Online průvodce pracovními úrazy

Má zaměstnanec, který 8 nebo i 12 hodin pracuje u počítače, nárok na bezpečnostní přestávky? Ano, má. V praxi se ale jen málo kdy dodržují. Bezpečnostní přestávky v administrativě totiž "nikdo" neřeší, přesto hrozí sankce do výše až 1 000 000 Kč! V tomto článku si posvítíme na to, jaké jsou požadavky bezpečnostní přestávky v administrativě a kdo na ně má nárok.

Definici bezpečnostní přestávky dává Zákoník práce, ve svém § 89. Ten ve dvou poměrně jasných větách definuje následující:

1. Má-li zaměstnanec při výkonu práce právo na bezpečnostní přestávku podle zvláštních právních předpisů, započítává se tato přestávka do pracovní doby.
2. Připadne-li bezpečnostní přestávka na dobu přestávky v práci na jídlo a oddech, započítá se přestávka v práci na jídlo a oddech do pracovní doby.

Další logickou otázkou tedy bude, kdo má dle zvláštních právních předpisů na bezpečnostní přestávku nárok?

Odpověď na další otázku nalezneme tentokrát v §§ 34 a 35, nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, v účinném znění.

§ 34 nejprve definuje, co to je zraková zátěž. Mimo jiné uvádí, že jde i o takovou trvalou práci, která je spojená se sledováním monitorů nebo se zobrazovacími jednotkami.

Jelikož je ale tato definice poměrně kostrbatá, nařízení vlády dále upřesňuje, že prací se zobrazovací jednotkou se rozumí práce vykonávaná zaměstnancem jako pravidelná součást jeho obvyklé pracovní činnosti na soustavě zařízení, které obsahuje zobrazovací jednotku, klávesnici nebo jiné vstupní zařízení, software nebo další volitelné příslušenství (takovým zařízením je zcela jistě i PC).

§ 35 následně dodává, že práce se zrakovou zátěží (dle výše uvedených definic tedy i práce s PC) musí být v zájmu omezení jejího nepříznivého vlivu na zdraví zaměstnance přerušována bezpečnostními přestávkami v trvání 5 až 10 minut po každých 2 hodinách od započetí výkonu práce nebo musí být zajištěno střídání činností nebo zaměstnanců.

Žádný právní předpis přímo nestanoví, že by bylo povinností zaměstnavatele, evidovat začátek a konec čerpání bezpečnostní přestávky zaměstnance. Důkazní břemeno ale, bude opět, jak jinak, na zaměstnavateli.

V praxi by mělo zcela dostačovat, pokud zaměstnavatel vydá interní pokyn, kterým zaměstnance obeznámí s rozvrhem bezpečnostních přestávek a jejich délkou (alespoň 5 - 10 min). Pokud tedy např. pracovní doba je 8:00 - 16:30, rozvrh může vypadat takto:

• I. část směny: 8:00 - 10:00
• I. bezpečnostní přestávka: 10:00 - 10:05
• II. část směny: 10:05 - 12:00
• II. bezpečnostní přestávka: 12:00 - 12:10
• Přestávka na jídlo a oddech: 12:10 - 12:40
• III. část směny: 12:40 - 14:40
• III. bezpečnostní přestávka: 14:40 - 14:45
• IV. část směny: 14:45 - 16:30

V případě, že jsou zaměstnanci s rozvrhem pracovní doby a Bezpečnostní přestávky v administrativě prokazatelně seznámeni, stejně jako s právními předpisy, které bezpečnostní přestávky upravují, je jejich zákonnou povinností (viz písm. c), odst. (4), § 106, Zákoníku práce), tyto přestávky dodržovat. Zaměstnavatel by měl jejich dodržování samozřejmě nejen kontrolovat, ale i vyžadovat.

Určitě velké procento firem, jejichž zaměstnanci vykonávají administrativní práce, má řekněme přátelský kolektiv i pracovní atmosféru a zaměstnanci nejsou příliš omezování v tom, kdy se od PC zvednou a jdou si např. uvařit kafe. Rovněž velká spousta administrativních prací obnáší i plnění dalších úkolů, jako je komunikace s ostatními zaměstnanci, klienty, pracovní cesty, mítinky, porady apod. a práce s PC je tedy přirozeně přerušována.

Pak tu ale jsou určitě i takové práce, kdy se zaměstnanec prakticky od PC nemá kdy pohnout. A právě pro tyto případy, tu je ona zákonná ochrana.

A jak jste na tom vy? Čerpáte bezpečnostní přestávky? Resp. poskytujete je svým zaměstnancům?

Bezpečnostní přestávky v administrativě se poskytují z důvodu zrakové zátěže. Je tedy velmi důležité, během přestávky skutečně přerušit práci s monitorem (zobrazovací jednotkou) a nechat odpočinout očím.

Zcela ideální je využít přestávku rovněž k ochraně před nepříznivými účinky práce v sedě na lidské tělo. Chybu neudělá ten, kdo si během čerpání bezpečnostní přestávky protáhne své tělo a to od hlavy až k patě doslova. Cviků je velká spousta. Kdo by se chtěl z "amatérského" stylu ochrany zdraví přesunout k plně profesionálnímu, může využít výborné workshopy a rady paní Doktorky Marie Skalské.

Pokud se Vám zdají požadavky právních předpisů bezpečnosti práce (BOZP) a požární ochrany (PO) složité, komplikované a nepřehledné, věřte, že nejste jediní. Ony totiž skutečně velmi složité a nepřehledné jsou. Vždyť jen základních právních předpisů BOZP a PO jsou desítky, viz náš registr předpisů. Pokud se tedy cítíte tak, jako mnozí jiní - bezradní, je tu pro Vás bezplatná poradna BOZP a PO.

Je to jednoduché. Poradna BOZP a PO nově funguje jako oborový portál bezpečnosti a to včetně diskusního fóra. Členství a registrace jsou bezplatné - zapojit se může každý, koho bezpečnost zajímá.

