. název a umístění pracoviště, kde je daná práce vykonávána,
3. výsledky hodnocení expozice fyzických osob vykonávajících danou práci jednotlivým rozhodujícím faktorům pracovních podmínek v charakteristické směně včetně doby trvání této expozice,
4. délku směny; u vícesměnného provozu režim střídání směn,
5. návrh kategorie, do které má být práce zařazena,
6. počet zaměstnanců vykonávajících danou práci, z toho počet žen,
7. opatření přijatá k ochraně zdraví zaměstnanců vykonávajících danou práci,

a připojí k žádosti protokoly o měření nebo vyšetření faktorů pracovních podmínek.

Stáhněte si vzor oznámení / žádosti o kategorizaci prací

Co to je evidence rizikových prací?

Zaměstnavatel je povinen ode dne přidělení zaměstnance k rizikové práce, tj. práci kategorii 2R, 3 nebo 4, vést evidenci, zejména o době práce v riziku, o údajích sledování zátěže organismu zaměstnanců rizikovými faktory.

Evidence se ukládá po dobu nejméně 10ti let, v případě prací:

• s chemickými karcinogeny nebo mutageny stanovenými zvláštním právním předpisem,
• s azbestem,
• v riziku fibrogenního prachu, a
• s biologickými činiteli, které mohou vyvolat latentní onemocnění, onemocnění, která mají velmi dlouhou inkubační dobu nebo způsobují onemocnění, která se opakovaně projevují remisemi či mohou mít závažné následky,

po dobu 40ti let. Při svém případném zániku, předá zaměstnavatel evidenci orgánu ochrany veřejného zdraví!

Stáhněte si vzor evidence rizikové práce

Co dodat závěrem? Kategorizace prací není med!

Jak je z výše uvedeného textu zřejmé, kategorizace prací má svůj význam a může mít svůj přínos. Podmínkou ale je, aby všechny zúčastněné strany, k tomuto procesu přistupovali zodpovědně. V opačném případě může jít o poměrně zbytečný a nákladný proces.

Například je zcela k ničemu, pokud je práce zařazena do kategorie 3,  z hlediska hluku, ale

• zaměstnavatel neposkytne ochranu sluchu,
• zaměstnanec nepoužívá poskytnutou ochranu sluchu,
• poskytovatel pracovnělékařských služeb nevyšetřuje průběžně sluch,
• krajská hygienická stanice vyžaduje zcela zbytečná měření práce (např. hodnoty hluku jdou velmi dobře vyčíst z průvodní dokumentace výrobce zařízení).

Sestavit časový snímek charakteristické směny může být poměrně jednoduché, pokud víte, jak na to. Nebo se s tím můžete trápit i celé dny a hygiena Vám výsledek stejně vždy vrátí! Rád Vám pomohu!

To, že zaměstnanci musejí absolvovat pracovnělékařské prohlídky, je poměrně známý fakt. Málo kdo ale ví, co vše spadá do pracovnělékařských služeb a že lékařské prohlídky zaměstnanců mohou být poměrně komplikovanou  záležitostí!

Smyslem tohoto článku je shrnout všechny podstatné informace o této významné části prevence rizik a vůbec celé bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (BOZP).

Pomohu Vám správně a efektivně nastavit celou agendu pracovnělékařských služeb.

Vymezení právních předpisů

Pracovnělékařské služby jsou deklarovány ve dvou hlavních právních předpisech. Jsou jimi zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v účinném znění a jeho prováděcí vyhláška č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách, v účinném znění. Dále v textu jen zákon a vyhláška. Neméně významnou roli zde hraje rovněž zákon č. 262/2006 Sb., Zákoník práce v účinném znění, který každému zaměstnavateli ukládá velmi významnou povinnost, nepřipustit k práci zaměstnance, který k ní není zdravotně způsobilý.

Co to vlastně pracovnělékařské služby jsou?

Pracovnělékařské služby byly dříve označovány jako závodní preventivní péče. I dnes se můžeme stále ještě poměrně často setkat s zažitým označením: “závodní lékař.” Správný pojem je dnes poskytovatel pracovnělékařských služeb, což může být jak fyzická tak i právnická osoba. Pracovnělékařské služby dnes rozhodně neřeší jen lékařské prohlídky zaměstnanců. Pracovnělékařské služby jako takové, můžeme definovat asi následovně:

“Pracovnělékařské služby jsou zdravotní služby preventivní, jejichž součástí je hodnocení vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví, provádění preventivních prohlídek a hodnocení zdravotního stavu za účelem posuzování zdravotní způsobilosti k práci, poradenství zaměřené na ochranu zdraví při práci a ochranu před pracovními úrazy, nemocemi z povolání a nemocemi souvisejícími s prací, školení v poskytování první pomoci a pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce nebo služby (dále jen „práce“).!

Poskytovatel pracovnělékařských služeb

Poskytovatelem pracovnělékařských služeb je

1. poskytovatel v oboru všeobecné praktické lékařství, nebo
2. poskytovatel v oboru pracovní lékařství.

Poskytovatel provádí nejen lékařské prohlídky zaměstnanců, ale i další agendu spadající do oblasti pracovnělékařských služeb.

Kdo musí mít zajištěného smluvního lékaře?

Časté rozpory panují v otázce, který zaměstnavatel musí mít zajištěného smluvního poskytovatele pracovnělékařských služeb (lékaře)? Odpověď je jednoduchá. Každý zaměstnavatel! Povinnost je uložena zákonem, který navíc upřesňuje, že zaměstnavatel musí uzavřít písemnou smlouvu! Nelze tedy tolerovat pouze ústní dohody. Zaměstnavatel může pro výkon práce na svých pracovištích uzavřít písemnou smlouvu o poskytování pracovnělékařských služeb s více poskytovateli těchto služeb zejména, je-li to vzhledem k počtu zaměstnanců nebo umístění jednotlivých pracovišť účelné.

Jaké jsou povinnosti poskytovatele pracovnělékařských služeb?

Poskytovatel pracovnělékařských služeb pro zaměstnavatele musí plnit zejména úkoly v níže uvedených oblastech.

Hodnocení zdravotního stavu zaměstnanců

Hodnocení zdravotního stavu zaměstnanců nebo osob ucházejících se o zaměstnání, tj.:

1. zjišťování vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na jejich zdravotní stav a vývoj zdravotního stavu a posouzení zdravotní způsobilosti k práci, a to při pracovnělékařských prohlídkách, kterými jsou lékařské prohlídky zaměstnanců prováděné poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo registrujícím poskytovatelem v oboru všeobecné praktické lékařství,
2. hodnocení výsledků sledování zátěže organizmu zaměstnanců působením rizikových faktorů pracovního prostředí (dále jen „rizikové faktory“), včetně výsledků biologických expozičních testů, za účelem stanovení této zátěže; rizikovými faktory se rozumí rizikové faktory pracovních podmínek podle zákona upravujícího zajištění podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a dále rizika ohrožení života a zdraví zaměstnance nebo jiných osob při výkonu práce (dále jen „riziko ohrožení zdraví“),
3. hodnocení výsledků cíleně prováděných studií odezvy zdravotního stavu zaměstnanců na konkrétní pracovní podmínky,
4. zpracování rozborů vzniku a příčin pracovních úrazů, výskytu nemocí z povolání nebo ohrožení nemocí z povolání, nebo nemocí souvisejících s prací,
5. hodnocení údajů o vlivu pracovní činnosti, pracovního prostředí a pracovních podmínek na zdraví zaměstnanců a s tím související nemocnosti,
6. sledování vlivů rizikových faktorů pracovních podmínek, které se mohou nepříznivě projevit i po delší době na zdraví zaměstnanců, a to v rámci pracovnělékařské prohlídky, je-li to s ohledem na charakter těchto faktorů účelné.

