Je povinnost školit zaměstnance z návodů k obsluze?

Je povinnost školit zaměstnance z návodů k obsluze?

Školit zaměstnance z návodů k obsluze? Odpověď je poměrně jednoduchá. Ano. Ale pojďme si ji podrobněji rozebrat, protože se jedná o poměrně významnou kapitolu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

 

Požadavky právních předpisů

Nejprve ke školení BOZP obecně. To vychází z požadavku odst. (2), § 103, Zákona č. 262/2006 Sb., Zákoníku práce, v účinném znění. Ten říká následující:

Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána.

Otázkou tedy je, co to jsou ostatní předpisy a zda do nich patří právě i návody k obsluze? Alespoň nějakou odpověď na tuto otázku nám poskytne § 349, Zákoníku práce. Tento paragraf ostatní předpisy definuje následovně:

Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.

Pouze Zákoník práce tedy k rozřešení otázky, zda školit zaměstnance z návodů k obsluze, nestačí. Musíme si tedy pomoci dalšími předpisy.

 

Od Zákoníku práce k zákonu 22

Pokračujme tedy dále. Jako byste neznali české právní prostředí. Nic není tak jednoduché, jak by mohlo být. Z definice Zákoníku práce tedy víme, že pokud návod k obsluze spadne do kategorie technického předpisu nebo technického dokumentu, školit z něj musíme.

Nyní tedy stojíme před otázkou, zda návody do těchto skupin předpisů spadají? Abychom získali odpověď, opět musíme nahlédnout do dalšího dokumentu. Tentokrát to bude zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, v účinném znění. Ten ve svém § 3, definuje právě technické předpisy a technické dokumenty a to následovně:

Technickým předpisem pro účely tohoto zákona je právní předpis, obsahující technické požadavky na výrobky, popřípadě pravidla pro služby nebo upravující povinnosti při uvádění výrobku na trh, popřípadě do provozu, při jeho používání nebo při poskytování nebo zřizování služby nebo zakazující výrobu, dovoz, prodej či používání určitého výrobku nebo používání, poskytování nebo zřizování služby.

Technickým dokumentem se pro účely plnění informačních povinností podle § 7 rozumí dokument, který obsahuje technické požadavky na výrobek, a není technickým předpisem ve smyslu odstavce 1 ani technickou normou, a který by mohl vytvořit technickou překážku obchodu.

Nechci to již více komplikovat. Ale pokud si přečteme i onen § 7 zákona, musí nám být zřejmé, že návod k obsluze zařízení, není ani technickým předpisem a ani technickým dokumentem.

Možná je na posouzení právníka nebo lépe soudu, zda pojmy technický předpis a technický dokument uvedené v § 349, Zákoníku práce, mají návaznost právě na zákon č. 22/1997 Sb., úz.

Školení požární ochrany

Na školení z návodu k obsluze rychlovarné konvice se také často zapomíná. Přitom o požárech, způsobených právě konvicemi, můžeme slyšet každou chvíli.

Školit zaměstnance z návodů k obsluze tedy nemusíme? Ještě ne tak docela.

 

Zpět k zákoníku a od něj k dalším předpisům…

Poslední skupinou ostatních předpisů, dle § 349, Zákoníku práce, do které by návody k obsluze mohly zapadnout, jsou tedy předpisy na ochranu života a zdraví. Patří sem i návod k obsluze? Za mě jednoznačně ano. Jelikož návody mimo jiné řeší i bezpečnost.

Návody k obsluze jsou upraveny dvěma hlavními předpisy. Jsou jimi:

Zákon č. 102/2001 Sb., úz v § 3 definuje, jaká kritéria musí splňovat bezpečný výrobek. Mimo jiné musí být splněny požadavky ohledně návodu, který musí obsahovat i označení výstrah a rizika pro spotřebitele, kteří mohou být ohroženi při užití výrobku, zejména děti a osoby s omezenou schopností pohybu a orientace. Jednoznačně se tedy mluví o bezpečnosti při použití výrobku ve vztahu k návodu.

Nařízení vlády č. 178/2006 Sb., úz, které se týká strojních zařízení, v mnoha svých pasážích spojuje návod k obsluze právě s bezpečností, ale zejména, v bodě 1.7.4, přílohy č. 1, stanoví požadavky na obsah návodu k obsluze, konkrétně v písm. l, bodu 1.7.4.2 následující:

údaje o dalších rizicích, která zůstanou i navzdory přijatým opatřením k zajišťování bezpečnosti při navrhování, bezpečnostním opatřením a doplňujícím ochranným opatřením.

Na základě výše uvedeného je tedy nutno konstatovat, že návody nejen že mohou, ale dokonce musejí bezpečnost řešit. Proto obecně můžeme návody považovat za ostatní předpisy na ochranu života a zdraví a je tedy nutno tyto zahrnout do školení dle odst. (2), § 103, Zákoníku práce, úz. Již toto nám tedy stačí k tomu, abychom mohli konstatovat, že školit zaměstnance z návodů k obsluze je povinností.

Zdá se Vám to komplikované? A to jsme teprve u Zákoníku práce a ještě tu máme i další právní předpisy.

 

Kromě Zákoníku práce do hry vstupují i další předpisy

Máme tu zákon č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Ten ve svém § 4 stanoví:

Bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků a nářadí stanoví prováděcí právní předpis.

Člověk, který je v oboru nováčkem nebo řekněme normální člověk, si musí pořídit věšteckou kouli, aby věděl, který že to prováděcí předpis je zde myšlen. My, již trochu otrlí, víme, že se jedná o nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí, v účinném znění.