Získejte rady, čerpejte zkušenosti, poučte se z chyb druhých!

Dále také můžete využít facebook skupin. Jediné, co tedy musíte mít, je založený facebook účet. Pak jen stačí požádat o vstup do příslušné skupiny.

Do jaké skupiny se přihlásit?

Poradna BOZP a PO je rozdělena do několika skupin. Jde o následující.

1. "Bezpečáci" - výměna zkušeností BOZP i PO
   • Tato skupina je určena odborníkům aktivně působícím v oblastech bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochraně, revizí technických zařízení, první pomoci, přepravě nebezpečných chemických látek a případně i dalších, souvisejících oblastech. Pro vstup je vyžadováno doložení odbornosti.
   • Skupina je dnes největší aktivní komunitou "bezpečáků" v ČR!
2. Bezpečnost práce, požární ochrana - ptejte se, diskutujte, raďte
   • Skupina je určena zejména zaměstnavatelům a vedoucím zaměstnancům, kteří jsou povinni zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci a také za její zajištění odpovídají.
   • Díky skupině můžete získat profesionální pohled na problém, odbornou radu a případně i získat kontakt na spolehlivého dodavatele služeb.
3. Pracovní úraz
   • Skupina je určena všem, kteří se potýkají s pracovním úrazem. Jak zaměstnavatelům, tak i zaměstnancům.
   • Skupina Vám umožní získat důležitý odborný pohled na problém a ujasnit si, zda jste či nejste v právu.

Ano. Jak členství na BOZPforum.cz , tak i ve skupinách, jak pokládání dotazům tak i získávání odpovědí je skutečně zdarma. Smyslem poradny bezpečnosti práce je provádět osvětu. Pomoci z podnikatelského sektoru odstraňovat časté nepravdy a mýty, k bezpečnosti se vážící a osvětlovat méně známé skutečnosti. Smyslem je pomáhat při zajištění bezpečnosti ve firmách a ke zvyšování její úrovně. Veškerý čas odborníků, kteří ve skupinách odpovídají, je neplacený. Jejich jedinou odměnou budiž jim případná reference.

Ano, samozřejmě že můžete. Naprosto nejjednodušší cestou, jak poradně BOZP a PO pomoci, je zapojit se. Připojte se do konkrétní skupiny, ptejte se, podělte se o své zkušenosti a zážitky. Pokud jste odborníkem, věnujte chvíli dotazům a zkuste poskytnout odbornou odpověď.

Další cesty a možnosti jak podpořit nebo spolupracovat s BOZPforum.cz naleznete zde: https://bozpforum.cz/2019/03/26/jak-muzete-projekt-bozpforum-cz-podporit-i-vy/

Každý rovněž může pomoci jakoukoliv propagací poradny BOZP a PO. Sdílením, doporučením, zmínkou mezi řečí. Pokud budete ochotni na svůj web umístit reklamní banner, i ten Vám můžeme připravit. Za každou podporu jsme vděční.

Děkuji.

Laické vyšetření zraněné osoby znamená logický sled kroků, které vedou k jedinému cíli - zjistit stav vyšetřovaného, zda vyžaduje okamžitou první pomoc. Opět si nebudeme jako zachránci hrát na doktory a uděláme jen to, co můžeme.

V textu nebudu záměrně uvádět pojem: "úrazem postižená osoba", protože ne vždy se musí jednat o úrazový stav. Může jít také o důsledky určité nemoci či choroby, jako např. mozková mrtvice, infarkt apod. Takovou osobu v obtížích tedy v následujícím textu budu nazývat pacientem.

Pokud pacient komunikuje, začneme se jej vyptávat na obtíže, bolesti apod. Pokud nekomunikuje, můžeme se zkusit zeptat ostatních lidí (pokud jsou), zda neviděli nebo nevědí, co se stalo. Pokud ale komunikací nic nezjistíme, laické vyšetření zraněného by mělo probíhat chronologicky v následujících krocích:

1. pohledem rychle zhodnotíme, zda nevidíme nějakou anomálii, jako je např. otevřená rána, krvácení, zlomenina, zabodnutý předmět v těle, blízkost elektrického vodiče, přítomnost nebezpečné látky apod.
2. zjistíme, zda pacient dýchá a to následujícím způsobem:
   1. přiložíme své ucho k nosu a ústům pacienta tak, aby oči směřovali k hrudníku pacienta;
   2. položíme svou ruku na střed hrudníku pacienta;
   3. posloucháme dech pacienta;
   4. snažíme se na uchu cítit výdechy pacienta;
   5. snažíme se rukou cítit údery srdce na hrudníku;
   6. očima pozorujeme, zda se naše ruka nenazdvihuje společně s hrudníkem pacienta;
3. mezi další možnosti, které pro laické vyšetření zraněného využijeme, patří např.:
   1. vyšetření poslechem, kdy se snažíme zaslechnout sýpání v dechu;
   2. vyšetření pohmatem, kdy jako laici můžeme maximálně zjistit, zda pacient netrpí horečkou nebo nejeví známky podchlazení;
   3. vyšetření ostatními smysly, jako je např. čich, kdy se snažíme zjistit, zda z pacienta "netáhne" alkohol nebo nejde cítit jiná chemie.

A. PŘED PŘÍJEZDEM ZÁCHRANÁŘŮ NUTNO ZAHÁJIT BEZODKLADNOU PRVNÍ POMOC

1. pacient má masivní krvácení
   1. jako laici nemusíme zkoumat, ze které žíly či tepny pacient krvácí. Jednoduše zhodnotíme, zda se jedná o běžné krvácení, kterému není nutno věnovat pozornost (pár větších kapek krve na zemi) nebo jde o masivní krvácení, kdy se zpravidla pod pacientem objevuje kaluž krve, popř. krev rovnou vystřikuje.
2. pacient nedýchá
   1. to znamená cokoliv jiného, než přirozené dýchání, kterým se rozumí asi 16 až 20 normálních dechů za minutu;
   2. pokud pacient nedýchá přirozeně, ale dýchá v menší frekvenci nebo rapidně vyšší frekvenci, hluboce lapá po dechu nebo nedýchá vůbec, znamená to pro nás jediné - pacient nedýchá!