Poradenství pro zaměstnavatele

Poradenství, tj. poskytovat poradenské činnosti

1. v problematice ergonomie včetně fyziologie práce, psychologie práce, režimu práce a odpočinku, stanovení výkonových norem,
2. při projektování, výstavbě a rekonstrukci pracovišť a dalších zařízení zaměstnavatele,
3. při zavádění nových technologií, látek a postupů, z hlediska jejich vlivu na pracovní podmínky a zdraví zaměstnanců,
4. při úpravách pracovních míst, včetně míst pro zaměstnance se zdravotním postižením,
5. při výběru technických, technologických a organizačních opatření a výběru osobních ochranných pracovních prostředků,
6. v problematice pitného režimu a poskytování ochranných nápojů,
7. v problematice pracovní rehabilitace,
8. při výcviku a výchově zaměstnanců v oblasti ochrany a podpory zdraví při práci, správných pracovních návyků a při rekvalifikaci zaměstnanců nezpůsobilých vykonávat dosavadní práci,
9. při identifikaci nebezpečí a hodnocení rizik při práci a při zařazování prací do kategorií podle zákona upravujícího ochranu veřejného zdraví,
10. při zpracování plánu pro řešení mimořádných událostí,
11. k návrhům opatření k nápravě v případě zjištění závad, které mohou vést u zaměstnanců k poškození zdraví,
12. spočívající v provádění školení zaměstnanců určených zaměstnavatelem v první pomoci a zpracování návrhu vybavení pracoviště prostředky pro poskytování první pomoci pro zaměstnavatele.

Provádění dohledu nad pracovišti a činnostmi

Provádění dohledu, tj. poskytovatel bude provádět

1. pravidelný dohled na pracovištích a nad výkonem práce za účelem zjišťování a hodnocení rizikových faktorů,
2. dohled v zařízení závodního stravování a dalších zařízeních zaměstnavatele2),
3. hodnocení rizik s využitím informací o míře expozice rizikovým faktorům při výkonu práce a výsledků analýzy výskytu nemocí z povolání, pracovních úrazů a nemocí souvisejících s prací,
4. spolupráce při vypracování návrhů pro zaměstnavatele na odstranění zjištěných závad, včetně návrhu na zajištění měření rizikových faktorů pracovních podmínek.

A povinnosti zaměstnavatele vůči poskytovateli?

Zaměstnavatel je povinen

1. umožnit pověřeným zaměstnancům poskytovatele pracovnělékařských služeb vstup na každé své pracoviště a sdělit jim informace potřebné k hodnocení a prevenci rizik možného ohrožení života nebo zdraví na pracovišti, včetně výsledků měření faktorů pracovních podmínek, předložit jim technickou dokumentaci strojů a zařízení, sdělit jim informace rozhodné pro ochranu zdraví při práci; v případě pracovišť, která podléhají z důvodu státního nebo jiného zákonem chráněného tajemství zvláštnímu režimu, vstupují na tato pracoviště pouze určení zaměstnanci poskytovatele pracovnělékařských služeb, kteří jsou v tomto případě povinni dodržet zvláštní režim,
2. při zařazování zaměstnanců k práci postupovat podle závěrů lékařských posudků o jejich zdravotní způsobilosti.

Lékařské prohlídky zaměstnanců

Jak bylo naznačeno v úvodu tohoto textu, jednou ze základních povinností každého zaměstnavatele je nepřipustit k práci zaměstnance, který k této není zdravotně způsobilý. Zdravotní způsobilost ověřuje právě poskytovatel pracovnělékařských služeb, pokud zákon nestanoví jinak.

Lékařské prohlídky zaměstnanců a kategorizace prací

Kategorizace prací je zhodnocení každé práce z hlediska 13ti rizikových faktorů, kterými jsou např. hluk, vibrace, chemické látky, pracovní poloha, fyzická námaha, zátěž teplem a další. Každá práce tedy musí být zařazena do kategorie, dle její rizikovost. A právě kategorie hraje důležitou roli v pracovnělékařských prohlídkách. Kategorie práce má vliv na obsah prohlídky, dobu trvání prohlídky a na periodu, v jaké má být lékařská prohlídka zaměstnance opakována. Kategorizace prací také rozhoduje o tom, zda zaměstnanec musí na prohlídku k “firemnímu lékaři” nebo může jít ke svému registrujícímu lékaři.

Kdy může zaměstnanec na lékařskou prohlídku ke svému lékaři?

Aby mohl zaměstnanec na pracovnělékařskou prohlídku ke svému registrujícímu lékaři, musejí být splněny dvě podmínky:

1. práce zaměstnance musí být zařazena z hlediska všech 13ti rizikových faktorů do kategorie 1;
2. součástí práce nesmí být činnost, pro niž jsou podmínky stanoveny jinými právními předpisy.

Mezi jiné právní předpisy patří typicky předpisy “dopravní” a to konkrétně předpisy řešící problematiku letecké, drážní, lodní a silniční dopravy. Je logické, že piloti, strojvedoucí, lodníci, řidiči a obsluha jiných vozidel a dopravních prostředků, musí být ke své práci skutečně zdravotně způsobilá. Dalším předpisem, který ale upravuje zdravotní způsobilost některých prací a činností, je právě vyhláška č. 79/2013 Sb., úz. Ta uvádí tzv. rizika ohrožení zdraví - tedy činnosti, které zasluhují zvláštní zřetel z hlediska obsahu a četnosti pracovnělékařské prohlídky. Tyto činnosti jsou uvedeny v tabulce v kapitole.

Lékařské prohlídky zaměstnanců - jak je dělíme?

Vyhláška uvádí, jakým druhům prohlídek a za jakých podmínek se zaměstnanci, popř. ještě uchazeči o zaměstnání, musejí podrobit. Na některé prohlídky se občas zapomíná, jiné se neprovádějí tak, jak by měly. Pojďme si to tedy pěkně shrnout.

Vstupní pracovnělékařské prohlídky

Zákoník práce ukládá povinnost zaměstnavatele, v případech stanovených zvláštním právním předpisem zajistit, aby se fyzická osoba před uzavřením pracovní smlouvy podrobila vstupní lékařské prohlídce. Zvláštním právním předpisem je zde právě zákon č. 373/2011 Sb., úz. Vstupní prohlídka se provádí za účelem zajištění, aby k výkonu práce v podmínkách s předpokládanou zdravotní náročností nebyla zařazena osoba ucházející se o zaměstnání, jejíž zdravotní způsobilost neodpovídá zařazení k předpokládané práci. Velmi často se zapomíná na další situaci, kdy je nutno provést vstupní lékařskou prohlídku. Je to před převedením zaměstnance na jinou práci, pokud jde o práci vykonávanou za odlišných podmínek, než ke kterým byla posouzena zdravotní způsobilost zaměstnance. Odlišnými podmínkami se rozumí navýšení rizikových faktorů nejméně o jeden, a to bez ohledu na to, zda změna takových podmínek vede ke změně výsledné kategorie práce.

“Brigádníci” a vstupní lékařská prohlídka

Z výše uvedeného je zřejmé, že všechny osoby, které budou vykonávat práci na základě pracovní smlouvy, se vstupní lékařské prohlídce nevyhnout. Zákon ale myslí na případy tzv. “brigádníků”, tedy zaměstnanců pracujících na základě dohod o provedení práce nebo dohod o pracovní činnosti. V případech, kdy by provedení lékařské prohlídky u “brigádníka” mělo být neefektivní, ji absolvovat nemusí. Těmito případy jsou situace, kdy práce, kterou bude “brigádník” vykonávat, je “bezpečná”. Co to je “bezpečná” práce, to nám říká zákon. Jde o takovou práci, která není riziková, což znamená, že se jedná o práci kategorie 1 nebo 2. Další podmínkou je, že součástí této práce není činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jinými právními předpisy. Obdobně jak bylo výše popsáno v kapitole “Kdy může zaměstnanec na lékařskou prohlídku ke svému lékaři”.

Zde si dejte velký pozor na řidiče firemních vozidel, tzv. “referenty”! Spousta zaměstnavatelů si totiž myslí, že zaměstnanci výhradně administrativních prací, tedy prací kategorie 1, mohou na prohlídky ke svému lékaři. Řízení vozidla je ale činnost, představující riziko ohrožení zdraví, pro niž jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny zvláštním právním předpisem a tak tito zaměstnanci musejí absolvovat prohlídku u firemního poskytovatele.

Co když se uchazeč o zaměstnání prohlídce nepodrobí?

Osoba ucházející se o zaměstnání se považuje za zdravotně nezpůsobilou k výkonu práce, k níž má být zařazena, pokud se nepodrobí vstupní lékařské prohlídce za podmínek zákona. Lékařské prohlídky zaměstnanců nesmějí být podceňovány ani odkládány!

Kdo hradí vstupní pracovnělékařskou prohlídku?