 

Třeba NV 378ka

Právě toto nařízení vlády v písm. a), odst. (1), § 3, stanoví zajímavou povinnost, cituji:

Minimálními požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku vytvářeném daným zařízením jsou používání zařízení k účelům a za podmínek, pro které je určeno, v souladu s provozní dokumentací; zaměstnavatel může stanovit další požadavky na bezpečnost místním provozním bezpečnostním předpisem, a to minimálně v rozsahu daném normovou hodnotou.

Vyřešit otázku, co to je provozní dokumentace, není příliš komplikované. Odpovídá na to písm. f), § 2, téhož nařízení vlády a to následovně:

provozní dokumentací soubor dokumentů obsahujících průvodní dokumentaci, záznam o poslední nebo mimořádné revizi nebo kontrole, stanoví-li tak zvláštní právní předpis, nebo pokud takový právní předpis není vydán, stanoví-li tak průvodní dokumentace nebo zaměstnavatel.

Že tam stále návod k obsluze nevidíte? Nevadí. Kdo umí číst mezi řádky tak ví, že je potřeba si ještě vyložit, za pomoci písm. e), pojem průvodní dokumentace. A ten už zní poněkud slibněji:

průvodní dokumentací soubor dokumentů obsahujících návod výrobce pro montáž, manipulaci, opravy, údržbu, výchozí a následné pravidelné kontroly a revize zařízení, jakož i pokyny pro případnou výměnu nebo změnu částí zařízení.

Když si celou věc přebereme trochu z jiného pohledu, můžeme si položit otázku, jak zajistit, aby zaměstnanec používal zařízení v souladu s návodem výrobce? No přece tak, že jej s tímto návodem seznámíme. I z NV. č. 378 tedy nepřímo plyne, že školit zaměstnance z návodů k obsluze musíme.

 

Školit zaměstnance z návodů k obsluze? Rozuzlení

Jak tedy z výše uvedeného textu vidíte, skutečně je povinností zaměstnavatele školit zaměstnance i z návodů k obsluze zařízení či výrobků, které při své práci používají. Zaměstnavatel má sice možnost, v souladu s NV. č. 378/2001 Sb., upřesnit požadavky na bezpečnost provozu zařízení vlastním místním provozním bezpečnostním předpisem, ten ale nikdy nesmí jít “pod” požadavky návodu výrobce.

Respektive dle předpisů ani není možné, návod k obsluze místním provozním bezpečnostním předpisem nahradit. Místním provozním bezpečnostním předpisem je pouze možno návod výrobce doplnit, upřesnit pro místní podmínky. V případě, kdy se návod k obsluze “ztratí” a není již k dispozici, může být místním provozním bezpečnostním předpisem, dle § 4, NV. č. 378/2001 Sb., úz, nahrazena pouze část věnující se provádění kontrol zařízení. Pro bezpečnou obsluhu a používání zařízení, je ale potřeba návod mít.

Samotné nařízení vlády, v odst. (3), § 4 přímo zmiňuje, cituji:

Provozní dokumentace musí být uchovávána po celou dobu provozu zařízení.

Naskýtá se tedy otázka. Lze zařízení, u něhož není k dispozici návod k obsluze, legálně provozovat? Budu rád za diskusi pod článkem.

 

Školit z návodů tedy ano, ale jak?

Jak ale v praxi školit zaměstnance z návodu k obsluze? Technicky velmi jednoduše. Stačí k tomu prostý formulář s jednoduchým prohlášením školeného zaměstnance. Využít můžete např. formulář SAW.

Mnohem komplikovanější je otázka personálního a věcného zajištění.

Pro efektivní fungování je potřeba mít správně nastaven systém řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Není v silách jednotlivce (tedy alespoň ne v průměrné firmě), školit zaměstnance z návodů k obsluze – všechny ze všech. Jednak by to časově jen těžko stíhal a pak, každý přece neumí obsluhovat vše. Je tedy nanejvýše důležité, aby si tyto povinnosti řešili jednotlivý vedoucí zaměstnanci a to i ti na nejnižším stupni řízení.

Předpokladem je mít řádnou evidenci toho, jaká zařízení jsou provozována, kým jsou obsluhována a ke všem mít návody k dispozici. Podmínkou by mělo být, že osoba, která bude školení provádět, návod sama zná – resp. zvládá bezpečnou a samostatnou obsluhu daného zařízení / výrobku.

 

Snažíme se, ale ono to přesto nejde…

I přes řádné nastavení systému, může být školit zaměstnance z návodů k obsluze v některých firmách problém. Zejména v případě, kdy jsou používány stovky nebo dokonce tisíce různých výrobků a zařízení.

Nechci nabádat k porušování právních předpisů, ale v takových případech je vhodné rozdělení na ty s reálným rizikem ublížit (např. soustruh, úhlová bruska, vozidlo, jeřáb apod.) a těch ostatních, relativně bezpečných (např. počítač, tiskárna, stolní lampička apod.).

“Bezpečák”? Je to povolání snů?

“Bezpečák”? Je to povolání snů?

Když jsem se před lety rozhodl vzít rizika do vlastních rukou, již více nebýt “bezpečák” – dělník, který měl za úkol bezpečnost vyrábět jak na běžícím páse a začal jsem podnikat v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany, řekl jsem si, že budu dělat věci po svém. Nevšímal jsem si konkurence. Nesnažil jsem se kopírovat ani způsob práce, ani ceny za ni. Vše jsem dělal a také dělám, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Dnes, kdy mám v oboru již něco za sebou, mě ale začalo zajímat, jak jsou na tom i ostatní. Zda je trápí obdobné problémy jako mě a zda se z práce dokáží radovat, stejně jako já.

