Kouření na pracovišti z pohledu bezpečnosti práce (BOZP)

Od 31. 5. 2017 je účinný zákon č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. Všude se mluví o tom, jak tento zákon omezuje kouření v restauracích, občas uslyšíte o zákazu kouření na autobusových zastávkách. Ovlivní ale i kouření na pracovišti?

Podívejme se ale nyní blíže na to, jak tento zákon zasahuje do bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP).

Zakazuje se kouřit,

1. včetně elektronických cigaret
   1. ve veřejnosti volně přístupném vnitřním prostoru, s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření,  
   2. v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření,  
   3. na nástupišti, v přístřešku a čekárně veřejné dopravy,  
   4. v dopravním prostředku veřejné dopravy,  
   5. ve zdravotnickém zařízení a v prostorech souvisejících s jeho provozem, s výjimkou stavebně odděleného prostoru vyhrazeného ke kouření v uzavřeném psychiatrickém oddělení nebo v jiném zařízení pro léčbu závislostí,  
   6. ve škole a školském zařízení,  
   7. v zařízení sociálně-právní ochrany dětí, v provozovně, kde je provozována živnost, jejímž předmětem je péče o děti do 3 let, v prostoru, kde je poskytována služba péče o dítě v dětské skupině, nebo v zařízení, kde je uskutečňována mimoškolní výchova a vzdělávání, nezařazeném do rejstříku škol a školských zařízení,  
   8. v prostoru dětského hřiště a sportoviště určeného převážně pro osoby mladší 18 let,  
   9. ve vnitřním prostoru všech typů sportovišť,  
   10. ve vnitřním zábavním prostoru, jako je kino, divadlo, výstavní a koncertní síň a sportovní hala, a dále v jiném vnitřním prostoru po dobu pořádání kulturní a taneční akce,
2. kromě elektronických cigaret  
   1. ve vnitřním prostoru provozovny stravovacích služeb, s výjimkou užívání vodních dýmek,  
   2. v prostoru zoologické zahrady, s výjimkou vnějších prostor, které provozovatel zoologické zahrady ke kouření vyhradí.

Jelikož ustanovení zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek nemohou postihnout všechna místa, kde jsou zaměstnanci ohroženi účinky kouření, Zákoník práce uvádí i svou vlastní, mnohem širší definici zákazu kouření na pracovišti:

"Zaměstnanec je povinen nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci."

Osobně příliš nerozumím tomu, proč zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek komplikovaně vyjmenovává různé druhy prostor a provozů, kde je kouření zakázáno, namísto toho, aby pouze převzal tuto chytrou definici Zákoníku práce a vztáhl ji na všechny fyzické osoby v Česku.

Mnozí zaměstnavatelé stále neví, jak se k této povinnosti postavit. Je to jednoduché. Nekuřák zkrátka nesmí na pracovišti cítit cigaretový dým od zaměstnance. Všechny popelníky, umístěné u hlavních vstupů do objektů, jsou tedy velmi na pováženou.

Jelikož tato obecná povinnost platí skutečně jen pro zaměstnance, v praxi tak může dojít k velmi nelogickému stavu.

Představte si situaci, kdy má restaurace zřízenu venkovní zahrádku, částečně zastřešenou. Na zahrádce sedí několik zákazníků a kouří. Mezi nimi jsou však i nekuřáci. Přestože hosté kouřit mohou, je nepřípustné, aby zde kouřil zaměstnanec oné restaurace, byť při čerpání své přestávky na jídlo a oddech. Účinkům kouření by totiž vystavil právě nekuřáky.

Jak ale zjistit, zda jsou přítomni i nekuřáci? Jak to v praxi kontrolovat, sledovat a respektovat? Na to se ptejte našich zákonodárců.

Dle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek platí následující:

Pokud zjistíte, že Váš zaměstnanec kouří na místě, kde je kouření zakázáno včetně prostor, kde účinkům kouření vystavuje i nekuřáky, jste povinni tohoto zaměstnance vyzvat, aby v tomto jednání nepokračoval nebo aby prostor opustil.

A co na to náš Zákoník práce?

Osobně se domnívám, že účinky kouření jsou dnes natolik známy a probádány a je nezpochybnitelné, že kouření může způsobit smrt, nic nebrání tomu, zaměstnance porušujícího zákaz kouření na pracovišti, okamžitě propustit z pracovního poměru za zvlášť hrubé porušení pracovní kázně. Vždyť tento zaměstnanec přímo ohrožoval životy a zdraví ostatních osob!