Lékařské prohlídky zaměstnanců jsou poměrně nákladnou záležitostí. Běžná cena za vstupní prohlídku se pohybuje kolem 400 až 600 Kč, u rizikových kategorií jsou potom ceny často ještě značně vyšší. Vstupní pracovnělékařskou prohlídku hradí uchazeč o zaměstnání. Zaměstnavatel hradí prohlídku pouze v případě, že s uchazečem o zaměstnání uzavře pracovněprávní vztah. Zákon ale umožňuje, aby se uchazeč o zaměstnání se zaměstnavatelem dohodli jinak. V praxi jsou tak časté např. případy, kdy jsou náklady na vstupní prohlídku, v určitém poměru, rozděleny jak mezi zaměstnavatele, tak i zaměstnance. Obecně je ale dobrou praxí, že zaměstnavatel náklady na vstupní prohlídku uhradí vždy, pokud uchazeče o zaměstnání zaměstná a ten v pracovním poměru vydrží i po ukončení zkušební doby.

Periodické lékařské prohlídky zaměstnanců

Periodická prohlídka se provádí za účelem zjištění včasné změny zdravotního stavu vzniklé v souvislosti se zdravotní náročností vykonávané práce nebo stárnutím organizmu, kdy další výkon práce by mohl vést k poškození zdraví posuzovaného zaměstnance, nebo k poškození zdraví jiných osob. Periodické lékařské prohlídky zaměstnanců se provádějí opět v závislosti na kategorii práce. To však není jediný faktor. Rozhoduje tu i fakt, zda se jedná o činnost, která představuje riziko ohrožení zdraví. Přehled period je uveden v tabulce níže.

Lékařské prohlídky zaměstnanců dle kategorie práce

WordPress Tables Plugin

Lékařské prohlídky zaměstnanců dle rizik a požadavků zvláštních předpisů

WordPress Tables Plugin

Periodické prohlídky u brigádníků? Možná ano!

U “brigádníků” se periodické pracovnělékařské prohlídky neprovádějí, pokud.... Nejde o případ, kdy je práce na základě těchto dohod u zaměstnavatele prováděna opakovaně a doba, na kterou je práce opakovaně sjednávána, je delší než lhůta pro provedení periodické prohlídky a zaměstnavatel provádění těchto prohlídek vyžaduje.

Mimořádná pracovnělékařská prohlídka

Mimořádná prohlídka se provádí za účelem zjištění zdravotního stavu posuzovaného zaměstnance v případě důvodného předpokladu, že došlo ke ztrátě nebo změně zdravotní způsobilosti k práci nebo pokud dojde ke zvýšení míry rizika již dříve zohledněného rizikového faktoru pracovních podmínek. Mimořádná prohlídka se provádí, pokud

1. ji nařídil orgán ochrany veřejného zdraví podle zákona o ochraně veřejného zdraví nebo tak stanoví zákon upravující využívání jaderné energie a ionizujícího záření,
2. to v daném období vyžaduje zdravotní náročnost konkrétních pracovních podmínek,
3. došlo ke zhoršení pracovních podmínek ve smyslu zvýšení míry rizika u rizikového faktoru, k němuž již byla posuzována zdravotní způsobilost zaměstnance,
4. bylo opakovaně zjištěno překročení limitní hodnoty ukazatelů biologického expozičního testu, popřípadě na základě závěrů jiných vyšetření prováděných za účelem sledování zátěže organizmu působením rizikových faktorů pracovních podmínek,
5. byla při pracovnělékařské prohlídce zjištěna taková změna zdravotního stavu zaměstnance, která předpokládá změnu zdravotní způsobilosti k práci v době kratší, než je interval periodické prohlídky, nebo
6. byl výkon práce přerušen
   1. z důvodu nemoci po dobu delší než 8 týdnů, s výjimkou výkonu práce v kategorii první podle zákona o ochraně veřejného zdraví a nejde-li o práci nebo činnost, jejíž součástí je riziko ohrožení zdraví nebo nestanoví-li jiný právní předpis jinak,
   2. v důsledku úrazu s těžkými následky, nemoci spojené s bezvědomím nebo jiné těžké újmy na zdraví, nebo
   3. z jiných důvodů na dobu delší než 6 měsíců.

Mimořádná prohlídka se dále provádí na základě

1. žádosti předložené zaměstnavatelem z vlastního podnětu nebo podnětu zaměstnance,
2. informace sdělené ošetřujícím lékařem o důvodném podezření, že změnou zdravotního stavu zaměstnance došlo ke změně zdravotní způsobilosti.

Výstupní lékařské prohlídky zaměstnanců

Výstupní prohlídka se provádí na základě žádosti zaměstnance, nebo pokud tak stanoví jiný zákon, za účelem zjištění zdravotního stavu zaměstnance v době ukončení výkonu práce, a to s důrazem na zjištění takových změn zdravotního stavu, u kterých lze předpokládat souvislost se zdravotní náročností vykonávané práce. Výstupní lékařské prohlídky zaměstnanců se provádí při

1. ukončení pracovněprávního nebo obdobného vztahu,
2. převedení na práci se sníženou zdravotní náročností ve smyslu snížení míry rizika nebo na práci konanou za příznivějších pracovních podmínek, než ke kterým byla posouzena zdravotní způsobilost zaměstnance.

Na základě provedení výstupní prohlídky se nevydává lékařský posudek. Výstupní lékařské prohlídky zaměstnanců se neprovádí, jde-li o

1. práce zařazené do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jiným právním předpisem (jak výše uvedeno např. piloti, obsluha drážních vozidel, řidiči a činnosti s rizikem ohrožení zdraví), a pokud u zaměstnance nebyla zjištěna v době výkonu práce u zaměstnavatele nemoc z povolání, ohrožení nemocí z povolání nebo pracovní úraz,
2. výkon práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, jestliže nebylo podle zákona vyžádáno provedení vstupní lékařské prohlídky a není-li podezření na změnu zdravotního stavu v souvislosti s výkonem práce.

Následné lékařské prohlídky zaměstnanců

Následná prohlídka se provádí za účelem včasného zjištění změn zdravotního stavu vzniklých v souvislosti s prací za takových pracovních podmínek, jejichž důsledky se mohou projevit i po ukončení práce, a to za účelem včasného zajištění potřebné zdravotní péče, popřípadě odškodnění. Na základě provedení následné prohlídky se nevydává lékařský posudek. Následné lékařské prohlídky zaměstnanců se provádí dle vyhlášky, pokud tak stanoví

1. příslušný orgán ochrany veřejného zdraví podle zákona o ochraně veřejného zdraví, nebo
2. jiný právní předpis, zejména zákon o mírovém využití jaderné energie.

Dokumentace pracovnělékařských prohlídek

Nechci to příliš komplikovat. Co se týče pracovnělékařských prohlídek, nejvýznamnější jsou tu dva dokumenty:

1. žádost o pracovnělékařskou prohlídku;
2. lékařský posudek.

Žádost vystavuje zaměstnavatel a odesílá s ní zaměstnance na prohlídku. Lékařský posudek vystavuje smluvní poskytovatel pracovnělékařských služeb a prokazatelně jej předává zaměstnanci i zaměstnavateli. Jedno vyhotovení si potom sám ponechá. Lékařský posudek je výchozím podkladem pro zaměstnavatele, dne nějž se rozhodne, zda zaměstnance může pověřit konkrétní prací. V praxi je zcela běžné, že poskytovatelé  nechtějí lékařské posudky vyhotovovat a žádají po zaměstnavateli, aby jim je “předpřipravil”. Jak žádost, tak i lékařský posudek, musejí mít náležitosti přesně stanovené právními předpisy o zdravotnické dokumentaci. Jejich obsah je tedy pevně daný a musejí být kompletně vyplněny. Vzory obou zmíněných dokumentů si můžete zakoupit v našem e-shopu. Nemusíte tak zbytečně hledat, pátrat, a ztrácet čas vymýšlením již vymyšleného.

Lékařský dohled nad pracovišti a pracovními činnostmi

Občas to může být oříšek, přesto je to nutnost. Firemní lékař musí pravidelně docházet na pracoviště zaměstnavatele a provádět na nich dohled. Pravidelný dohled se vykonává na všech pracovištích zaměstnavatele nejméně

1. jedenkrát za kalendářní rok, nebo
2. jedenkrát za 2 kalendářní roky, jde-li o práce zařazené do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jiným právním předpisem.