B. PŘED PŘÍJEZDEM ZÁCHRANÁŘŮ NUTNO SLEDOVAT PACIENTA A PŘÍPADNĚ OŠETŘIT DRUHOTNÁ PORANĚNÍ

1. pacient dýchá, ale je v bezvědomí
   1. bezvědomí není přirozený stav. Jde o stav, který stále může pacienta ohrožovat na životě. Závažnost bezvědomí lze ověřit reakcí pacienta na určité podněty, jako je např. hluk (hlasité oslovení), dotek, bolest (např. štípnutí do špičky nosu).
2. pacient dýchá a je při vědomí.

Při vyšetření pacienta postupujeme tak, abychom zjistili, ve kterém nebo ve kterých z výše uvedených stavů se nachází.

Mezi časté chyby laiků - zachránců, patří zejména následující:

• hmatání tepu pacienta (zpravidla ucítíme vlastní tep v konečcích prstů, nikdy nemáme jistotu, zda jsme prsty přiložili na správné místo, jen se zdržujeme);
• nadměrné liskání pacienta, aby se probral (stačí jemnější poplácání nebo lépe šetrné štípnutí do špičky nosu, které je dostatečně bolestivé);
• zachránce se zbytečně bojí s pacientem pootočit nebo mu sundat např. část oděvu. Pokud je to pro záchranu nutné, není čeho se bát;
• zachránce se bojí s pacientem komunikovat;
• zbytečné a nadměrné otevírání úst a sledování krku, zda není zapadlý jazyk.

Zúčastněte se některého z našich kurzů první pomoci, ať už pro veřejnost nebo pro zaměstnance a laické vyšetření zraněné osoby si vyzkoušíte na vlastní kůži. Kurzy jsou velmi praktické a tak se nemusíte bát nudné teorie.

Velká spousta zachránců, laiků, vlastně kromě přivolání zdravotnické záchranné služby žádné jiné kroky první pomoci nepodnikne. Dost často je to proto, že nevědí, co se zraněnou osobou vlastně je - neumí ji správně vyšetřit. Neřaďte se tedy mezi ně.

Chceš být zachránce a ne jen pouhý přihlížející, který neví co má dělat? Který neví, jak zachránit život?

Jak přivolat záchranku? Spousta lidí věří, že na tom nic není a dokáží to bez větších problémů. Je tomu ale skutečně tak? Ani moc ne!

Hovory na tísňovou linku jsou často velmi zmatené, zkratovité, volající nepustí operátora pomalu ani ke slovu a stále dokola opakuje to své. Ve stresu není volající schopen pořádně ani popsat, co se stalo, natož tak vysvětlit, kde k úrazu došlo. A co je nejhorší. Spousta lidí se dokonce bojí volat zdravotnickou záchrannou službu nebo ani neznají číslo.

Abyste byli schopni přivolat zdravotnickou záchrannou službu, je nanejvýše důležité, abyste znali telefonní číslo na ni.

V ČR jsou dvě možnosti. Buď můžete volat přímo zdravotnickou záchrannou službu na tel. čísle 155 nebo jednotné číslo tísňového volání 112. První varianta je přitom lepší.

Důvody, proč nevolat 112, ale přímo 155 jsou v zásadě dva.

1. Jednotné číslo tísňového volání 112 obsluhují hasiči a osoba, která Vám telefon zvedne, nemusí mít zdravotnické vzdělání.
2. Pokud operátor 112 vyhodnotí, že krizová situace spadá do dikce zdravotnické záchranné služby, přepojí Vás právě na 155 a tím dochází ke zdržení, což může být při záchraně života zásadní problém!

Nejprve se zhluboka několikrát nadechněte, zachovejte klid, mluvte přiměřeně pomalu (ne zbrkle rychle, ani ne příliš zdlouhavě) s řádnou intonací a dostatečně nahlas. Mluvte vždy krátce a věcně. Naslouchejte operátorovi a odpovídejte na jeho dotazy, nechejte se jím vést.

Při dovolání se na 155 by měl hovor pokračovat přibližně dle následujícího schématu a vy byste měli operátorovi sdělit zejména následující:

• Kdo volá
  • Stručně a jasně se představte (jméno a příjmení).
• Co se přesně stalo
  • Nepopisujte například, že červené auto, které řídila starší paní, nedalo na křižovatce přednost bílému BMW, které jelo nepřiměřeně rychle a mělo zahraniční poznávací značky....
  • V první fázi plně postačí: "Došlo k dopravní nehodě dvou osobních vozidel."
• Kolik je úrazem zraněných a jejich základní charakteristiku
  • Opět stačí uvést stručně: "První zraněný je řidič, muž, asi 50 let, silnější postavy. Druhou zraněnou je řidička, žena, asi 20 let, štíhlé postavy. Jiní zranění nejsou."
• Jaký je stav postiženého
  • Nehrajte si na dr. House ani na doktora z hor či lékaře z Ordinace v růžové zahradě. Nesnažte se používat odborné názvy nebo dokonce latinské výrazy. Jednak nejste odborníci a nemusíte je správně použít a druhak operátorka je ani nemusí znát!
  • Platí zásada, stručně a věcně, tj. např.: "Muž nedýchá, krvácí na hlavě. Žena dýchá, při vědomí, komunikuje, ztěžuje si na bolest nohou."
• Místo úrazu
  • Co nejpřesněji identifikujte místo úrazu.
  • Zcela ideální je označit místo přesnou adresou vč. čísla popisného nejbližšího objektu.
  • V případě dopravních nehod můžete využít např. kilometrovník dálnice, číslo silnice, směr k určité obci a pod.
  • Nebojte se využít i nápadných orientačních bodů, jako např. mosty, sloupy vysokého napětí, vysoký mohutný strom, kaplička apod.
• Případné další informace
  • Informace o dalších rizicích a komplikacích v místě úrazu (např. zaklínění osoby ve vozidle, hořící vozidlo, riziko úrazu elektrickým proudem, zavalení osoby těžkým předmětem apod.);
  • informace o možnostech příjezdové a přístupové trasy (pokud k úrazu došlo např. ve firemním areálu, co nejlépe popište příjezdovou trasu nebo pověřte jiné osoby, by na záchranáře počkaly u hlavní brány a doprovodili je k místu úrazu - o tomto uvědomte operátora).
  • cokoli dalšího, co může pomoci.

