Jak vypadá pracovní den “bezpečáka”?

Pracovní den bezpečáka
5
(9)

Mnozí se mě často ptají: “Jak vlastně vypadá takový běžný pracovní den “bezpečáka?” Na tuto otázku se však velmi těžce odpovídá. Zejména proto, že každý den je úplně jiný. Jednou klidný, podruhé bouřlivý. Jednou člověk prosedí dlouhé hodiny v kanceláři, jindy zase naběhá tolik kilometrů, že by se za ně leckterý sportovec nemusel stydět. Někdy stres. Jindy zase pohoda. Pracovní náplň “bezpečáka” je velmi pestrá, což je při tak velkém záběru, který musí obsáhnout, i poměrně logické.

Rozhodl jsem se proto popsat jeden svůj konkrétní pracovní den. Tento popis nemá v žádném případě dávat pohled na povolání jako takové. To vůbec ne. Jen dává nahlédnout “pod pokličku” a vlastně, dost možná, jen tu mou.

Píp. Píp. Píp. Budíček!

Tentokrát vstávám poměrně časně z rána. Na budíku jsou tři hodiny a už nepříjemně a vtíravě kvílí. Mám před sebou více než 150 km dlouhou cestu autem a v 6:00 začíná mé školení bezpečnosti práce zaměstnanců jednoho výrobního podniku. Na začátku dne asi není nic zajímavého. Zkrátka klasické ranní utrpení, nekonečné oddalování vstávání, hrozný spěch, nestíhačka.. no však to asi všichni známe.

Papíry ke školení mám již z včera připraveny, tak je jen rychle beru a vyrážím na cestu. Cesta v tuto časnou hodinu by byla poměrně snadná a bezproblémová. To by však zrovna nesměla být taková průtrž mračen, jaká byla. Jel jsem opatrně, pomalu, přesto jsem několikrát pocítil krátký aquaplaning. Cestou jsem si ještě v duchu opakoval nejdůležitější body školení a ladil jednu stanici rádia za druhou, protože jedna byla horší, než druhá.

Na místo jsem dorazil s patnáctiminutovým předstihem, což je u mě skvělý čas.

Rychlá příprava školení a jde se na to!

Pozdravím se s provozovatelem, neodmítnu ranní kávičku a pomalu si připravuji notebook s projektorem. Času málo, tak je jako vždy vše zaseknuté a probíhající aktualizace windows mně na pohodě také zrovna nepřidává. Když vidím ten její nekonečný průběh a již přicházející, byť značně rozespalé školené, optimismus ze mě jenom srší.

Nakonec však všechno klapne na výbornou a přesně na čas T + 10 min se může začít. Žádného ze školených jsem neviděl podřimovat, dokonce někteří reagovali na mé podněty a zaznamenal jsem i několik dotazů. Což je vzhledem k brzkému rannímu času velmi dobrý výkon.

Po školení za mnou přišel jeden ze školených, který je současně i mistrem – vedoucím zaměstnancem. Velmi mile mě překvapil jeho zájem o problematiku. Vyptával se na spoustu oblastí. Chtěl vědět, jak je co nejlépe vyřešit. Chvíli jsme takto diskutovali. Pak přišla na řadu kompletace dokumentace školení. Má ne zrovna oblíbená činnost, ale zrovna v těchto papírech pořádek opravdu být musí.

Dořešení restů

S provozovatelem jsme dále řešili některé resty. Konzultovali jsme společně zavedená opatření. Zejména jsme ale sedli nad protokolem z kontroly hasičů. Společně jsme zafajfkovali splněné a zbývající body. Jeden ze zbývajících bodů protokolu, který byl zrovna na pořadu, byla dokumentace zdolávání požárů. Tu jsem již dříve vypracoval a připravil, nyní přišel čas ji zkonzultovat s velitelem místní hasičské stanice, jejíž osádky ji v případě požáru nejpravděpodobněji využijí.

Sedli jsme tedy do auta a vydali se na nedalekou hasičskou stanici. Tam nás uvítal její velitel. Společně jsme se posadili do zasedací místnosti a připravený dokument začali společně projednávat. Velitel se ochotně rozpovídal o historii podniku, o požárech, které tam již hasil, ale i o jiných událostech. S dokumentací neměl problém. Myslím, že se mu i líbila. Chtěl si ale domluvit termín, kdy se na provoz postupně dojedou podívat a seznámit se s ním, všechny směny. Navrhl jsem, že by se taková prohlídka mohla spojit s cvičným požárním poplachem, který stejně co nevidět budeme muset zorganizovat. Velitel byl bez zaváhání pro. To mě mile překvapilo. Na cvičení se už velmi těším. To je určitě ta záživnější a akčnější část této práce.