Při pravidelném dohledu se zohledňuje zdravotní náročnost vykonávané práce a charakter podmínek na pracovištích zaměstnavatele.

Lékárničky první pomoci a firemní lékař

Zaměstnavatel je povinen ve spolupráci se smluvním poskytovatelem pracovnělékařských služeb, zejména dohodnout:

1. Počet lékárniček;
2. Vybavení lékárniček
3. Umístění lékárniček.

Výše uvedené body nejsou dnes stanoveny žádnými závaznými právními předpisy ani normami. Výjimkou jsou pouze lékárničky, které musejí být užity při provozu na pozemních komunikacích.

Agendou pracovnělékařských prohlídek se zabývám již několik let. Předpisy znám téměř nazpaměť. A rád Vám pomohu!

Zcela jistě jste již slyšely o školení bezpečnosti práce. V praxi ale jen málo který zaměstnavatel dokáže tuto svou povinnost plnit řádně, tak, jak mu ji ukládají právní předpisy. Proč tomu tak je? Co vše se pod pojmem školení BOZP skrývá? To se dozvíte v článku.

Školení vždy zaměřím na rizika, která se týkají konkrétních prací Vašich zaměstnanců! Mluvím pouze o tom, co je podstatné a motivuji zaměstnance k tomu, aby pracovali bezpečně - aby si vážili vlastního života!

Co to je školení bezpečnosti práce (BOZP)?

Školení je jakýmsi seznámením zaměstnanců s jejich právy a povinnostmi. Zaměstnanci musejí být proškoleni nejen se skutečnostmi deklarovanými právními předpisy, ale zejména, a to je možná stejně nebo i více důležité, i s ostatními předpisy, včetně vnitřních předpisů zaměstnavatele.

Co to jsou ostatní předpisy BOZP?

Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.

Školení bezpečnosti práce je tedy jakýmsi završením celého systému řízení bezpečnosti, kdy jsou zaměstnanci seznámeni se stanovenými opatřeními k omezení rizik.

Školení nesmí být pouhou přednáškou. Školit totiž ve své podstatě znamená, že školitel předá své znalosti a zkušenosti školeným. Školené osoby tedy musejí obsahu školení rozumět, informace řádně chápat a zejména, dokázat je v praxi i aplikovat!

Vymezení právních předpisů

Abych byl v tomto textu přesný, je nutno konstatovat, že školení bezpečnosti práce fakticky ani neexistuje. Alespoň právní předpisy tento pojem neznají. Povinnost školit ukládá zaměstnavateli odst. (2), § 102, zákon č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce, v účinném znění, který mluví o školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána.

Školením bezpečnosti práce, uváděným v tomto článku, tedy myslím výše definované školení, dle zákoníku práce.

Požadavky na některá školení bezpečnosti práce vyplývají i z celé řady jiných právních předpisů nebo technických norem, či dokonce doporučení výrobce konkrétních zařízení. Vždy se však jedná o školení dle výše uvedeného ustanovení Zákoníku práce, které je daným předpisem pouze upřesněno a blíže specifikováno.

Jaký má být a jak se stanoví obsah školení?

Obsah školení musí být takový, aby plně respektoval požadavek zákoníku práce. Obsahem školení tedy musejí být všechny právní a ostatní předpisy, které doplňují odborné předpoklady zaměstnance a požadavky pro výkon práce, které se týkají zaměstnancem vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může zaměstnanec na pracovišti přijít do styku.

Netřeba ustanovení příliš zkoumat, aby člověk došel na to, že se jedná o obrovské množství předpisů.

Uvedu konkrétní příklad. Představme si zaměstnance klasické profese, kterou zná každý - uklizeč(ka). Pokusím se nastínit, o jakých předpisech by tato profese měla být proškolena.

Níže uvedený přehled je nutno chápat pouze jako orientační, nikoli jako úplný!

Vzorové osnovy školení, např. osnovu školení pro administrativní práce a práce obdobného charakteru nebo osnovu zaměřenou na dopravní prostředky, si můžete zakoupit v našem e-shopu.

Nastínění možného obsahu školení BOZP

1. Právní předpisy
   • zákoník práce (pracovní doba, práce přes čas, noční práce, bezpečnost práce, pracovní úrazy, podmínky těhotných...);
   • zákon č. 309/2006 Sb., úz (požadavky na pracoviště, pracovní zařízení, ...)
   • zákon č. 258/2000 Sb., úz (hygiena práce)
   • zákon č. 373/2011 Sb., úz (lékařské prohlídky)
   • zákon č. 133/1985 Sb., úz (požární ochrana)
   • NV. č. 361/2007 Sb., úz (hygienické požadavky, sociální zařízení, přestávky při práci v chladu, teple);
   • NV. č. 101/2005 Sb., (požadavky na pracoviště, komunikace, dveře, sklady, ...)
   • NV. č. 378/2001 Sb., (požadavky na zařízení)
   • NV. č. 362/2005 Sb., (požadavky na práce ve výškách)
   • vyhláška č. 180/2015 Sb., (zakázané práce těhotným, ...)
   • vyhláška č. 79/2015 Sb., úz (lékařské prohlídky)
2. Ostatní předpisy
   1. technické normy
      • ČSN 33 1310, ed.2 (obsluha elektrických zařízení laiky)
      • ČSN 26 9030 (skladování)
   2. průvodní a provozní dokumentace
      • návod k obsluze vysavače
   3. bezpečnostní listy
      • bezpečnostní listy k čistícím prostředkům
   4. vnitřní předpisy společnosti
      • písemná pravidla pro nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi
      • dokumentace o vyhledávání rizik a přijímání opatření (registr rizik)
      • místní provozní bezpečnostní předpisy

Lze tedy vidět, že předpisů je skutečně mnoho. Aby bylo provedení dle výše uvedeného, nastíněného obsahu školení alespoň trochu reálné, musí být u každého předpisu uvedeny jeho konkrétní části. Protože jen zákoník práce má 396 paragrafů a uvedenou profesi uklizeč(ka) bude asi jen těžko zajímat informace o přechodu práv, dle § 342.

Toto je častým neduhem většiny osnov školení. To, že uvádějí celé právní předpisy, bez specifikace konkrétních částí. Nejen, že takové školení je téměř nerealizovatelné a i kdyby skutečně provedeno bylo, tak je naprosto neefektivní, ale zejména, není v souladu s ustanovením odst. (2), § 103, Zákoníku práce!

Stanovení obsahu školení bezpečnosti práce

Obsah školení je nutno, pro jeho průkaznost a zpětnou doložitelnost, stanovit písemně. Toto se děje nejčastěji prostřednictvím, jak již bylo výše uvedeno, osnov školení. Dokumentace se ale může jmenovat jakkoli jinak. Podstatné je, že se jedná o dokumentaci, která uvádí konkrétní předpisy, jenž jsou obsahem školení.

Osnovy školení je nutno neustále aktualizovat, aby reflektovali současně platné předpisy a změny.

Příprava obsahu školení - osnov školení, je nedílnou součástí prevence rizik. V případě zaměstnavatelů, kteří musejí mít zajištěnu osobu odborně způsobilou k zajišťování úkolů prevence rizik v oblasti BOZP je tedy nezbytné, aby tato osoba přípravu dokumentace školení řidila.

Kdo může školení BOZP provádět?

Samotným zákoníkem práce není stanoveno, kdo může školení BOZP provádět. Zákoník pouze stanoví, že zaměstnavatel je povinen školení zajistit. Je tedy čistě na jeho rozhodnutí, koho školením pověří.

Pokud ale půjdeme do problematiky BOZP hlouběji a vrátíme se k základní části, tedy řízení rizik, ani problematika školení by z tohoto procesu neměla uniknout. Naznačuji tedy, že v rámci provádění identifikace nebezpečí a následného hodnocení rizik by mělo vyplynout opatření, v podobě osoby školitele.

Aby bylo dosaženo smyslu školení, školitel musí zejména umět své znalosti a dovednosti problematiky bezpečnosti práce předat školeným!

Školitel tedy musí být nejen dostatečně znalý předpisů, které tvoří obsah školení, ale zejména musí rozumět i významu jednotlivých ustanovení a důsledků, které tato ustanovení přinášejí do praxe! Školitel musí mít alespoň základní schopnost prezentovat daná témata a zaujmout školené.