Rozhodl jsem se tedy udělat mezi odborně způsobilými osobami dotazníkový průzkum, ve kterém odpovídali na celkem 22 otázek. Díky průzkumu jsem chtěl získat odpovědi na některé mé otázky a zejména, díky průzkumu, Vám, čtenářům, chci nabídnout jakýsi zákulisní pohled na toto určitě zajímavé, avšak také náročné povolání. Možná to někomu z vás pomůže při rozhodování, zda se touto cestou ubírat či nikoliv. Úvodem bych jen rád zdůraznil, že pro zjednodušení a zpřehlednění celého textu a výsledků, nebudu dále používat právní v praxi téměř nepoužitelný pojem “odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů prevence rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci”, ale zažitý, lidový pojem “bezpečák”. Snad vás to nebude pohoršovat.

Průzkum byl uskutečněn za pomoci facebook skupiny: “Bezpečáci” – výměna zkušeností BOZP i PO, která k dnešnímu dni čítá na 400 aktivních OZO BOZP. Do průzkumu se zapojilo 103 “bezpečáků.”


 

Charakteristika respondentů

Hned první otázkou jsem se snažil respondenty rozdělit do několika hlavních skupin. Tedy na “bezpečáky”, kteří pracují na hlavní pracovní poměr, na živnostníky, dodávající služby, majitele právnických osob zabývajících se BOZP a případně kombinace uvedených.

Výsledky nejsou ničím překvapující. Nejvíce “bezpečáků” je zaměstnaných na hlavní pracovní poměr (61%). Dále osoby samostatně výdělečně činné (23%), majitelé firem (8%), kombinace zaměstnance a OSVČ (5%) a jiné (3%). Mezi jiné patří např. odborně způsobilá osoba z pověření Armády ČR, kterou můžeme postavit na roveň se zaměstnancem a takové osoby, které mají OZO jen doplňkem ke své hlavní, zcela odlišné práci.

A co odborná způsobilost?

Kromě toho, jakým způsobem “bezpečáci” pracují, mě také zajímalo, jakou odbornou způsobilostí disponují.

Podařilo se mně oslovit opravdu relevantní vzorek “bezpečáků”, z nichž 99% disponuje právě osvědčením o odborné způsobilosti k zajišťování úkolů prevence rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Pouhé 1% toto osvědčení nemá, ale disponuje osvědčením o odborné způsobilosti v požární ochraně.

Téměř polovina, 46% respondentů disponuje osvědčením o odborné způsobilosti v požární ochraně, 29% potom osvědčením technika požární ochrany. 19% respondentů je držiteli osvědčení koordinátora BOZP na staveništi.

 

Kromě toho, jakou odbornou způsobilostí “bezpečáci” disponují, mě také zajímalo, kterou z těchto odborností skutečně aktivně při své práci využívají.

Jako OZO BOZP aktivně pracuje 98% respondentů. Zbylá 2% jsou odborníci čistě na požární ochranu nebo koordinátoři BOZP na staveništi. Jako OZO PO pracuje 41% respondentů, jako TPO potom 28%. Dá se tedy říct, že 69% respondentů se aktivně věnuje i oblasti požární ochrany. Mezi respondenty se našlo 11% koordinátorů BOZP na staveništi. 10% dotázaných se věnuje i dalším činnostem. Jsou to zejména zkušební komisaři, autorizovaní inženýři požární ochrany staveb, pracovníci v oblasti jakosti a kontrolingu, ekologové, správci budov, Bánští bezpečnostní technici, odborníci na ostrahu objektů a manažeři krizového řízení.

 

Z výše uvedených údajů a grafů je patrné, že jen malé procento “bezpečáků” nevyužívá všechnu svou odbornou způsobilost. Respondenti nejvíce zanevřeli na koordinátora BOZP na staveništi.

 

Kde “bezpečáci” získávají svá osvědčení?

Zajímalo mě, u kterých organizací respondenti nejčastěji získali svá osvědčení o odborné způsobilosti.

 

Překvapuje někoho, že ROVS drtivě vede?

 

Jakou mají respondenti praxi v oboru?

Nutno podotknout, že zkoušky OZO BOZP máme v legislativě zakotveny od roku 2006, zákonem č. 309/2006 Sb. Uvedený počet let se tedy nevztahuje čistě na práci OZO, ale obecně na práci v oboru bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

  • Aritmetický průměr délky praxe v oboru respondenta je 8 let a 11 měsíců.
  • Respondent s nejdelší praxí pracuje v oboru již 39 let.
  • Respondent s nejkratší praxí je v oboru teprve 3 měsíce.
  • Medián je 6 let.

Vzorek respondentů tedy zahrnuje jak úplné začátečníky, tak i velmi zkušené profesionály.

 

Pro jaké obory “bezpečáci” nejčastěji pracují?

Tato otázka je poněkud komplikovaná. Proto jsem se pokusil výsledky “zaškatulkováním” zjednodušit a zpřehlednit.

Nejvíce respondentů (37%) pracuje pro různé obory. Toto znamená, že nemají přesně specifikovanou svou oblast působnosti.

Další početnou skupinou (28%) jsou “bezpečáci” pracující pro výrobu. Do této skupiny spadá veškerá výrobní činnost. Od strojírenství, přes dřevovýrobu, až po výrobu velmi specifickou a kombinovanou.

10% respondentů pracuje v oblasti administrativy a služeb. 7% pro stavebnictví, 5% v oblasti chemie a farmacie, 4% pro školství, 3% v oblasti dopravy, 2% v lesnictví nebo zemědělství, 2% v oblasti ozbrojených složek a bezpečnostních sborů ČR, a po 1% v logistice a zdravotnictví.

 

 

Kolik hodin týdně “bezpečáci” pracují?