Mile překvapeni vřelým a příjemným přijetím ze strany velitele hasičů, spokojeni s výsledky jednání, jsme se s provozovatelem vraceli zpět na firmu.

Zaujalo Vás toto povolání?

Provedl jsem mezi “bezpečáky” velký průzkum a výsledky jsem pro vás zpracoval do velmi podrobného článku, plného grafů a statistik. Můžete tak o povolání “bezpečáka” zjistit ještě více!

Co tak mrknout na provoz? No jasně!

Do oběda ještě dlouho. Takže šup do provozu. Pracoviště jsou z dřívějška již poměrně dobře proklepnutá. Pro jednotlivé pracovní činnosti, stroje a zařízení, jsou řádně vyhodnocena rizika a navržena opatření, která se průběžně zavádějí. Proto šlo tentokráte jen o takovou, řekněme, letmou prohlídku pracovišť s cílem pokusit se odhalit doposud nezjištěné bezpečnostní závady a nedostatky a napomenout pár zaměstnanců, kteří stále nechápou, že více očí jim nedoroste a že být hluchý, není úplná sranda.

Firma provozuje vlastní areál s několika objekty, takže prohlídka, i když rychlá, zabere bez problémů i několik hodin času. Záleží, jak moc člověk ostří oči. V tomto případě jde o pracoviště převzaté po dřívějším provozovateli, se spoustou nedostatků. Opatrnosti není tedy nikdy dost. Navíc “bezpečák” přeci musí jít příkladem. A tak se vybavuji osobními ochrannými pracovními prostředky, na krk věším fotoaparát, do ruky chytám nějaký ten blok s propiskou a jdu na to. Pracoviště již dobře znám, proto je mně dovoleno jít po vlastní ose.

Chcete vědět, jaké bezpečnostní závady jsem při prohlídce zjistil?

Níže se s vámi podělím o některá má zjištění, při takové běžné pochůzce pracoviště. Některé tyto závady mohou asi šokovat – ve špatném slova smyslu.

Nutno ale podotknout, že provozovatel má pracoviště v užívání teprve chvíli. K bezpečnosti má velmi pozitivní přístup. Je za ním už obrovský kus práce. Enormní investice nejen do technických opatření. Zavedeny stovky bezpečnostních opatření. Zavedena mnohá systémová a režimová opatření. Navíc jde o velmi těžký provoz a značně rozsáhlý areál. V kontextu tohoto všeho, jsou níže zachycené závady, jen malá pochybení, která se časem jistě odstraní.

První závada, které si všímám, na sebe nenechá dlouho čekat. Potom druhá, třetí, čtvrtá… Pokud bych měl v přístroji film, měl bych obavy, aby mě vůbec stačil.

Nejprve si všímám, že si řidič nakládaného kamionu, nebezpečně opřel žebřík o BigBag se sypkým materiálem. Již jsem osobně pomáhal při řešení několika úrazů, ke kterým došlo přesně z této příčiny. Proto jsem vůči tomuto počínání nekompromisní.

Nevhodně ustanovený žebřík
Nevhodně ustanovený žebřík

Řidiče se ani nesnažím poučit, protože jde o Ukrajince a s nimi já si bohužel příliš nerozumím. Takže si to schytá později vedoucí. O kousek dál vcházím otevřenými vraty do haly. Ale něco se mně nezdá. Asi za to může ten svěží jarní vítr, který mně fouká za krk. Vrata nejsou zajištěna v otevřené poloze. Nikde nikdo. Opět si nechám k rozhovoru s vedoucím a vrata zajistím.

Konečně tedy vstupuji do haly. Tam si všímám, že je u technologie obslužná plošina, na kterou vede něco mezi žebříkem a schůdky. Každopádně na plošině, nacházejíc se ve výšce nejméně 2,5 m, chybí ochranné zábradlí. A takový stav, ten je vždy o pořádný malér!