Nyní už víte, jak přivolat záchranku. A teď už jen vědět, kdy ji přivolat.

Záchranku volejte vždy, v těchto případech:

1. Smrtelný úraz nebo stav;
2. Úraz nebo stav, který ohrožuje osobu / osoby na životě;
3. Úraz nebo stav, u kterého nejste na 100% schopni vyhodnotit, zda může ohrozit osobu / osoby na životě či zdraví.

U vážných stavů budete poskytovat první pomoc, buď dle vlastních znalostí a zkušeností nebo dle pokynů operátora na lince 155.

Velmi Vám může usnadnit práci, pokud si telefonní hovor přepnete na "HnadsFree", tj. hlasitý odposlech a položíte si jej na zem k blízkosti úrazem postiženému. Tak budete mít volné ruce a stále můžete komunikovat s operátorem.

Pokud se jedná o méně vážné stavy, kdy prakticky nemáte jak úrazem postiženému pomoci a jen do příjezdu záchranářů dohlížíte nad jeho stavem, můžete začít zjišťovat a zapisovat podstatné údaje a informace, jako např.:

• léky, které úrazem postižený užívá (popř. kdy užil naposled);
• informace o rodinných příslušnících (jméno, adresa, popř. i telefon);
• dále můžete zajistit:
  • doklady totožnosti úrazem postiženého;
  • zabezpečení případných domácích zvířata a domácnosti nebo pracoviště;
  • odemčení a zprůchodnění všech dveří, kterými záchranáři půjdou;
  • cokoli dalšího, dle místní situace.

Nejen to, jak přivolat záchranku, se naučíte na našich kurzech první pomoci, které nabízíme jak pro širokou veřejnost, tak i pro zaměstnance.

První a někdy také nejdůležitější krok v laické první pomoci - to je zajištění bezpečí.

Co se tím myslí a jak na to?

V prvé řadě musí zachránce myslet na vlastní život a zdraví. Teprve až ve chvíli, kdy bude zachránce dostatečně chráněn před působícími riziky nebo bude jejich míru akceptovat, může přistoupit k dalším krokům první pomoci. Zachránce by neměl, co se bezpečí týče, myslet jen na sebe, ale také na ostatní osoby v místě úrazu a rovněž na samotného úrazem postiženého.

Základní otázka zní. Co se stalo? A nemůže se mně nebo jiným, stát to samé?

Je velmi důležité, aby zachránce zachoval chladnou hlavu a dříve, než zbrkle přistoupí k ošetřování úrazem postiženého:

1. zhodnotil místo úrazu;
2. odhadl, jak k úrazu došlo (raději se prvně zeptat případných svědků nebo lépe, z bezpečí, prozkoumat místo úrazu - např. v případě úniku nebezpečných látek je toto velmi důležité);
3. zajistil bezpečnost sobě i ostatním.

• Krev úrazem postiženého a vůbec jakýkoliv kontakt s úrazem postiženým
  • dle možností se vyvarovat kontaktu s pokožkou, krví, popř. i jinými tekutinami úrazem postiženého, aby se omezilo riziko působení biologických činitelů - bakterií a virů;
  • použít lékařské rukavice popř.;
  • akceptovat riziko nebo
  • omezit úkony první pomoci na úkony "bezkontaktní", kdy zachránce nepřijde do přímého kontaktu s úrazem postiženým.
• Požár, výbuch (u autonehod, technických havárií, apod.)
  • dle možností buď vyčkat, až riziko samovolně odezní nebo se jej pokusit zmírnit (např. hasebními prostředky), jinak vyčkat na příjezd hasičů.
• Pád nestabilních předmětů a zborcených částí objektů (např. u autonehod, technických havárií apod.)
  • v případě velkých technických havárií, doprovázených výbuchy, kdy dochází k borcení částí nebo i celých objektů, může být zajištění bezpečí velmi problematické a náročné a je vhodnější vyčkat na profesionální zachránce, jinak;
  • dle možností buď vyčkat, až riziko samovolně odezní nebo se jej pokusit zmírnit (např. podepřením, záměrným sesunutím, převrácením či shozením nestabilního objektu), jinak vyčkat na příjezd hasičů.
• Úraz elektrickým proudem (při úrazech elektrickým proudem, při technických haváriích apod.)
  • překontrolovat vypnutí hlavního vypínače el. proudu, popř.
  • vhodnými improvizovanými nevodivými pomůckami odtáhnout úrazem postiženého z dosahu el. proudu.
• Chemické otravy (např. při technických haváriích)
  • nikdy nevstupovat do prostor, kde hrozí riziko chemické otravy, bez příslušných ochranných prostředků!
  • dle možností se pokusit vyvětrat ohrožený prostor nebo improvizovaně dostat úrazem postiženého na čerstvý vzduch;
• Následná dopravní nehoda
  • u úrazů na pozemních komunikacích, dle možností a místní situace, vždy označit místo úrazu (nehody), buď přímo výstražným trojúhelníkem nebo i jinak vhodně, popř. rovnou zastavit provoz, např. poučenou osobou.
• Napadení zachránce úrazem postiženou osobou
  • snažit se zachovávat klid, tišit situaci a v případech, kdy to nelze a úrazem postižená osoba je stále agresivní, tuto buď
  • spacifikovat nebo
  • ukončit poskytování první pomoci a vzdálit se do bezpečí.
• Napadení zvířetem (zejména při útoku zvířete na člověka, např. pokousání psem, uštknutí hadem apod.)
  • zachovat se dle konkrétních možností a nikdy nepodceňovat schopnosti zvířete.