Pro zjednodušení je provedeno pouze porovnání s běžnou týdenní pracovní dobou zaměstnance při osmi hodinovém úvazku, která činí 40 hodin.

 

Jak jsou na tom “bezpečáci” s jazykovými dovednostmi?

Celých 61% respondentů se dokáže domluvit anglicky. Oproti tomu jen 13% německy, 11% rusky a 7% “bezpečáků” ovládá i další cizí jazyky. Mezi tyto patří nejčastěji polština, francouzština, madarština.

Do statistik nebyla jako cizí jazyk zahrnuta slovenština.

 

69% “bezpečáků” ovládá alespoň jeden cizí jazyk a v kontrastu s tím tedy 31% z nich nedokáže komunikovat v žádném cizím jazyce.

20% respondentů dokonce uvedlo, že se domluví dvěma cizími jazyky, 2% třemi a 1% dokáže mluvit více než třemi cizími jazyky.

 

 

Podnikají “bezpečáci” zahraniční cesty?

77% respondentů uvedlo, že v rámci své pracovní náplně nepodnikají žádné zahraniční cesty.

23% tedy pravidelně navštěvuje v rámci své profese zahraniční státy.

 

Pro kolik zaměstnavatelů / klientů “bezpečáci” pracují?

Otázka zaměřená spíše na OSVČ a majitele právnických osob. Lze tedy předpokládat, že drtivá většina z 41% respondentů, kteří odpověděli, že pracují pro jednoho zaměstnavatele / klienta, jsou zaměstnanci, ostatní potom právě OSVČ nebo majitelé právnických osob.

22% respondentů odpovědělo, že pracuje pro maximálně 10 zaměstnavatelů, 14% až pro 20 zaměstnavatelů, shodně 9% odpovědělo, že pracuje pro maximálně 50 zaměstnavatelů a 100 zaměstnavatelů a dokonce 5% respondentů se nebojí pracovat pro více než 100 zaměstnavatelů.

 

Dostávají se “bezpečáci” často do problémů?

Ano, zeptal jsem se i na skutečnost, zda již bylo s “bezpečáky” vedeno správní řízení v souvislosti s výkonem jejich práce.

Výsledek je 1% pro ANO, bylo a 99% pro NE, nebylo.

 

Které oblasti bezpečnosti “bezpečáky” nejvíce baví?

Další otázka na respondenty byla trochu volnějšího charakteru a každý ji pojal tak trochu po svém. Ale přesně to byl záměr. Chtěl jsem, aby každý stručně vystihl, která oblast bezpečnosti jej nejvíce baví.

Není překvapením, že se 40% hlasů vyhrálo školení BOZP. Co mě osobně překvapuje je skutečnost, že na druhém místě se 14% se umístila dokumentace BOZP a na třetím místě s 10% problematika pracovních rizik.

Kompletní výsledky jsou patrné z grafu.

 

A co “bezpečáky” naopak nebaví?

Každá práce má svá pozitiva, ale i svá negativa. Nejinak je tomu s bezpečností a ochranou zdraví při práci.

Nejoblíbenější oblasti BOZP pro “bezpečáky” byly školení, dokumentace BOZP a problematika rizik. A že neuhodnete, které tři oblasti jsou nejméně oblíbené? Kdo tipuje přesně ty samé, má pravdu.

Ano. Nejméně oblíbenou oblastí je dokumentace BOZP s 20% hlasy. V těsném závěsu, s 19% hlasy je oblast pracovních rizik a na třetím místě, s 12% je školení BOZP. Dá se tedy konstatovat, že právě tyto tři oblasti jsou co se oblíbenosti týče nejvíce rozporuplné. Někdo je zkrátka miluje, druhý nenávidí.

Na čtvrtém místě neoblíbenosti se umístila práce s lidmi, pro kterou hlasovalo 9% respondentů. Spadá sem zejména věčné vysvětlování, přemlouvání a dohadování se s vedením, ale i se samotnými zaměstnanci. Není překvapením, že mezi nejméně oblíbenými oblastmi se objevila i kategorizace prací, rovněž s 9% hlasů.

Ostatní oblasti jsou patrny z grafu níže.

 

Jaké mají “bezpečáci” zkušenosti na poli pracovních úrazů?

Zeptal jsem se, kolik přibližně pracovních úrazů za svou praxi již respondenti řešili.

6% respondentů se přiznalo, že doposud neřešili žádný pracovní úraz. Nezbývá než popřát, aby jim to tak vydrželo co nejdéle.

Do 10 úrazů šetřilo 30% “bezpečáků”, do 100 úrazů dokonce 40% a více než 100 úrazů šetřilo 24% “bezpečáků”, viz graf.

 

Jsou “bezpečáci” zároveň i vedoucími zaměstnanci?

82% respondentů pod sebou nemá žádného podřízeného zaměstnance – “bezpečáka”.

8% respondentů je vedoucím zaměstnancem právě jednomu “bezpečákovi”, 3% vedou do deseti podřízených zaměstnanců, 1% do 25 zaměstnanců, 1% do 50 zaměstnanců a dokonce 5% oslovených vede tým více než 50 zaměstnanců – “bezpečáků”, viz graf níže.

 

Je povolání “bezpečák” hodně o cestování?

Respondenti v průměru jako OZO najezdí 1260 km měsíčně.

Samozřejmě že minimum je 0, zejména v případě zaměstnanců, jejichž zaměstnavatel nemá žádné pobočky.

Maximum, které jeden z respondentů uvedl, je 25 000 km měsíčně. To v průměru vychází na 1000 km denně, což mně osobně přijde jako nereálné. Otázka byla položena na najezděné km. Hodnotu 25000 km vidím reálnou jako nalétanou. Nebo předpokládám, že se respondent překlepl o jednu nulu, případně otázkou pochopil jako roční nájezd km. Proto jsem tuto hodnotu ze statistik vyřadil. 