Obslužná plošina bez ochranného zábradlí
Obslužná plošina bez ochranného zábradlí

Nedaleko se potuluje jeden ze zaměstnanců. Na pracovišti jsou vykonávány rizikové práce. Průměrný hluk za 8 hod směnu je tu změřen na více než 92 dB. No a zaměstnanec má v uších hádejte co? Nic. Co s ním? Jako externista toho zase tak moc nezmůžu. Snažím se s ním promluvit, ale v tom už utíká pryč. Tohle, tohle to je přesně práce pro vedoucího!

V hale se příliš nevytápí. Dostatek tepla vzniká od technologií. To ovšem neznamená, že se na údržbu radiátorů může kašlat. Jeden byl pořádně zdevastovaný. Navíc uvolněný kryt představuje riziko možného pořezání se, odření se.

Rozpadající se radiátor
Rozpadající se radiátor

Další na pracovišti přítomná obslužná plošina sice má ochranné zábradlí, ale chybí okopová lišta. Plošina je ve výšce přibližně jednoho metru. Tedy požadavek nařízení vlády pro ni rozhodně platí.

Obslužná plošina bez okopové lišty
Obslužná plošina bez okopové lišty

Další část technologie sestává, mimo jiné, z elektromotoru, jehož práce se dále přenáší pomocí řemenového převodu. Řemenový převod jsem si mohl krásně prohlédnout, protože byl bez krytu. Zařízení je za normálních podmínek nedostupné a riziko hrozí zejména v případě údržby. Ale. Čert nikdy nespí!

Řemenový převod bez krytu
Řemenový převod bez krytu

Po domácku vyrobené schůdky, tak to je klasika. V tomto případě si dokonce jejich autoři uvědomili riziko možného pádu a opatřili je ochranným zábradlím. Jen bohužel, co do provedení, se toto zábradlí pro průměrného člověka příliš nevyvedlo. Je opravdu velmi nízké. Pokud si na schůdky stoupnu, natáhnu ruku podél těla. Mezi dlaní a madlem zůstává mezera přibližně 20 cm. Jo pokud bych měřil cca 150 cm, tak to bude značka: “ideál.”

Schůdky s nedostatečným zábradlím
Schůdky s nedostatečným zábradlím

Zatarasené hasící přístroje? Tak to je klasika snad všude. Ze zkušeností vím, že pomůže opravdu jen zkrátit pohyblivou složku mzdy – bohužel.

Myslím, že to by stačilo. Přecházím tedy po nádvoří do další haly. V tom mě ale zaujme paleta s BigBagem, stohovaná na dalším BigBagu. Celý stoh se značně naklání. Při bližším zkoumání je jasné, že horní paleta je ve značně dezolátním stavu. Přesto však stále používána a je na ní umístěno více než půl tuny.

Poškozená paleta
Poškozená paleta

U další haly je i nakládací / vykládací rampa. Pod ní odvodňovací kanál. Kryt tohoto kanálu je, tak nějak, úplně v… no zkrátka ve špatném stavu. Hrozí tak zvýšené riziko zakopnutí osob, ale také riziko pro manipulační vysokozdvižné vozíky, které sem najíždějí. Nemusejí se nutně převrátit, ale zhoupnutí může způsobit pád materiálu.

Nebezpečný žlab
Nebezpečný žlab

Rampa sama o sobě je také riziková. Zcela chybí ochranné zábradlí nebo jiná vhodná zábrana proti pádu. Na rampě je umístěn plech, pro nakládku na kamiony. Z něj mám také smíšené pocity. No posuďte sami.

Nebezpečný nájezdový plech
Nebezpečný nájezdový plech

V další hale nacházím ne úplně správným způsobem provedenou opravu potrubí, v němž proudí hořlavý prach. Tento způsob není zrovna ideální, k zabránění vzniku statické elektřiny.

Nevhodná oprava potrubí
Nevhodná oprava potrubí

O kousek dál je zajímavým způsobem řešena elektroinstalace motoru – bez krytí. V prašném hořlavém prostředí. To opravdu není zrovna ideální stav.

Chybějící krytí přívodu elektromotoru
Chybějící krytí přívodu elektromotoru

A poslední, o co se podělím, je inovativní způsob řešení odsávacího potrubí strojní brusky. Tohle doma raději nezkoušejte.