V tomto prvním kroku je nutné, aby zachránce zhodnotil situaci a zvážil své vlastní schopnosti a možnosti.

Pokud zachránce situaci vyhodnotí jako pro sebe samotného nebezpečnou a ošetřování úrazem postiženého se nepustí, není to důvodem k tomu, něco si vyčítat nebo se za to dokonce stydět. V tomto případě spočívá první pomoc zejména v přivolání zdravotnické záchranné služby (tel. č. 155) a jejího uvedení do děje a místa úrazu.

Na našich kurzech první pomoci postupy zajištění bezpečí důkladně probíráme. Protože v případech, kdy bezpečí zajištěno není nebo je zajištěno nedostatečně, často dochází k sekundárním úrazům a nehodám. Namísto jednoho zraněného, tak záchranáři mají práci se zraněnými dvěma či dokonce třemi a více.

Nedávno se mně dostaly do ruky doklady o provedeném online školení BOZP. Šlo o zaměstnavatele, který vykonává spíše práce administrativní povahy. A právě pomocí online školení se rozhodl nechat proškolit své zaměstnance.

Šlo o online školení BOZP pro vedoucí zaměstnance, školení PO pro vedoucí zaměstnance a školení první pomoci.

Doklady o tomto školení, které mělo nahradit školení dle Zákoníku práce a zákona o požární ochraně, jsou přesným důkazem toho, proč proti takovýmto jakože školením tolik zbrojím a odsuzuji je.

Pojďme si je postupně rozebrat.

Obsah kurzu je tedy předpokládám to, co se účastník takového školení měl dovědět. Nikde v obsahu nevidím uvedeny relevantní právní a ostatní předpisy k zajištění BOZP. Níže je sice uvedena legislativa, ale tam jsou jen předpisy právní a navíc ve velmi obecném rozsahu, bez uvedení jejich konkrétních relevantních částí. Čili obsah školení není vůbec ve shodě s požadavky zákoníku práce.

V obsahu kurzu jsou sice zmíněna určitá témata, ta jsou ale velmi obecná a není vůbec zřejmé, co vše by se pod těmito tématy mělo ukrývat. Např. téma: "Provozování silniční dopravy" zní spíše jako téma pro taxikáře nebo autobusáky a ne pro administrativní zaměstnance. A to nemluvím o tématu: "Práce s PC" - myslí se tím ovládání myši, psaní na klávesnici nebo zapnutí a vypnutí PC?

Dále je problém ověření znalostí. Sice se píše o tom, že test trvá 60 min, ale zaměstnavatel nemá v ruce žádný doklad o tomto ověření znalostí. Možná jej má poskytovatel online školení BOZP, to již ale asi nikdo neví.

Platnost online školení BOZP je uvedena na 3 roky, aniž by jakkoli reflektovala periodu stanovenou zaměstnavatelem.

Jako školitel je uvedený konkrétní člověk, OZO BOZP. Ten ale u online školení BOZP vůbec přítomný nebyl. Školil pouze nějaký software.

Velmi alibisticky také působí prohlášení absolventa, že dané problematice rozumí v požadovaném rozsahu. Co to je požadovaný rozsah, se ale již nedozvíme. Navíc se domnívám, že o tom, zda školený problematice rozumí či nikoliv, by neměl rozhodovat sám školený ale školitel či zaměstnavatel.

Věřte, že výše uvedeným dokladem rozhodně nedokážete prokázat splnění povinnosti uložené Zákoníkem práce, zajistit školení o právních a ostatních předpisech BOZP zaměstnanců!

Platí prakticky totéž, co bylo výše popsáno.

Obsah školení rozhodně nerespektuje požadavky zákona o požární ochraně a rovněž ani celkový záznam, neobsahuje to, co stanoví zákon. Celkově tento certifikát nelze považovat ani za záznam o školení o požární ochraně, ani za dokumentaci školení o požární ochraně vyžadovanou zákonem č. 133/1985 Sb., úz a jeho prováděcí vyhláškou č. 246/2001 Sb., úz a nemůžeme tak vůbec hovořit o splnění požadavku na školení o požární ochraně.

Témata jsou navíc opět velmi obecná a nic neříkající.

Dle obsahu kurzu se sice dovíte co to je tepenné krvácení, ale již ne jak poskytnout první pomoc. Stejně tak ostatní úrazové stavy. Velmi zajímavé je poslední téma: "Ostatní ohrožení a první pomoc při nich" - to školení muselo být asi opravdu velmi náročné a dlouhé!

Každému snad musí být zřejmé, že první pomoc se z online kurzu nenaučíte. A snad i rozumíte tomu, proč školení první pomoci neprokážete výše uvedeným kusem papíru.

Online školení Vám nepomohou, naopak Vás spíše dostanou do problémů. Uvedené doklady jsou toho důkazem. Vím, že laikovi zase tolik neřeknou, ale věřte, že z pohledu odborníka, jsou naprosto k ničemu.

Online školením prakticky není možné splnit požadavky na školení dané Zákoníkem práce. To byste si museli vytvořit vlastní školící systém, který by byl přesně na míru Vašim podmínkám podnikání. Nelze si myslet, že nějakým online kurzem za 60 Kč / zaměstnanec, toto splníte.

Nezapomeňte, že vy máte hlavní odpovědnost. Ne poskytovatel školení. Ale vy, jako vedoucí zaměstnanci nebo zaměstnavatel a dokonce za porušení, zejména v případě smrtelného úrazu, můžete být i trestně stíhání.