Pokud chcete mít pravidla ohledně školení bezpečnosti práce v pořádku, řádně stanovená a doložená, neváhejte v našem e-shopu zakoupit vzor směrnice o školení zaměstnanců.

Školení odborné způsobilosti

Aby to nebylo tak jednoduché, výše uvedené konstatování, že zaměstnavatel určuje osobu školitele, nelze aplikovat na tzv. odborná školení bezpečnosti práce a školení zvláštní odborné způsobilosti. Pro tato školení jsou často podrobnější požadavky stanovený ať již samotnými právními předpisy nebo technickými normami. Tyto požadavky musejí být ze strany zaměstnavatele respektovány nebo jím mohou být ještě více zpřísněny.

Typickým příkladem těchto školení je např. školení řidičů tzv. "profesionálů", které se řídí samostatným zákonem a provádí jej akreditovaná osoba - autoškola. Dále můžeme uvést např. školení elektrikářů, které provádí zpravidla komise, v níž je i revizní technik elektrických zařízení.

Jedná se tedy zejména o školení takových profesí a činností, kdy dochází ke zvýšené míře ohrožení lidských životů a zdraví osob.

Více informací získáte v přehledu školení, uvedeném v závěru tohoto článku.

Forma školení

Forma školení není zákonem ani jiným závazným právním předpisem stanovena. Opět se můžeme odrazit od provedeného hodnocení rizik a návrhu opatření. Jedním z opatření může být právě stanovení formy školení pro jednotlivé profese.

Nejprve se ale trochu pokusím přiblížit, co si pod formou školení vůbec představit.

Formou školení je myšlen vlastně jakýsi "kabátek" školení. Obsah je pevně dán osnovou školení a teď jde o to, jakou formou bude tento obsah předán školeným zaměstnancům. Formy školení mohou být např. následující:

1. samostudium;
2. ústní přednes;
3. ústní přednes doplněný o audiovizuální prezentaci;
4. diskuse;
5. kombinace předešlých.

Samostudium

Samostudium jako takové, může mít také různé podoby. Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout informace různým způsobem a dát mu určitý čas na jejich nastudování.

Dnes nejběžněji používanou formou samostudia je tzv. e-learning.

Školení formou samostudia je jednou z nejméně vhodných alternativ, která se hodí skutečně jen v omezené míře pro konkrétní specifické činnosti. Podklady, ať už tištěné nebo elektronické (systém e-learningu), musejí být vždy precizně připraveny. Což je v praxi velmi náročné a proto jich je také většina velmi nevhodných.

Ústní přednes

Ústní přednes je již vhodnější alternativou. Protože školení si mnohem lépe zapamatují to, co jim je řečeno, než hromady textů, které mají pročítat. Pro některé činnosti je ústní přednes naprosto dostačující variantou školení.

Ústní přednes doplněný o audiovizuální prezentaci

Jedná se o stále nejvyužívanější a současně také nejefektivnější metodu školení. Nejen, že školení slyší podstatné informace, ale tyto jsou jim navíc zobrazeny pomocí obrázků, fotografií či videí. Dokáží je tak mnohem lépe pochopit a vstřebat.

Diskuse

Proč ne? Školení není jen o tom, že zaměstnanci musejí poslouchat přednes školitele. Školení je v prvé řadě o předání informací. Diskuse je někdy mnohem vhodnější formou školení, než pouhý ústní přednes. Pokud je navíc diskuse správně řízena, jedná se o velmi efektivní formu školení. Diskuse je zejména vhodná na úrovni vedoucích zaměstnanců.

E-learning. A proč se mu raději vyhnout?

Problematiku e-learningu jsem podrobněji rozvedl v samostatném článku "E-learning vs. klasické školení. Pro a proti.". Níže proto jen stručně.

Hlavním nedostatkem e-learningu je fakt, že prakticky žádné současně nabízené e-learningové školení / kurz, Vám neumožní splnit požadavek zákoníku práce. E-learningové školení jsou zpravidla velmi obecné a mají problém, do sebe aplikovat konkrétní požadavky prací a pracovišť, vnitřní předpisy zaměstnavatele a vůbec i všechny ostatní předpisy, vztahující se ke konkrétní činnosti.

Některé e-learningy vychytrale nabízejí právní školení a pak někde naspod, malým písmem, Vás informují o tom, že ostatní předpisy musíte proškolit "ručně".

Negativně se k e-learningu vyjádřil i státní úřad inspekce práce - nejvyšší kontrolní orgán BOZP.

Řešením jsou e-learningy na míru. Na míru = vysoké investice. A právě cena, ta je hlavním argumentem těchto rádoby školení. Řešení na míru se tedy hodí spíše pro velké firmy, které si mohou dovolit značné investice a které mají velkou fluktuaci zaměstnanců.

Nenechte se napálit. E-learningy (online školení) dnes skutečně ještě nejsou tím, za co se vydávají! Přesto mohou být vhodné, např. v mezidobí, mezi klasickými školeními.

Jak často se školení bezpečnosti práce provádí?

Co se týče period školení, je to velmi obdobné, jako u osoby školitele. Lhůty nejsou zákonem stanoveny. Výjimkou jsou odborná školení. V obecné rovině je ale lhůta školení plně na rozhodnutí a zvážení zaměstnavatele. Ten by neměl lhůtu střílet tzv. "od pasu", ale měl by vyjít z nějakých podkladů. Podkladem může být zejména hodnocení rizik a návrh opatření.

Lhůta by neměla být příliš dlouhá. Ideální je nepřekročit periodu 1x 2 roky, která je stanovena ze zákona pro školení zaměstnanců o požární ochraně. Pokud si zaměstnavatel stanoví lhůtu 1x 10 let, rozhodně to není proti právním předpisům. V případě vzniku pracovního úrazu, bude zaměstnavatel prokazovat, že tato lhůta byla dostatečná!

U náročných a vysoce rizikových prací, není na škodu lhůty zkrátit a to někdy i na měsíční. Např. 1x 3 měsíce. Rovněž může být vhodné, obsah školení rozdělit např. do čtyř témat a tato témata školit kvartálně.

Lhůty veškerých prováděných školení musí zaměstnavatel stanovit písemným pokynem nebo jinou prokazatelnou formou.

Periody školení jsou uvedeny v kapitole: "Jaká školení bezpečnosti práce rozlišujeme."

Proč je nutné ověřovat znalosti školených?

Ověření znalostí školených. Ano, opravdu se nejedná o mýtus, ale o povinnost plynoucí ze zákoníku práce!

Zákoník práce ukládá povinnost zaměstnavateli, stanovit způsob ověřování znalostí školených zaměstnanců. Každé školení bezpečnosti práce tedy musí být zakončeno ověřením znalostí.

Způsoby ověření znalostí BOZP

1. Diskuse
2. Pohovor
3. Ústní přezkoušení
4. Zkušební test
5. Písemná práce
6. Kombinace výše uvedených

Je čistě na zaměstnavateli, pro který způsob se rozhodne. Diskuse je nejvíce povrchním způsobem, kdy se zkoušející ptá "davu" na různá témata a otázky a sleduje reakce. Pohovor je již více individuální záležitostí a vlastně jakousi zjednodušenou formou ústního přezkoušení. Ústí přezkoušení již má svá pravidla a zejména, musí být ohodnoceno. To je právě kámen úrazu. Doložit hodnocení totiž může být značně komplikované a náročné.

Zkušební test je nejčastěji používanou formou. Oblíbený je zejména pro jeho snadnou doložitelnost a rychlost provedení.

Písemná práce je již náročnější formou písemného přezkoušení, která dokáže oproti zkušebnímu testu lépe prověřit aplikaci získaných informací do praxe.

Kombinace různých možností se hodí zejména pro náročné a odpovědné práce, kdy je nutná 100% znalost předpisů!

V našem e-shopu si můžete zakoupit některé vzorové zkušební testy a rovněž skvělý, univerzální formulář pro záznam ověření znalostí.

Jaká školení bezpečnosti práce rozlišujeme?

Jak již bylo výše v textu popsáno, pod pojmem školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, se schovávají i tzv. odborná školení a školení zvláštní odborné způsobilosti. Přitom požadavky na tato školení bezpečnosti práce jsou upřesněny právními předpisy nebo technickými normami.