A obsluha? Obsluha si jaksi zapomněla brýle. Zaměstnance se ptám: “Co oči? Ještě máte obě?”. Dostalo se mně odpovědi: “Jo, ještě jo!” No tak je to asi v pořádku, ne? No ne! Není! Promluvil jsem zaměstnanci do duše a ten se vydal neznámo kam brýle hledat. Je to pro něj nové. Ale zvyknout si zkrátka bude muset.

Originální řešení odvodu
Originální řešení odvodu

Znovu podotýkám, že šlo v rámci mé činnosti toho dne jen o “rychlou”, běžnou pochůzkovou kontrolu pracoviště. Samozřejmě, že při každé příležitosti s vedoucími zaměstnanci řešíme režimová opatření, diskutujeme technická řešení. Navíc pro většinu hlavních činností prováděných ve firmě, již byla provedena alespoň základní “Job Hazard Analysis.”

Která z výše uvedených závad vám přijde nejhorší a kterou naopak považujete za úplnou prkotinu? Napište mně svůj názor do komentáře pod článek.

A co se dělo poté?

Pak už byl čas na oběd. Pracovní věci hodit za hlavu. Šup s provozovatelem do auta a hurá na meníčko. Spokojený jsem příliš nebyl. Snažím se jíst racionálně, “zdravě.” A to většinou v restauracích ne úplně jde. Alespoň jsme měli chvíli času. Lépe se poznat a lépe pochopit motivace a potřeby toho druhého. Ale dost bylo oběda. Zpět do práce.

Bez řádné diskuse to prostě nejde…

Po obědě přišel správný čas na zahájení diskuse nejen o zjištěných nedostatcích, ale také o stavu přijímání bezpečnostních opatření. Nejen těch technických, ale zejména i těch režimových. Vše je potřeba bod za bodem projít. Rád se ujišťuji, že klient opravdu opatření správně chápe. Že rozumí jeho významu a zejména, jeho skutečnému přínosu pro firmu a zaměstnance. Rád mám přehled o tom, v jakém stavu je přijímání zavedených opatření. Vše toto vyústí v časový harmonogram a plán na příště.

Čas loučení…

Jsou tři hodiny odpoledne. Nezbývá, než se s provozovatelem rozloučit. Rozohnit koně pod kapotou vozu a vydat se na dvouhodinovou cestu zpět.

Cesta odsýpá. Občas nezbývá, než pořádně zakroutit hlavou před některými omezenci, kteří si myslí, že silnice patří jen a pouze jim. Zastávka na Benzině dá možnost vyřídit několik pracovních telefonátů a zjistit, že daný harmonogram tohoto týdne, jehož koordinace a úspěšné vytvoření stálo opravdu hodně sil, je zcela k ničemu. Protože tu inspekce práce, tam zase pracovní úraz. Priority jsou však jasně dané.

Večer. A stále s plným pracovním nasazením!

Vzhledem k dopravním omezením, několika delším telefonátům, přijíždím do kanceláře přibližně kolem půl šesté. Rychle vyřídit pracovní emaily. V evidenci pro klid duše překontrolovat, že úrazem postižený zaměstnance, o kterém jsem se dověděl v jednom z telefonátů, byl řádně proškolený. Pak už jen poladit pár věcí na webu, zpracovat fotografie z kontroly, vytisknout si podklady ke školení na zítřek a konečně, v sedm hodin večer, hodit pracovní věci za hlavu a přepnout se do osobního života.

Dnešek byl dlouhý. Z bude potřeba náležitě zkrátit.

Co vy na to? Jste “bezpečáci”? Jaké jsou vaše dny? Nejste? Jak se vám takový pracovní den zdá či nezdá? Komentáře povoleny.

Byl pro vás článek užitečný?

Klikněte na hvězdičky pro ohodnocení článku.

Průměrné hodnocení 5 / 5. Počet hodnocení: 9

Pokud se vám článek líbil...

Sledujte mě na sociálních sítích.

Omlouvám se, že pro vás nebyl tento článek užitečný a děkuji za vaši zpětnou vazbu.

Pojďme tento článek vylepšit!

1 názor na “Jak vypadá pracovní den “bezpečáka”?”

  1. Pěkně napsané, a přesně tak to chodí. Jen takovým klientům, kde je na fotografiích na první pohled vidět, že na BOZP a PO dlouhodobě kašlou, se raději vyhýbám:)

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Scroll to Top