Každý zachránce by měl mít alespoň základní povědomí, jaké jsou zásady poskytování první pomoci. Ničemu nepomůže snaha zachránit, pokud končí tím, že i ze zachránce se stane úrazem postižená osoba. První pomoc by měla vždy být co možná nejefektivnější, to znamená rychlá a účelná.

Mezi hlavní zásady poskytování první pomoci, patří následující body, ve kterých by každý občan měl mít jasno:

1. Zajištění bezpečí (sobě, zraněnému, ostatním osobám);
2. Volání zdravotnické záchranné služby;
3. Základní laické vyšetření zraněné nebo nemocné osoby;
4. Efektivní poskytnutí první pomoci;
5. Mnohačetná poranění – zásady postupu první pomoci;
6. Hromadný úraz – zásady třídění.

Ke každému bodu zde na webu naleznete samostatný článek.

Podstatné je, aby si každý zachránce uvědomoval rizika jak pro sebe, tak i pro ostatní osoby. Aby dokázal sebekriticky zvážit a zhodnotit své znalosti, dovednosti a možnosti. Aby dokázal udělat v danou chvíli a dané situaci maximum k záchraně života. A skutečně ne každý toto dokáže.

Spousta laiků své schopnosti zbytečně přeceňuje a pouští se do první pomoci až zbytečně zbrkle a hrdinsky a často tak sami přijdou újmě na zdraví. Nebo naopak svou horlivostí úrazem postiženému spíše přitíží, než-li pomohou. Další skupinou jsou ti zachránci, kteří se naopak velmi podceňují a než-by udělali alespoň něco, raději neudělají nic.

Ve všem hraje roli stres. Podstatné je také to, jak se zachovají ostatní lidé v okolí úrazu. Zda pasivně, či aktivně. I toto vše rozhoduje o tom, jak bude záchrana vypadat. Jisté je však to, že mnohem lépe bude vždy reagovat člověk, který prošel alespoň nějakou nějakou přípravou a zásady poskytování první pomoci slyšel nejen teoreticky, ale vyzkoušel si je i prakticky. My takovou přípravu nabízíme ve formě kurzů první pomoci.

Kurzy první pomoci zaměřujeme pro:

• veřejnost (fyzické osoby) nebo
• pro firmy (zaměstnance).

Rádi Vám na kurzu sdělíme nejen teorii, ale i praktické připomínky, abyste zásady poskytování první pomoci ovládaly i vy. Vše samozřejmě s aktuálními trendy a pravidly Guidelines ERC.

První pomoc můžeme definovat jako souhrn všech opatření, která mají za cíl, při ohrožení života či zdraví osoby nebo osob, možné negativní důsledky tohoto ohrožení omezit nebo jim zcela zabránit.

První pomoc se poskytuje v rozsahu, dle místních a časových možností a podmínek na místě úrazu, schopností, dovedností a kvalifikačních předpokladů zachránce a v neposlední řadě také dle vybavení zachránce.

Neposkytnutí první pomoci a neposkytnutí první pomoci řidičem dopravního prostředku jsou samostatné trestné činy, definované §§ 150 a 151, Trestního zákoníku.

Odnětím svobody až na dvě léta bude potrestán ten, kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného.

Na tři roky odnětí svobody může být potrestána osoba, která je podle povahy svého zaměstnání povinna takovou pomoc poskytnout. Např. záchranář, zdravotničtí pracovníci, hasiči apod.

Řidič dopravního prostředku, který po dopravní nehodě, na níž měl účast, neposkytne osobě, která při nehodě utrpěla újmu na zdraví, potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na pět let nebo zákazem činnosti.

První pomoc se zpravidla dělí na:

1. laickou první pomoc;
2. odbornou první pomoc;
   1. přednemocniční péči;
   2. nemocniční péče.

Laická první pomoc je charakteristická nedostatečnými znalostmi a zkušenostmi zachránce, jakož i žádným nebo nedostatečným vybavením zachránce.

Proto se laická první pomoc omezuje na několik základních kroků a jednoduchých úkonů, které spočívají v:

1. zajištění místa úrazu, aby nedošlo k ohrožení dalších osob včetně zachránce;
2. přivolání zdravotnické záchranné služby;
3. přerušení případných stavů, které působí nebo zhoršují úrazový stav a zajištění bezpečí úrazem postiženého;
4. zabránit zhoršení stavu úrazem postiženého nebo;
5. zachránit život úrazem postiženého;
6. péče o úrazem postiženého do příjezdu zdravotnické záchranné služby;
7. (výjimečně, v opodstatněných případech, transport úrazem postiženého k odborné pomoci).

V Česku nespadá první pomoc do tematických plánů základních ani středních škol. To je nejen velká škoda, ale určitě i chyba. Přesto většina škol přistoupí k určitým aktivitám v této oblasti a alespoň pro žáky či studenty uspořádá různé "branné dny" apod. Součástí těchto dnů je často i výuka a někdy i nácvik první pomoci. Rozhodně by si ale první pomoc zasloužila mnohem více prostoru. A co je hlavní, i sami vyučující, ať jde o vyučující zdravotnických oborů nebo např. členy Českého červeného kříže, by měli hodit za hlavu staré poučky a pravidla a trochu sledovat trendy a aktuální postupy laické první pomoci.

V pracovním životě platí, že zaměstnavatel musí ve spolupráci s firemním lékařem určit zaměstnance k poskytování první pomoci. U takto určených zaměstnanců musí zaměstnavatel zajistit i jejich vyškolení. Tedy ne každý zaměstnanec musí být v této oblasti školen. A bohužel převážná většina zaměstnavatelů na tuto svou povinnost zcela rezignuje a školení nezajišťuje žádné.

Poslední možností je využít nabídek individuálních kurzů pro fyzické osoby, které jsou často, vzhledem k přidané hodnotě, za naprosto směšně nízké.  Zde ale skutečně již záleží na společenské odpovědnosti jednotlivce, zda se chce v této oblasti rozvíjet či nikoliv.