Druhou nejvyšší maximální hodnotou měsíčního nájezdu je číslo 6500 km,které mně již reálné přijde, protože sám se k podobným cifrám často dostávám.

Medián je potom 950 km měsíčně.

 

Kolik si “bezpečák” měsíčně vydělá?

Ano, zeptal jsem se respondentů i na tuto citlivou otázku. Zajímal mě čistý měsíční příjem / zisk.

Průměrný čistý měsíční příjem “bezpečáka” činí přibližně 32 000 Kč, což je rozhodně nad průměrnou mzdou v ČR, která aktuálně činí 30 265 Kč hrubého.

Nejnižší, respondenty uvedené příjmy / zisky, jsou 1500 Kč, 4000 Kč a 7000 Kč, což naznačuje, že někteří “bezepčáci” mají BOZP pouze jako vedlejší výdělek.

Naproti tomu nejvyšší uvedené příjmy / zisky jsou 100 000 Kč, a několikrát 70 000 Kč. To naopak naznačuje, že bezpečností se dá opravdu velmi dobře živit.

Medián je potom přesně 30 000 Kč.

Znovu podotýkám, že tazatelé uváděli čisté příjmy a zisky.

Nejvyšších zisků dosahují “bezpečáci”, kteří jsou majiteli právnických osob a osobami samostatně výdělečně činnými, současně mají nejméně pětiletou praxi a navíc se domluví alespoň jedním cizím jazykem.

 

Investují “bezpečáci” do sebe?

Zajímalo mě, kolik cca % své mzdy / platu / zisku “bezpečáci” investují zpět do sebe, svého vzdělávání, růstu apod.

Průměrná investice respondentů je 5,6% mzdy / platu / zisku.

Nejméně investují zaměstnanci, často 0%, protože náklady na jejich růst hradí zaměstnavatel.

Největší investice se pohybují od 50% do 60%. Z výsledků je patrno, že největšího zisku / mzdy / platu dosahují právě ti “bezpečáci”, kteří nejvíce investují.

Medián investice je potom 1%.

 

Jsou “bezpečáci” spokojeni se svou výplatou?

Přestože medián čisté mzdy / platu či zisku “bezpečáka” je 30 000 Kč, spokojeno s touto částkou je jen 57% dotázaných.

 

Jsou “bezpečáci” spokojeni se svou prací?

Přestože počet finančních prostředků, které každý měsíc přistávají na účtech “bezpečáků” nevyhovuje téměř polovině z nich, 90,2% respondentů odpovědělo, že je s prací odborně způsobilé osoby v BOZP spokojeno. Jen 9,8% tedy odpovědělo, že ne.

 

Skoro práce snů, no nemyslíte?

 

Typy “bezpečáků” na nejvíce nesmyslné právní předpisy

Předposlední otázka byla opět trochu volnější. Ptal jsem se na právní předpisy nebo jejich ustanovení, které se “bezpečákům” zdají být nejvíce nesmyslné.

Odpovědi jsem opět pro přehlednost trochu zestručnil a zaškatulkoval. Zcela nejčastější z nich jsou zvýrazněny tučně. Tady jsou:

  • Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. (celý předpis).
  • § 37, zákona č. 258/2000 Sb., úz (Kategorizace prací).
  • § 10, zákona č. 309/2006 Sb., úz (opakované zkoušky OZO po pěti letech).
  • § 10, zákona č. 309/2006 Sb., úz (požadavek na technické vzdělání koordinátora BOZP na staveništi).
  • § 10, zákona č. 309/2006 Sb., úz (požadavek na vlastnoruční podpis na dokumentech).
  • § 10, zákona č. 309/2006 Sb., úz (vedení evidence smluvních vztahů).
  • § 10, zákona č. 309/2006 Sb., úz (kažkých 5 let zkoušky z celého možného oboru BOZP, když se nezabývám stavebnictvím tak proč řešit výkopy?)
  • Zkoušky OZO pořádají soukromé organizace,které si z nich dělají byznys, nikoliv státní instituce, které by se nebály nevhodným uchazečům osvědčení nevydat.
  • Zákon č. 350/2011 Sb., úz (celý předpis).
  • Vyhláška 50/1978 Sb., úz (celý předpis).
  • Zákon č. 373/2011 Sb., (požadavek na pravidelné lékařské prohlídky u prací kategorie 1).
  • Vyhláška č. 48/1982 Sb. (celý předpis).
  • Oblast vysokozdvižných vozíků (podrobně neřeší žádný právní předpis).
  • § 44a, zákona č. 258/2000 Sb., úz (Schvalování pravidel pro nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a směsmi krajskou hygienickou stanicí).
  • Povinnost zakrytovat zaoblená topná tělesa v MŠ proti úrazům (právní předpis jsem nedohledal).
  • Zákon č. 22/1997 Sb., úz (celý předpis).
  • ČSN EN ISO 20349 (celý předpis).
  • Nařízení vlády č. 591/2006 Sb. (požadavek na dodržení bezpečné vzdálenosti od stroje = max. dosah + 2 m…).
  • GDPR.

Jako nejvíce nesmyslný právní předpis, dle očekávání, suverénně vyhrálo nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Pokud si toto nařízení vlády přečte normální soudný člověk, musí zkrátka uznat, že se to zkrátka nepovedlo. Pochopení požadavků tohoto NV je téměř nadlidský úkol i pro osoby z oboru a aplikace požadavků do praxe je tak reálná, jako je reálná srážka letadla s metrem.