Níže proto uvádím tabulku - velký přehled školení bezpečnosti práce, která Vám v tom udělá trochu jasno.

WordPress Tables Plugin

Je nutné školit i administrativní profese?

Ano. Školit zaměstnance je povinností každého zaměstnavatele a to bez ohledu na obor podnikání. Školení bezpečnosti práce musí být samozřejmě o předpisech, které se vztahují k práci zaměstnance. Tj. je zřejmé, že administrativní profese budou mít jiný obsah školení, řekněme jednodušší, než např. svářeči. Školit je, však povinností skutečně je!

Školení řidičů “referentů” - nutnost nebo přežitek?

O přežitek se nejedná. I dopravní předpisy spadají do kategorie ostatních předpisů, které musejí být obsahem školení bezpečnosti práce. Pokud tedy zaměstnanci v rámci plnění svých pracovních úkolů řídí firemní vozidla, v rámci školení bezpečnosti práce musejí být proškoleni právě i o předpisech dopravních.

Není však nutno organizovat samostatné školení řidičů, ale dopravní předpisy mohou být obsahem "běžného" školení bezpečnosti práce.

Seznámení zaměstnanců s pracovištěm a zácvik

Dle zákoníku práce je zaměstnavatel povinen, zaměstnance, který vstupuje do zaměstnání bez kvalifikace, zaškolit nebo zaučit; zaškolení nebo zaučení se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat.

V rámci prevence rizik je ale nezbytně nutné, aby byl každý zaměstnanec seznámen s pracovištěm. Zejména je nutné zaměstnancům ukázat na pracovišti důležité prvky ve vztahu k bezpečnosti. Těmito jsou například:

• Únikové cesty a východy
• Hlavní uzávěry energií a vypínače proudu
• Umístění lékárničky na pracovišti
• Komunikace a skladové plochy
• Sociální prostory
• Místa se zvýšenými riziky
• atd.

Stejně jako u klasického školení, i zde platí, že seznámení je nutno dokladovat.

Co se týče samotného zácviku, ten je vhodné provádět u zaměstnanců, kteří skutečně nemají žádnou praxi nebo kvalifikaci, popř. též u činností, kde je z jejich povahy zřejmé, že člověk, který je nikdy nevykonával, je vykonávat neumí.

I zácvik je nutné dokladovat. Z dokladu by mělo být zřejmé, kdo nad zácvikem dohlíží, jak dlouho zácvik trvá a jaká je jeho náplň.

Jak pro zácvik, tak i seznámení zaměstnance s pracovištěm, můžete využít naše vzorové profesionální formuláře, které můžete zakoupit v e-shopu.

Na co si dát při školení bezpečnosti práce pozor?

Při provádění školení bezpečnosti práce, se často opakují stejné chyby. Níže proto uvedu ty nejčastější z nich.

• Školení je prováděno formou e-learningu (nenaplňuje požadavky zákoníku práce)
• Ze záznamu školení (např. prezenční listiny), není zřejmé, dle které konkrétní osnovy školení bylo školení provedeno
• Ze záznamu testu není zřejmé, který konkrétní test byl pro školení použit
• Nejsou stanoveny lhůty školení, není tedy zřejmé, zda je školení platné či již "propadlé"
• Osnova školení neuvádí konkrétní části právních předpisů
• Zaměstnanci nejsou školeni o ostatních předpisech, zejména o návodech k obsluze a bezpečnostních listech
• Školení je prováděno pouze formálně (proti podpisu), na což se u soudního dokazování přijde (výslech ostatních školených)
• Znalosti školených nejsou ověřeny
• Školení je příliš obecné a nevztahuje se k rizikům konkrétních prací
• Zaměstnanci všech profesí jsou školeni souhrnně, dle jedné osnovy školení (tj. jsou školeny z pro ně nepodstatných předpisů)

Možné důsledky při neprovádění školení BOZP

Nerad straším, ale pro pořádek je nutno podotknout, že dle písm. d), odst. (2), s přihlédnutí k písm. f), odst. (1), § 30, zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, úz, může být zaměstnavateli za neprovádění školení uložena sankce až do výše 2 000 000 Kč! Taková sankce se uloží zejména ve vážných případech, při dlouhodobě neprováděném školení a v případě vážných nebo smrtelných pracovních úrazů!

Školením bezpečnosti práce zaměstnanců se zabývám prakticky denně! Pomohu Vám nejen nastavit celou agendu školení tak, aby byla efektivní. Navíc Vaše zaměstnance rád proškolím a předám jim i své zkušenosti, z příčin a okolností pracovních úrazů.

Nabídka dalších školení BOZP od SAW

Dnes školíme prakticky všechny oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany. Můžete tedy vybírat jak ze zákonných školení BOZP, tak i poptat školení bezpečnosti práce na míru.

Ne vždy si může zaměstnanec svařovat, jak se mu zachce. Jsou případy, kdy je nutno mu svařování povolit. Povolení svařování by mělo být písemné a dokládá se tzv. příkazem ke svařování. Tímto příkazem se současně dokládá splnění zvláštních požárně bezpečnostních opatření při svařování.

Svařováním se rozumí tepelné spojování, drážkování a tepelné dělení kovových i nekovových materiálů, pokud jsou prováděny otevřeným plamenem, elektrickým obloukem, plazmou, elektrickým odporem, laserem, třením, aluminotermickým svařováním, jakož i používání elektrických pájedel a benzínových pájecích lamp.

Povolení svařování příkazem. A co to je ten příkaz?

Příkaz ke svařování vlastně vůbec není právní pojem. Jedná se spíše o obecně zaužívané označení pro formulář, kterým se prokazuje splnění zvláštních požárně bezpečnostních opatření a který slouží k povolení svařování.

Lepší otázkou tedy je, co to jsou ta zvláštní požárně bezpečnostní opatření?

Zvláštní požárně bezpečnostní opatření

Zvláštními opatřeními jsou technická a organizační opatření k zajištění požární bezpečnosti

• před zahájením,
• v průběhu a
• po ukončení svařování

s ohledem na konkrétní druh nebezpečí (svařování v prostoru s nebezpečím výbuchu s následným požárem nebo v prostoru s nebezpečím požáru), umístění svářečského pracoviště, požárně bezpečnostního zajištění stavby, systému zabezpečování požární ochrany nejen na svářečském pracovišti, ale i v přilehlých prostorech, tj. prostorech nacházející se nad, pod a vedle svářečského pracoviště, pokud mohou být ohroženy vznikem nebo rozšířením požáru vlivem činností vykonávaných na svářečském pracovišti.

Kdy je nutno zvláštní požárně bezpečnostní opatření plnit?

Již víme, co to je svařování, co to jsou zvláštní požárně bezpečnostní opatření a že tato opatření se v praxi prokazují vystavením tzv. „příkazu ke svařování.“

Poslední nezodpovězenou podstatnou otázkou tak zůstává, kdy je nutno tento příkaz vystavit a opatření plnit?

Svařováním vyžadujícím zvláštní požárně bezpečnostní opatření je svařování v prostoru s nebezpečím požáru nebo výbuchu s následným požárem, včetně přilehlých prostor.

Definice prostoru s nebezpečím výbuchu

Prostorem s nebezpečím výbuchu s následným požárem se rozumí prostor stavebně oddělený i neoddělený včetně zařízení nebo jeho části (např. zásobník, větrací potrubí, potrubní rozvody), ve kterém může vzniknout nebezpečná koncentrace nebo se nacházejí výbušniny nebo látky obsahující výbušniny anebo jiné látky a materiály a v kombinaci s danou svářečskou technologií mohou být příčinou výbuchu s následným požárem.

Definice prostoru s nebezpečím požáru

Prostorem s nebezpečím požáru se rozumí prostor stavebně oddělený i neoddělený včetně zařízení nebo jeho části (např. zásobník, větrací potrubí, potrubní rozvody), ve kterém se vyskytují hořlavé nebo hoření podporující látky tuhé, kapalné nebo plynné anebo hořlavé látky obsažené ve stavebních konstrukcích či zařízeních a v případě používání dané svářečské technologie může dojít k jejich zapálení a vzniku požáru.