Bohužel se ale obávám, že české právo by se na takového zaměstnance dívalo jako na oběť zlotřilého zaměstnavatele. Zvláště po nedávném závěru ústavního soudu, který vlastně konstatoval, že zaměstnanec sice pil, ale málo na to, aby mohl být propuštěn [celý článek].

Proto doporučuji volit jinou formu postihu. Zejména je vhodné, určitou část mzdy podmínit dodržováním předpisů BOZP. Při porušení tuto motivační složku zkrátit. Dále je samozřejmostí písemné upozornění, aby při opakování již skutečně mohlo dojít k propuštění.

Zjistěte o prevenci rizik více informací.

Doposud se na to, řekneme slušně, kašlalo. Ale stále platí ustanovení Zákoníku práce, cituji:

"Zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a přijímáním opatření k předcházení rizikům."

A teď mě zkuste vysvětlit, jak šlo toto ustanovení, které platí již od roku 2006, do souladu s kuřáckou restaurací? Pokud provozovatel kouření na pracovišti povolil, skutečně tak přijal všechna opatření k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví svého zaměstnance?

Navíc se netýká jen o problematiku zaměstnavatel -> zaměstnanec.

Zákoník práce rovněž hovoří v § 101 o tom, že zaměstnavatel musí zajisti bezpečnost všem osobám, které se s jeho vědomím zdržují na jeho pracovištích. A bezpečnost nekuřáků v kuřácké hospodě rozhodně zajištěna není!

Stejná situace platí i dnes, po zavedení nového "protikuřáckého zákona." Stále zde jsou ony venkovní zahrádky, často zastřešené, kde se kouřit dle zákona může. Kdo na nich bude obsluhovat?

Najdou se tací, kteří argumentují tím, že obsluha také kouří. Podle mě i tohle je slabý argument. To, že je zaměstnanec sám kuřák nezbavuje zaměstnavatele jeho povinnosti, zajistit bezpečnost a chránit zdraví i tohoto zaměstnance.

Můj názor je takový, že žádný zodpovědný zaměstnavatel, který se řídí zákonem, nemůže svého zaměstnance posílat pracovat do zakouřených prostor! A pokud to udělá, vystavuje ho záměrně ohrožení zdraví. Nedostatečně vyhodnotil rizika a přijal nedostatečná opatření. Tím mu hrozí nejen sankce, ale i odpovědnost za případné zničené zdraví zaměstnance.

Ona vlastně stejná povinnost byla již ve "starém protikuřáckém zákoně", ale tak nějak jsem doufal, že nový zákon ji zruší. No nestalo se tak. Opět cituji onu definici:

"Prostor, kde je kouření zakázáno, je vlastník povinen u vstupu označit zjevně viditelnou grafickou značkou kouření zakázáno."

Resp. ti, kteří chtějí žít zdravě, kteří si váží svého zdraví a zdraví ostatních osob, budou nuceni investovat do nesmyslných tabulek a hyzdit si s nimi své provozovny a objekty?

Proč neplatí, že prostor nebo objekt, kde je kouření povoleno, se označí tabulkou: "Kouření povoleno"? Každému pak bude jasné, že v případě, kdy takovou tabulku neuvidí, je v prostoru, kde je kouření zakázáno.

Nekuřák má dle mého názoru právo na to, nekouřit. Zároveň by měl mít i právo na to, nebýt vystaven účinkům kouření. Což se dnes neděje. Zkuste si projít městem a necítit cigaretový kouř? Zkuste se projít kolem autobusového či vlakového nádraží. Běžte na představení do divadla nebo chvíli čekejte před kinem. Všude tam Vám budou bezohlední kuřáci foukat kouř přímo do tváře.

A to není dle mého názoru správné. Bohužel, nový protikuřácký zákon, toto vůbec neřeší. Pouze přesune kuřáky z jednoho prostoru do druhého. Nový protikuřácký zákon vůbec netlačí na výrobce, distributory ani na prodejce cigaret. Nový protikuřácký zákon, nám, nekuřákům, zkrátka vůbec nepomůže.

I proto navrhuji novou definici zákazu kouření:

"Zakazuje se kouřit na veřejně přístupných místech a na místech, kde by účinkům kouření mohli být vystaveni nekuřáci."

Napadá Vás lepší? Podělte se do komentářů pod článkem.