 

Podněty a náměty “bezpečáků” na zamyšlení

Poslední otázka již byla zcela volná a každý respondent dostal možnost, vyjádřit se k oboru a poskytnout svůj pohled k zamyšlení.

Opět uvádím ty nejzajímavější, nejdůležitější a nejpřínosnější z nich:

  • OIP – chování, vzdělání a pravomoci úředníků.
  • Doufám, ze jednou zaměstnavatelé a investoři pochopí, ze BOZP je také nedílnou a důležitou součástí práce.
  • Vyhledávání rizik – jak splnit povinnost, aby bylo vše OK? Nelze.
  • Nutná kompletní revize předpisů BOZP, jejich zjednodušení (viz požární ochrana = 4 předpisy a funguje to tak krásně jednoduše).
  • Pro mě je téma podceňování bezpečnosti. Vychovat generaci, která by se na BOZP dívala jako na běžnou součást pracovní činnosti.
  • Otázka o spokojenosti s prací je diskutabilní: práce mě baví, mám ji ráda, ale spokojená se necítím. Chybí lepší komunikace, podpora vedení, ohodnocení práce, zpětná vazba, nastavené procesy. Cítím se přetížená a v tom tkví nespokojenost. Alespoň u nás by byli všichni rádi, kdyby o bezpečnosti nemuseli nic slyšet a ani pro to nic dělat, ale aby bylo všechno v pořádku, a mě cítí jako veš v kožichu. Na to je jeden člověk taaakhle malinký.
  • Zjednodušit legislativu.
  • Je moc předpisů.
  • Nastavení legislativy tak, aby byla v souladu s ostatními právními a normovými předpisy a nemusela se hledat v desítkách zákonů, nařízení vlády, vyhlášek, apod. Jasně stanovit základní pravidla BOZP a PO a nenechat na zaměstnavatelích, jak budou řešit BOZP a PO ve své firmě. Navíc by se mělo pro vlastníky nemovitostí jasně stanovit předepsané kontroly, revize, apod., které musí provést.
  • Tlak zahraničních majitelů na používání OOPP nesmyslně tam, kde to z hlediska zhodnocení rizik v souladu se ZP není potřeba, a “bezúrazovost” v oborech, kde se tomu prakticky přes veškerá opatření vyhnout nedá (= zakrývání úrazů tzv. náhradní prací, dovolenou, prémiemi za bezúrazovost apod.)
  • Kontrolní činnost živnostenských úřadů na poli BOZP.
  • Úroveň kolegů i koordinátorů, nesystémové postupy dozoru.
  • Osobně bych přivítal větší možnost odborných školení/seminářů.. Na trhu je toho hodně pro klienty, ale málo pro OZO (či často s nedostatečnou úrovní/kvalitou).
  • Bezpečák potřebuje čas a peníze firmy, bohužel naše česká nátura vyniká spíše v tom, jak legislativní rámec obcházet, než jej dodržovat.

 

Slovo závěrem

Především bych rád poděkoval všem zúčastněným “bezpečákům”, kteří poskytli své názory, pohledy a informace ze své praxe a svého života a díky nimž tyto výsledky mohli vzniknout. Věřím, že pro někoho nemusí být jen zajímavými, ale také užitečnými.

Práce “bezpečáka” je nesmírně zajímavá a to zejména svou různorodostí. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je interdisciplinární obor a pokud svou práci děláte správně, jen málo kdy sklouznete do stereotypu. Na druhou stranu jde o práci nesmírně odborně i psychicky náročnou. Je při ní potřebná jistá dávka preciznosti a dostatek pevných nervů.

Pokud již jako “bezpečáci” pracujete, rád bych Vám popřál mnoho úspěchů a pracovní úrazy ať vás obcházejí obloukem. A pokud o práci “bezpečáka” teprve přemýšlíte. Zvažujte dlouze a pečlivě. Není to práce, která by se dala dělat jen “napůl”. Musíte jí dát vše a ona Vás za to odmění. Dělejte ji však jen “napůl” a doslova Vás převálcuje, rozdrtí a zničeného či zničenou odhodí.

Budu velmi rád, pokud se zapojíte do diskuse pod článkem a poskytnete další své názory nejen na jednotlivé odpovědi, ale na cokoliv ze světa “bezpečáků.”

Průzkum nebo jeho výsledky sdílejte dle libosti, vždy však prosím s odkazem na tento článek, děkuji.

Jak probíhá kontrola OIP?

 

Účastnil jsem se kontroly OIP zaměřené na bezpečnost a ochranu zdraví při práci u zaměstnavatele provozujícího dopravu a sklady. Jak taková kontrola probíhala, Vám řeknu v dnešním videu.

Kašlete na bezpečnost? Pak se kontroly bojte. V opačném případě, pokud bezpečnost práce řešíte, bát se nemáte čeho.

Pokud chcete zjistit podrobnost o tom, jak se na takovou kontrolu připravit, můžete si také přečíst tento článek: Jak se připravit na kontrolu inspekce práce.

 

Jak čistit pásový dopravník ve výšce 3,5 m?

Jak čistit pásový dopravník ve výšce 3,5 m?

Spousta provozovatelů sériové výroby využívá pro rychlou přepravu vstupních surovin, polotovarů nebo i hotových výrobků zařízení pro plynulou dopravu materiálů. Mezi tato zařízení patří i pásový dopravník.

Dle povahy výroby, je nutné pásové dopravníky čas od času čistit. Čištění je důležité nejen pro zajištění optimálního chodu zařízení a jeho životnosti, ale často také pro zajištění požární ochrany. Usazený prach totiž může zásadně zvyšovat požární rizika.