Příkaz ke svařování. Jeho obsah a vzor ke stažení

Body, které je nutno splnit, abyste prokázali splnění zvláštních požárně bezpečnostních opatření, jsou přesně stanoveny právními předpisy – a není jich málo. Patří mezi ně např. určení doby svařování, osob, které se na svařování budou podílet, určení hasebních prostředků a v neposlední době, stanovení požárního dohledu po ukončení svařování.

Na internetu se objevuje spousta různých příkazů ke svařování. Bohužel jen málo z nich respektuje právní předpisy. Většina z nich jsou jakési zjednodušeniny, které Vás určitě nezachrání v případě právního sporu!

My Vám nabízíme příkaz ke svařování, který plně respektuje požadavky právních předpisů. Stačí jej jen bod po bodu vyplnit a tím zajistit řádné povolení svařování.

E-learning vs. klasické školení. Pro a proti. Aktualizace 20.4.2017 | Ing. Vít Hofman

Obsah

• Jak je to tedy s tím e-learningem?
• Proč e-learning tak, jak je běžně dostupný, nemůže nikdy nahradit školení dle § 103 Zákoníku práce?
• A jak je to s cenou? Co se vyplatí více? E-learning? Ale kde že…
• Zaslouží si E-learning zatracení? Nikoliv
• Doporučení závěrem?

Jak je to tedy s tím e-learningem?

https://www.youtube.com/watch?v=R66056F_Cww

Jakož to podporu pro mé níže, v článku uvedené názory a tvrzení, jsem se oficiální cestou dotázal na problematiku e-learningu nejpověřenějších. Státního úřadu inspekce práce.

Na následujícím odkaze si můžete stáhnout kompletní původní odpověď ve formátu *.pdf, níže proto cituji jen vybrané nejdůležitější pasáže z odpovědi:

V případě tzv. online školení BOZP jsme toho názoru, že tímto školením není možné poskytnout veškeré informace týkající se konkrétního zaměstnance a jeho pracoviště.

Právě tato oblast je častým úskalím online školení BOZP, zejména při vzniku pracovního úrazu a následného dokazování plnění povinností ze strany zaměstnavatele v oblasti zajištění školení.

Protože jsem se tímto článkem stal terčem útoku několika společností, které se e-learningem zabývají a to zřejmě v obavě, že se veřejnost dozví skutečná úskalí této formy školení, musím konstatovat, že níže uvedený text vyjadřuje pouze názory autora. Není útokem na žádnou konkrétní firmu. Cílem textu je přinést objektivní pohled na nedostatky stále více oblíbených online e-learningových školení BOZP a PO.

Jelikož se čím dál tím častěji setkávám se zaměstnavateli, kteří řeší školení bezpečnosti prostřednictvím e-learningu, musím se znovu pokusit upozornit na velká úskalí, která tato forma školení představuje.

Nechci, aby článek působil jako nějaký konkurenční boj, naopak, svým klientům e-learningové kurzy dokonce vřele doporučuji, vždy však vhodně sestavené a zejména, vhodně zařazené do firemního systému vzdělávání a školení.

Dle mého názoru většina současně běžně dostupných e-learningových kurzů, zkrátka mate uživatele a defakto je i uvádí v omyl.

E-learningová školení se ve velké většině prezentují jako zákonná školení a zákonné kurzy.

Dobrá tedy, rád bych slyšel, který že to právní předpis a jeho konkrétní ustanovení zaměstnavatel naplní, pokud svým zaměstnancům např. zakoupí e-learning řidičů referentů nebo kurz požární ochrany?

Co tedy považuji za hlavní problém e-learningu?

Předně je nutno, aby si každý zaměstnavatel uvědomil, že on je tou odpovědnou osobou za bezpečnost a ochranu zdraví při práci svých zaměstnanců. Zaměstnavatel tedy nese odpovědnost za to, že plní veškerá právní ustanovení – mimo jiné i požadavky na školení zaměstnanců.

Nastíním modelový příklad.

Zaměstnavatel v dobré víře objedná zákonné školení BOZP / PO. Např. jedna z českých firem na svém webu uvádí, cituji: „Můžete si zvolit několik verzí zákonného kurzu BOZP…“, ale již nikde neuvádí, který že to zákon uvádí povinnost zaměstnavatele takový kurz BOZP zajistit. Odpovím proto za tuto firmu – žádný předpis tuto povinnost neukládá!

Zaměstnavatel si zvolí zákonný kurz pro zaměstnance ve víře, že tím splní onu smyšlenou zákonnou povinnost. Přejde tedy k objednávce. V objednávce si zaměstnavatel může zvolit z několika možností. Vybere si extra balík online školení, což je např. 6 online kurzů, aby měl klid duše a splnil opravdu všechny zákonné požadavky.

A jejda. Stal se vážný pracovní úraz. Inspektorát práce při jeho šetření bude chtít doložit dokumentaci a doklady školení dle Zákoníku práce. Zaměstnavatel s klidem v duši předloží vše, co získal z e-learningu.

Inspektor však odvětí, že je sice od zaměstnavatele hezké, že svým zaměstnancům zajišťuje online kurzy BOZP a tím je vzdělává, ale že chce předložit dokumentaci a doklady dle Zákoníku práce.

Zaměstnavatel se zamyslí a zjistí, že nic víc nemá… a problém je na světě.

Tak kde je chyba?

Opět se budu držet webu jedné z předních českých firem na online školení, jelikož sama na svém webu krásně zmiňuje všechny neduhy této e formy školení. Hlavní chybou je již samotná nosná myšlenka poskytovatelů e-learningu. Jak se na webu dočteme dále, cituji: „Mezi základní povinnosti zaměstnavatele patří školení zaměstnanců… Obsah tohoto školení ale není přesně dán žádným obecně závazným předpisem.“ – autor si zřejmě nepřečetl Zákoník práce, který přesně vymezuje požadavky na obsah školení, cituji:

Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána…

a abychom tuto definici pochopili důsledně a správně, ještě přiložím další citaci Zákoníku práce, konkrétně § 349, kde jsou definovány ostatní předpisy BOZP, jenž musejí být dle výše uvedeného, obsahem školení, cituji:

Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.

Proč většina e-learning školení nikdy nenahradí školení dle § 103 Zákoníku práce?

Protože poskytovatel e-školení zkrátka dopředu nezná podmínky vašich prací a pracovišť a tím ani nemůže znát právní a ostatní předpisy, které se k vašim činnostem váží. Obsah online e-školení pak musí být zcela jistě neodpovídající a v drtivé většině nedostatečný a naopak v některých bodech často zbytečně přepálený.

Mnohem horší situace je v případě školení o požární ochraně, kdy zákon dokonce přímo říká, že ono „zákonné školení“, tedy školení dle zákona č. 133/1985 Sb., v účinném znění, provádějí osoby s určitou mírou odborné způsobilosti. Zákon rozhodně nikde neuvádí, že školení provádí elektronický systém! Navíc v případě požární ochrany, velkou část obsahu školení tvoří ve firmě stanovené podmínky požární bezpečnosti, které jsou zapracovány do vnitřní dokumentace požární ochrany firmy.

Skutečně se tyto dokumenty objevují v obsahu školení e-learningu?

A pokud půjdu ještě dál, prováděcí vyhláška zákona, tj. vyhláška č. 246/2001 Sb., v účinném znění přesně konkretizuje, jak má dokumentace školení vypadat a jak má být vedena – většina dokladů o absolvování e-learning kurzu požární ochrany, které jsem za svou praxi viděl, se těmto požadavkům ani zdaleka nepřibližovala.

Samostatnou kapitolou pak je školení řidičů a školení první pomoci.

K prvně jmenovanému si znovu dovolím citovat web firmy poskytující e-learnign:

V případech, kdy zaměstnanec při své práci řídí firemní vozidlo, musí absolvovat školení řidičů referentů.

Tato věta je naprostým nesmyslem a lží. Žádný takový zákonný požadavek neexistuje. Znáte jej? Rád se nechám poučit.

Ke kurzům první pomoci si dovolím spíše jen svůj osobní názor a možná otázku k zamyšlení. Skutečně si myslíte, že např. hodina či dvě proseděné před monitorem u e-kurzu první pomoci, k něčemu je? A že takto „proškolený“ zaměstnanec dokáže poskytovat první pomoc? Nebo se Vám jeví jako lepší alternativa, pokud vybraným zaměstnancům umožníte absolvovat praktický kurz první pomoci vedený lektorem, na němž si mohou všechny důležité techniky záchrany lidského života a zdraví nejen teoreticky vyslechnout, ale na školících pomůckách i prakticky vyzkoušet?