Nezapomeňte, že rychlé a efektivní poskytnutí laické první pomoci je nesmírně důležité při záchraně života! Zdravotnická záchranná služba má ze zákona dojezdový čas 20 min, ale ani tento limit ne vždy dokáže splnit. A i v případě, kdy přijede např. za 5 min, je těchto 5 min dost dlouhá doba na to, aby úrazem postižená osoba umřela!

Chceš být zachránce a ne jen pouhý přihlížející, který neví co má dělat? Který neví, jak zachránit život?

Zajištění požární ochrany hotelu je v ČR aktuálním tématem požární ochrany č. 1 a v blízké době se také stane terčem kontrol hasičů. Důvod k tomu dala událost, ke které došlo ve večerních hodinách, 20. ledna 2018, a která

• způsobila smrt čtyř osob,
• zranění desítek dalších a to včetně dvou hasičů,
• škodu více než 20 milionů korun a v neposlední řadě
• iniciovala orgány činné v trestním řízení, které na událost pohlížejí jako na trestný čin obecného ohrožení.

Touto událostí byl požár hotelu Eurostar David v pražské Náplavní ulici.

Hotel byl o pěti nadzemních podlažích. Příčina požáru stále není zcela zřejmá. Spekuluje se o tom, že iniciátorem byla klimatizační jednotka v přízemí. Další zdroj ale naznačuje, že příčinou požáru mohlo být i vznícení vozidla, zaparkovaného v nádvoří hotelu. Požár se rychle šířil, dokonce i do vyšších pater a to po dřevěném obložení schodiště.

V hotelu, jako ostatně téměř v každém, bylo hodně textilu, dřeva a plastů. To vše způsobilo masivní vývin kouře, který se rychle šířil po celém hotelu a uvěznil ubytované hosty v jejich pokojích. Ti se v panice snažili dostat na okenní římsy, někteří dokonce Vážně uvažovali o skoku.

Konkrétní hotel tímto článkem nechci soudit, podrobnosti neznám. Údajně zajištění požární ochrany hotelu bylo na dostatečné úrovni. Pojďme si ale společně přiblížit, co vše by provozovatel takového hotelu, měl nyní, v rámci šetření hasičů, předložit za dokumentaci a doklady.

1. Stavební dokumentace, která je pro řádné zajištění požární ochrany hotelu zcela prioritní:
   1. kolaudační rozhodnutí (souhlas k užívání objektu k účelu ubytování hostů);
   2. schválená projektová dokumentace skutečného provedení objektu (aktuální projektová dokumentace, odrážející současný stav objektu, nikoli různé archivní dokumenty);
      • požárně bezpečnostní řešení objektu (nebo jiný dokument, kterým jsou vyhodnoceny podmínky požární ochrany - např. počet hasících přístrojů, požadavky na únikové cesty a východy, nutnost instalovat elektrickou požární signalizaci, požární dveře, požární ucpávky apod.)
2. Dokumentace požární ochrany, vedená dle zákona o požární ochraně
   1. dokumentace o začlenění do kategorií požárního nebezpečí (minimálně zvýšené požární nebezpečí a složité podmínky pro zásah);
   2. stanovení organizace zabezpečení požární ochrany;
   3. požární řád(y);
   4. požární poplachové směrnice;
   5. požární evakuační plán;
   6. dokumentace zdolávání požárů (hotel o pěti nadzemních podlažích, bez zjevné chráněné únikové cesty!);
   7. řád ohlašovny požárů (pokud byla např. na recepci zřízena);
   8. dokumentace o školení zaměstnanců o požární ochraně;
   9. požární kniha.
3. Doklady o plnění povinností na úseku požární ochrany (přiměřeně, dle vybavení objektu jednotlivými zařízeními)
   1. Protokol o určení vnějších vlivů působících na elektrická zařízení (určení vnějších vlivů může být součástí projektové dokumentace; dle protokolu se stanoví požadavky na elektroinstalaci, jak má "vypadat" a jak má být revidována, včetně doporučení pro periody revizí);
   2. Stanovení period revizí technických zařízení (např. harmonogram revizí nebo revizní řád, bez něj nelze prokazatelně stanovit, zda je poslední revize ještě platná);
   3. Revize a kontroly elektrických zařízení:
      • Revize elektrických instalací;
      • Revize zařízení na ochranu před účinky atmosférické a statické elektřiny;
      • Revize elektrických strojů;
      • Revize elektrických spotřebičů.
   4. Revize a kontroly tlakových zařízení.
   5. Revize a kontroly kotlů a kotelen.
   6. Revize a kontroly plynových zařízení.
   7. Revize a kontroly zdvihacích zařízení (výtahy).
   8. Doklady o kontrolách a čištění spalinových cest.
   9. Doklady o kontrole provozuschopnosti věcných prostředků požární ochrany:
      • zejména přenosné hasící přístroje.
   10. Doklady o kontrole provozuschopnosti požárně bezpečnostních zařízení, jako jsou zejména:
       • zařízení pro zásobování požární vodou (hydranty vnější i vnitřní);
       • nouzové osvětlení;
       • požární dveře;
       • požární ucpávky;
       • požární klapky;
       • zařízení pro požární signalizaci;
       • zařízení pro odvod kouře a tepla při požáru;
       • stabilní hasící zařízení.
4. Doklad o preventivní požární prohlídce (ne starší půl roku).
5. Doklad o kontrole dokumentace požární ochrany (ne starší jednoho roku).
6. Doklad o provedeném cvičném požárním poplachu (ne starší jednoho roku).
7. Doklad o provedeném školení:
   1. vedoucích zaměstnanců o požární ochraně (ne starší tří let);
   2. zaměstnanců o požární ochraně (ne starší dvou let);
   3. příležitostně se zdržujících osob o požární ochraně;
8. Doklad o odborné přípravě:
   1. členů preventivní požární hlídky (pokud je funkce zřízena);
   2. preventisty požární ochrany (pokud je funkce zřízena).