Tyto dopravní systémy jsou často ale ve výšce a není k nim zajištěn přístup. V případě jejich údržby včetně čištění, je tak nutno využít nějakých dočasných řešení. V zásadě se nabízí následující:

  1. Zřízení obslužné lávky kolem dopravníku.
  2. Pojízdná zdvihací plošina.
  3. Přistavení mobilního lešení k dopravníku.
  4. Přistavení dvojitého žebříku k dopravníku.
  5. Opření jednoduchého žebříku o dopravník.
  6. Využití prostředků individuální ochrany zaměstnance.

Každé možnosti se budu níže blíže věnovat.

Zřízení obslužné lávky kolem dopravníku

Toto řešení může být tím nejbezpečnějším, ale jeho úskalí jsou natolik velká, že je v praxi jen málo kdy realizováno. V zásadě se dá říct, že pokud nejsou obslužné lávky zřízeny hned při instalaci dopravníků, nejsou zřízeny už vůbec. Pásový dopravník tak bude velmi špatně dostupný.

Obslužná lávka včetně bezpečného přístupu na ni může zajistit bezpečnou a pohodlnou práci. Problémy však mohou být zejména následující:

  1. lávka neumožňuje čistit dopravník zespodu;
  2. lávka umožňuje čistit dopravník jen z jedné strany;
  3. zřízení lávky je značně finančně nákladné.

Pásový dopravník čistit využitím mobilní pojízdné plošiny? Proč ne.

Mobilní pojízdná plošina může být několika typů. Pokud chceme čistit pásový dopravník, zejména přichází v úvahu nůžková plošina nebo plošina na rameni.

Využití plošiny může být poměrně bezpečným a efektivním způsobem, jak dostat zaměstnance k dopravníku ve výšce. Mezi hlavní nedostatky a problémy tohoto řešení patří zejména:

  1. Finanční náročnost na pořízení plošiny nebo i při zapůjčení plošiny.
  2. Nemožnost dostat se s plošinou k dopravníku nebo do dostatečné blízkosti.
  3. Požadavky na odbornou způsobilost obsluhy.
  4. Požadavky na kontroly a revize plošiny.

Pro výše uvedené nedostatky jsou mobilní pojízdné plošiny za tímto účelem užívány spíše výjimečně.

Přistavení mobilního lešení k dopravníku

V praxi také ne příliš často využívané řešení, přestože pozitiva jsou poměrně velká.

Mobilní lešení umožňuje rychlou instalaci, bezpečnou a pohodlnou práci. Pásový dopravník čistit z mobilního lešení tedy, nelze než doporučit. Přesto má toto řešení také své nedostatky, kterými jsou zejména:

  1. Náročnost na prostor. Dá se říct, že jen málo kdy je na pracovišti dostatek místa, aby bylo možno mobilní lešení využít. Dopravníky jsou naopak dost často instalovány nad technologií a lešení tedy není vůbec kde postavit nebo z něj lze obsloužit jen malý úsek dopravníku.
  2. Finančně poměrně nákladné. Profesionální lešení pro výšku cca do 5 m začíná cenově na přibližně padesáti tisících korun. S větší výškou pak samozřejmě roste i cena.
  3. Klade určité nároky na odbornou způsobilost zaměstnanců, kteří budou lešení skládat a pracovat na něm.
  4. U lešení je nutno provádět odborné kontroly stavu.

Přistavení dvojitého žebříku k dopravníku

V praxi velmi časté a rozšířené řešení, umožňující poměrně pohodlnou práci. Větší problém může být s bezpečností. Do výšky přibližně 3 m ještě větší problém není. Ale stát chodidly ve výšce 3 a více m, už nedokáže úplně tak každý. Navíc maximální výška dvojitých žebříků nemusí být dostatečná.

Žebřík neposkytuje zaměstnanci žádnou ochranu. Pokud zaměstnanec nevhodně ukročí, špatně se přidrží rukou, zkrátka spadne z výšky. Tomuto lze zamezit vybavením zaměstnance prostředky individuální ochrany. To ale celou jednoduchost řešení komplikuje.

Desatero bezpečnosti práce na žebříku

Takto, prosím vás, ne!

Nevýhodou je také to, že zaměstnanec z místa na žebříku obslouží jen minimální část dopravníku. Je tedy nutné poměrně často slézat na zem, posouvat žebřík a znovu na něj vylézat. Tím se nejen zvyšuje časová náročnost celé práce, ale rovněž se tak zvyšuje riziko možného pádu z výšky.

Negativem tohoto řešení je také fakt, že dvojitý žebřík zabírá poměrně dost podlahového místa, přičemž požadavky na toto místo rostou úměrně s výškou žebříku. Nemusí tak být použitelný ve všech případech.

Lze o pásový dopravník opřít jednoduchý žebřík?

Využití jednoduchého žebříku k údržbě a čištění pásového dopravníku je v praxi asi nejčastěji používané řešení. Důvody jsou prosté. Jde o řešení rychlé a levné. Bohužel, často ne zcela bezpečné.

Práce na žebříku je zkrátka riziková. Stačí menší chybička a zaměstnanec může spadnout z výšky. Jednoduchý žebřík má oproti dvojítému značnou výhodu v menších nárocích na pracovní místo, kdy se dá postavit do kde jaké mezery mezi technologií a mnohem větší výšky, které se s ním dá dosáhnout. Ale… z toho plynou i značná rizika.

Žebřík musí být postaven stabilně, v souladu s pokyny výrobce, ve sklonu 2.5 : 1. Navíc u paty žebříku musí být dostatečný volný prostor a musí být splněny i další požadavky, stanovené nařízením vlády č. 362/2005 Sb., úz. Nedostatek místa často nedovolí, řádné ustavení žebříku a obsluha se tak vystavuje značným rizikům, kdy leze po nestabilním žebříku.