A další argumenty?

Běžně dostupné e-learningové kurzy jsou často postaveny tak, že umožňují „proklikání“ výkladu až k závěrečnému testu. Zkušební otázky jsou často až zcela triviální. Uživatel je dokáže ve většině případů zodpovědět i bez nějakých hlubších znalostí BOZP.

V praxi se dá rovněž očekávat, že určití uživatelé budou školení falšovat. Např. tak, že za některé zaměstnance e-test vyplní zaměstnanec jiný.

Z mého pohledu se oba výše uvedené nedostatky, ale i všechny další nedostatky e-learning školení, které v tomto článku zmiňuji, vůbec nemusejí líbit soudu. Zejména v případě sporu např. s úrazem postiženým zaměstnancem.

A jak je to s cenou? Co se vyplatí více? E-learning? Ale kde že...

Nyní pominu fakt, že pokud chcete, aby školení formou e-learningu splnilo požadavky právních předpisů, musíte si nechat vytvořit školící systém na míru. A to jsou investice v řádu stovek tisíc korun.

E-learningové kurzy velmi často lákají na nízkou cenu. Cena má být až mnohonásobně nižší, než je cena za klasicky provedené školení s lektorem.

Níže pro porovnání uvedu pár modelových příkladů, dle průměrných cen online školení a cen klasického školení SAW.

WordPress Tables Plugin

V případě firem s menším počtem zaměstnanců by se mohlo zdát, že je e-learning cenově výhodnější. Když však porovnáme nejen cenu, ale zejména přidanou hodnotu, kterou za danou cenu získáme, na plné čáře vyhrává klasické školení. V případě větších firem, snad není třeba onu e-learningovými poskytovateli imaginární úsporu komentovat.

Zaslouží si E-learning zatracení? Nikoliv

E-learningový kurz může být dobrý sluha, ale zlý pán!

Pokud bude zaměstnavatel spoléhat výhradně na „školení“ pomocí e-learningu, skutečně může tvrdě narazit a škaredě se spálit.

Naproti tomu vhodně sestavený e-learningový kurz může být vhodným nástrojem, určeným ke vzdělávání zaměstnanců. E-školení může být využito např. v mezidobí, mezi prováděným řádným školením. Typicky se např. školení provádí 1x za dva roky. Může být vhodné jeden rok provádět klasické školení a další rok nechat zaměstnance absolvovat e-learning. Znovu podotýkám, že e-kurz by měl být sestaven na míru pro danou firmu, aby obsahoval skutečně relevantní informace.

Doporučení závěrem?

Pro ty z vás, kteří si stále stojí za svým a e-learningu se nehodlají vzdát, mám jedno malé doporučení. Pokud budete taková školení objednávat, vždy v textu objednávky uvádějte přibližně následující:

Objednáváme online školení zaměstnanců o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Školení chceme provést dle náležitostí stanovených odst. (2), (3), § 103, zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce, v účinném znění.

Pak budete mít u soudu alespoň nějakou možnost, že se zprostíte odpovědnosti. Nebo že budete moci škodu vymáhat po poskytovateli e-learningu.

Bohužel se ale obávám, že takovou objednávku Vám žádný poskytovatel e-learning školení nevyřídí.

Tak která forma školení je vám bližší?

Také si žijete ve snu, že bezpečnost práce, potažmo i požární ochranu, musí řešit pouze větší výrobní subjekty? Nenechte se uvést v omyl. Bezpečnost práce a malý podnikatel patří také neodmyslitelně k sobě.

Česká právní úprava ukládá povinnost řešit bezpečnost práce všem podnikajícím fyzickým a právnickým osobám a co je důležité, bez rozdílu na jejich velikost či zaměření.

Pouze dochází k určitým rozdílům u zaměstnavatelů a nezaměstnavatelů, ale jinak je úplně jedno, zda provozujete malou účetní firmu nebo gigantický chemický závod. Bezpečnost musíte řešit vždy!

Vše vychází z naší ústavy, tj. předpisu č. 1/1993 Sb., v platném znění, respektive z jí deklarované listiny základních práv a svobod, tj. předpisu 2/1993 Sb., v platném znění. Na základě listiny základních práv a svobod, má každý zaměstnanec právo na uspokojivé pracovní podmínky a každý občan právo na ochranu zdraví.

Ve smyslu našich ústavních hodnot je tedy zřejmé, že právo na bezpečnost má stejně tak administrativní pracovnice jako třeba svářeč.

A jak se na to tváří zákony?

Rozdíly nenalezneme ani v zákoně č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce v platném znění, který ve své části páté, ukládá zaměstnavateli základní povinnosti na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. A ani v zákoně č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, v platném znění. Pokud navíc půjdeme do hloubky a podíváme se do zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, v platném znění, konkrétně do jeho § 13, zjistíme, že tam, kde se v Zákoníku práce uvádí zaměstnavatel nebo zaměstnanec, rozumí se tím i fyzická osoba, která provozuje samostatně výdělečnou činnost (OSVČ).

Jinak řečeno, pokud se v Zákoníku práce ukládá povinnost zaměstnavatele poskytovat zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky, obdobně tato povinnost platí pro OSVČ (podnikatel musí sám sobě poskytnout osobní ochranné pracovní prostředky). Samozřejmě vše přiměřeně s přihlédnutím k podmínkám vykonávané činnosti nebo poskytování služeb a jejich rozsahu.

Takže zpět k pointě tohoto článku. Proč by měli bezpečnost práce řešit i malí podnikatelé? Odpověď je jednoduchá. Protože mají stejné povinnosti jako ti velcí podnikatelé a firmy, protože oni sami a zejména jejich zaměstnanci mají právo na zajištění bezpečnosti a protože i ti nejmenší, mohou přijít ke stejně velkým škodám a dostat nejvyšší možné sankce (až 2 000 000 Kč) od státních dozorujících orgánů.

A zase ta rizika...

Důležité je neopomínat, že pracovní rizika jsou ve všech profesích. Jen v těch méně rizikových si je většinou tolik neuvědomujeme. Ke vzniku obrovské škody a to nejen na majetku, ale i na životech či zdraví osob, může přitom postačit pouze náhoda, chvilková nepozornost nebo technická závada.

Může stačit pouhé zakopnutí či uklouznutí na náledí, špatná obsluha zařízení nebo nevhodně odhozený nedopalek od cigarety. Možností je obrovská spousta.

Bezpečnost práce a malý podnikatel v praktických příkladech

V praxi častým a konkrétním případem podcenění rizik, je provoz firemních vozidel (zejména administrativní firmy, které bezpečnost jako takovou téměř neřeší). Přitom právě dopravní nehody tvoří významný podíl všech pracovních úrazů, včetně těch smrtelných. Vysoká míra rizika hrozí také v různých meších prodejnách, které jsou od podlahy až po strop zaskladněny zbožím, často hořlavým či dokonce extrémně hořlavým zbožím. Nebezpečí číhá i v restauracích či barech, např. i v podobě rizik vytvářených samotnými návštěvníky, zejména potom těmi značně podnapilými. Nebo si opravdu myslíte, že pokud opilý návštěvník ublíží Vašemu zaměstnanci, vy jste mimo hru? Za zmínku stojí rovněž chronické obtíže s pohybovým aparátem u sedavých zaměstnání, v některých případech (práce s PC), umocněné rizikem vzniku syndromu karpálního tunelu nebo obdobných obtíží.

Malí podnikatelé, kteří bezpečnost ignorují, defakto sedí na tikající bombě. Přitom zejména oni, jsou případnou škodou vzniklou nedodržením podmínek bezpečnosti práce ohroženi až na výjimky nejvíce, jelikož velké firmy jsou většinou schopny lépe snést případné škody a to nejen ty, finančního charakteru.

Bezpečnost práce a malý podnikatel k sobě patří

Nepodceňujte, zejména v začátcích svého podnikání, problematiku bezpečnosti práce. Stačí jedna chyba, která Vám a Vašemu zaměstnanci změní celý život. Přitom náklady nemusejí být nijak závratné. Při troše snahy a úsilí, díky vzorovým dokumentům SAW, můžete zvládnout tuto agendu vyřešit i svépomoci.