Kromě jasně dané dokumentace, je povinností provozovatele hotelu, zajistit a splnit i určité požadavky přímo v provozu hotelu. Mezi ty nejvýznamnější při zajištění požární ochrany hotelu, patří zejména následující:

1. Fotoluminiscenční značení únikových cest a východů, umístění na komunikaci nebo co nejblíže nad jejím povrchem.
2. Volné, přístupné, použitelné a označené přenosné hasící přístroje, požární nástěnné hydranty a případně i ovládače od dalších požárních zařízení (např. tlačítkový hlásič požáru, ovládač nouzového odvětrání apod.).
3. Trvale volné, plně průchozí únikové cesty a východy a to bez dalších opatření (tj. neuzamčené únikové východy, nezatarasené komunikace, nezúžené únikové cesty apod.).
4. Označené a trvale přístupné hlavní uzávěry energií a hlavní vypínač elektrického proudu.
5. Zajištění přístupu ke spojovacím prostředkům a zajištěna provozuschopnost těchto prostředků.
6. Dodržena minimální šířka příjezdové komunikace 3 m a volné nástupní plochy pro požární techniku.
7. Trvale uzavřené požární dveře (nezablokované, např. klínem, v otevřené poloze).
8. Viditelně na pracovišti vyvěšené:
   1. Požární poplachové směrnice;
   2. Požární evakuační plán
      • textová část;
      • grafická část (znázornění směru únikových cest, dle platné ČSN s vyznačením místa umístění, s řádným smyslem orientace plánu a ve velikosti nejméně A3).

Pokud se Vám vše výše popsané zdá být komplikované, věřte, že se jedná jen o rámcový přehled těch nejpodstatnějších povinností,který je nutno chápat orientačně. Ve skutečnosti je požární ochrana ještě mnohem sofistikovanější a vyžaduje velmi individuální přistup ke každému provozu a objektu.

Plnění úkolů požární ochrany je mým denním chlebem. Navíc se dá konstatovat, že prakticky každý hotel bez výjimky, potřebuje ze zákona technika požární ochrany. Budu proto velmi rád, pokud se mě rozhodnete kontaktovat a společně budeme Vašemu hotelu věnovat maximální péči a úsilí, při zajišťování požární ochrany.

Sankce za porušení bezpečnosti práce - každý ví, že nějaké jsou. Ale málo kdo je zná. Většinou na ně dojde řeč, až když je pozdě!

V poslední době jsem se setkal s několika zaměstnavateli, jejichž zaměstnanci utrpěli poměrně závažné pracovní úrazy a dokonce i úraz smrtelný. Poměrně logickou, byla první otázka těchto zaměstnavatelů:

"A co teď? Co mně teď hrozí?"

Odpověď nalezneme ve dvou hlavních zákonech.

Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce a zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník.

Zaměstnavateli, ať už OSVČ nebo právnické osobě, za porušení předpisů bezpečnosti práce hrozí dle zákona o inspekci práce sankce do výše až 2 000 000 Kč. Sankce jsou přitom odstupňované do čtyř skupin.

1. Za neméně závažné prohřešky se ukládá sankce do výše až 300 000 Kč. Mezi tyto patří např. nezajištění kooperace zaměstnanců různých zaměstnavatelů na jednom pracovišti a nebo to, že nepřizná zaměstnancům právo účasti na řešení otázek souvisejících s bezpečností a ochranou zdraví při práci.
2. Do další skupiny patří správní delikty zejména na úseku evidence a oznamování pracovních úrazů a dále určení koordinátorů BOZP na staveništi. Za tyto delikty se ukládá sankce až do výše 400 000 Kč.
3. Do třetí, již velmi závažné skupiny správních deliktů patří např. neposkytnutí osobních ochranných pracovních prostředků, nezajištění řádného stavu výrobních prostředků a pracovišť nebo nezajištění vhodné organizace práce. Za tyto delikty se ukládá sankce až do výše 1 000 000 Kč.
4. Poslední, nezávažnější skupinou jsou správní delikty, za které hrozí sankce nejvyšší, tj. až 2 000 000 Kč! Patří sem např. nezajištění přijetí opatření potřebných k prevenci rizik, neplnění povinnosti udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání, neumístění bezpečnostních značek nebo nezavedení signálů nebo např. nepřijetí opatření proti opakování pracovních úrazů.

Přesný výčet naleznete v § 30, zákona o inspekci práce.

Sankce za porušení bezpečnosti práce tedy nejsou rozhodně malé. České právo tedy na porušení bezpečnosti práce pohlíží jako na poměrně závažná porušení a závažné správní delikty!

Druhým předpisem je trestní zákoník. Zde již jde o konkrétní tresty pro konkrétní viníky úrazu.

Zde se rozlišuje mezi těžkým ublížením na zdraví z nedbalosti a ublížením na zdraví z nedbalosti.

Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti

Odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin (z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví) proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.

Kdo z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let.

Ublížení na zdraví z nedbalosti

Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

Kdo z nedbalosti způsobí ublížení na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

Podrobnosti v § 147 a násl, trestního zákoníku.

Je tedy zřejmé, že v případě, kdy dojde k vážnému pracovnímu úrazu nebo dokonce smrtelnému pracovnímu úrazu, bude stát před zaměstnavatelem, potažmo před vedoucím zaměstnancem těžký úkolů, prokázat splnění všech povinností bezpečnosti práce, vyžadovaných právními a ostatními předpisy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci! A měl by se snažit, protože sankce za porušení bezpečnosti práce nejsou malé!

Společně dáme bezpečnost u Vás do kupy. A pokud vše do pořádku dát nepůjde, budete alespoň vědět, na čem jste a kde máte případné slabé stránky!