Dalším problémem, který je nutno zmínit, je nutnost jednoduchý žebřík o něco opřít. A teď otázka, zda je pásový dopravník dostatečně pevný, aby toto opření umožnil? To je již na posouzení každého jednoho provozovatele.

Při práci na žebříku rozhodně respektujte desatero bezpečná práce na žebříku.

Rovněž nezapomeňte na stanovení jasných pravidel BOZP při práci na žebříku a na provádění dostatečných kontrol žebříků. Pomoci Vám při tom mohou níže uvedené vzorové dokumenty ke stažení.

Použití individuální ochrany zaměstnance

Snad poslední a v praxi často jedinou možností, je využití individuální ochrany zaměstnance, provádějícího čištění dopravníku. Jde tedy o využití osobních ochranných pracovních prostředků k zabránění pádu z výšky nebo do hloubky.

Řádně zajištěný zaměstnanec, s dostatečnou odbornou i zdravotní způsobilostí, může práci vykonávat prakticky zcela bezpečně. Ale. Ono řádně zaměstnance zajistit a mít k dispozici dostatečně odborně způsobilého zaměstnance, není vůbec snadné.

V praxi nemusí být vůbec jednoduché, nalézt možné kotevní body. Navíc i dostatečné zajištění zaměstnance ke kotevnímu bodu ještě nemusí být zcela bezpečné, protože možný pád může znamenat náraz do překážek pod zaměstnancem (prodleva mezi reakcí tlumiče pádu nebo brzdového systému). Rozhodně ne na všech pracovištích může být individuální zajištění bez dodatečných úprav pracoviště možné.

Odborné nároky na zaměstnance, který bude pracovat s OOPP k zabránění pádu také nejsou malé. Přeci jen jde o činnost, kdy sebemenší chybička může znamenat smrtelný pracovní úraz!

Tento způsob tedy nelze doporučit. Je vhodný spíše v kombinaci se způsoby předešlými. Někdy však není zbytí.

Jak z toho ven?

Závěrem nutno konstatovat, že čištění dopravníku ve výšce nemusí být z pohledu bezpečnosti vůbec snadnou činností. Jedná se o činnost velmi rizikovou, kdy zajištění bezpečnosti může vyžadovat značné finanční, časové, technické ale i odborné požadavky.

Proto nelze než doporučit, možnosti bezpečného čištění a údržby zařízení řešit již ve fázi přípravy projektu zařízení a jeho instalace na pracovišti. Pokud se v této fázi tyto aspekty opomenou, půjde vždy o improvizaci, která bude znamenat boj s bezpečností a zbytečná rizika pro všechny zúčastněné strany.

Také nezapomeňte, že pro pásové dopravníky musíte mít vypracován místní provozní bezpečnostní předpis – využijte vzor a usnadněte si práci.

Proč nevěřit e-learningu bezpečnosti práce?

 

Není to tak, že bych odmítal moderní formu školení nebo bych zatracoval e-learning jako takový. Co mě štve, je přístup poskytovatelů těchto školení, kdy většina z nich vědomě či nevědomě uvádí zaměstnavatele v omyl.

E-learning BOZP, pokud není vytvořen přímo pro konkrétní firmu, pracoviště a pracovní činnosti, nikdy nedokáže naplnit požadavek Zákoníku práce!

Dávejte si na to pozor, ať se nedostanete do problémů.

Podrobněji jsem se o tom, zda je lepší e-learning nebo klasické školení, rozepsal již v dřívějším článku: https://www.sawuh.cz/e-learning-vs-klasicke-skoleni/

Vestavba v hale. Je nutná změna projektu?

 

Chcete si v hale zřídit vestavbu? Např. mistrovnu, šatnu nebo jen “kryt” pro zaměstnance u pásové linky? Tak pozor! Nezapomeňte na aktualizaci projektové dokumentace a to včetně požárně bezpečnostního řešení objektu. Vestavba v hale si toto žádá.

Jen připomínám, že stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují:

  • udržovací práce, jejichž provedení nemůže negativně ovlivnit zdraví osob, požární bezpečnost, stabilitu, vzhled stavby, životní prostředí nebo bezpečnost při užívání a nejde o udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou;
  • stavební úpravy, pokud se jimi nezasahuje do nosných konstrukcí stavby, nemění se vzhled stavby ani způsob užívání stavby, nevyžadují posouzení vlivů na životní prostředí a jejich provedení nemůže negativně ovlivnit požární bezpečnost stavby a nejde o stavební úpravy stavby, která je kulturní památkou.

Zřízení vestavby zcela jistě výše uvedené negativně ovlivňuje. Nejen, že zvýší požární zatížení prostoru, ale rovněž mění možnosti úniku, může znamenat vznik nového požárního úseku, je nutno posoudit únikové cesty, možnosti hašení, požárně bezpečnostní zařízení a v konečném důsledky i hygienu pracoviště, jako např. osvětlení, větrání apod.

 

Situaci nepodceňujte. Dle stavebního zákona musí vlastník objektu vést schválenou projektovou dokumentaci skutečného provedení objektu a zejména, v případě požáru je velmi nevhodné, předložit vyšetřovatelům a pojišťovacím likvidátorům dokumentaci, která jaksi neodpovídá realitě!

Podělte se o své zkušenosti s aktualizací projektové dokumentace. Aktualizujete poctivě nebo máte dokumentaci desítky let beze změny, přestože reálně se objekt již několikrát přestavoval, rekonstruoval? Nebo projektovou dokumentaci, jako spousta provozovatelů, vůbec nemáte k dispozici?