Dnešní BOZP – krátká úvaha

0
(0)

Na internetu je běžně k nalezení spousta definic bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dále v textu budu používat jen zkratku BOZP. Některé konkrétní definice jsou přesné, jiné přesnější. Další jsou zase jen snůškou mýtů, či dokonce lží a jiných nesmyslů. O čem ale dnešní BOZP ve skutečnosti je?

V tomto článku ani tak nechci vymezit pojem BOZP. Doufám, že každému je již zřejmé, že dnešní BOZP je souhrnem všech opatření, která se v mezích právních předpisů snaží zabránit ztrátám na životech a zdraví, ve vztahu k pracovnímu procesu. Spíše mi jde o zamyšlení se nad tím, proč je tak často ze strany zaměstnavatelů, ale i zaměstnanců, BOZP chápána jako nutné zlo a něco, co je na obtíž.

Stále se setkávám se zaměstnanci, kteří odmítají pracovat bezpečně, přestože k tomu mají veškeré nutné podmínky. Nechtějí používat osobní ochranné pracovní pomůcky, dále v textu jen OOPP. Raději pracují „nebezpečně“. Používají nedovolené a riskantní pracovními postupy, pracovní pomůcky a ignorují veškeré bezpečnostní pokyny. A co je na tom nejhorší? Dělají to za svého plného vědomí. Pracují „nebezpečně“, přestože si plně uvědomují rizika takové práce či pracovní činnosti.

Na druhé straně stojí zaměstnavatel. I zde se setkávám s úplnými absurditami. Nemálo častý je názor zaměstnavatelů: „Bezpečnost práce neřešíme, nemáme na to peníze.“ Přitom právě důsledná BOZP peníze šetří, což už bylo tolikrát praxí ověřeno, že není třeba pochybovat. Mezi další oblíbený názor, spíše pohled na dnešní BOZP zaměstnavatelů patří: „Udělejme, co musíme. Ale co nejrychleji a nejlevněji.” Této skupině říkám zaměstnavatelé řešící BOZP jen „naoko.“ Povětšinou si nechají vypracovat základní dokumentace, v lepším případě zajistí provedení revizí vyhrazených technických zařízení a zajistí školení bezpečnosti práce a školení požární ochrany. Jednou ročně si nechají prověřit pracoviště, zopakují školení a tím to pro ně hasne.


Impuls k uvědomění si důležitosti…

Výše uvedená praxe, tj. špatná praxe, většinou trvá až do doby „průseru“. Tímto „průserem“ může být jednak pracovní úraz, nemoc z povolání, požár nebo pouze běžná preventivní kontrola ze strany státních orgánů, tj. zejména oblastního inspektorátu práce, Hasičského záchranného sboru ČR a krajské hygienické stanice.

Takový „průser“ je schopný otevřít oči a to jak zaměstnavateli, tak i zaměstnanci. V případě zaměstnance tedy pouze v tehdy, kdy již není pozdě a oči ještě otevřít může.

Když jsem výše uvedl, že investovat do BOZP se vyplatí, myslel jsem tím vyplatí. Pokud pomineme trestní odpovědnost za nesplnění úkolů BOZP a zůstaneme u finanční stránky věci, náklady na externí a řádné zajištění BOZP se mohou rovnat pravděpodobnosti, že jednou za 25 – 50 let dostanete pokutu 2 000 000 Kč. A to je myslím celkem přijatelné. Navíc se zde bavím pouze o finanční sankci, aniž bych zmínil náklady na odškodnění pozůstalých, trvalých následků apod. A pokud si zkusíte vyčíslit např. 3 roky strávené na „Mírově“

Pokud jde o zaměstnance, který prodělá vážný pracovní úraz a tento „bez následků“ přežije, dost často dojde ke změně pohledu na dnešní BOZP o 180°. Takoví zaměstnanci mnohem více dbají na BOZP, řádně používají OOPP, dost často se i přecitlivěle starají o své kolegy a vůbec pracují mnohem rozvážněji a opatrněji. Netrpí zaměstnavateli jeho ignoraci dodržování povinností BOZP. Tito zaměstnanci jsou dost často zdrojem anonymních podnětů na státní kontrolní orgány.

Za všechny uvedu jeden modelový případ.


Pracovní úraz – příklad z (ne)praxe

Malý živnostník poskytující služby, či provádějící jiné administrativní práce, který zaměstnává několik kmenových zaměstnanců, BOZP vůbec neřeší. Domnívá se, že BOZP je pro velké výrobní společnosti a jemu rizika nehrozí. Náš živnostník, říkejme mu Franta Flinta, si pronajímá malou kancelář. Jednoho krásného dne, mu přestane nad hlavou svítit zářivková trubice. Jelikož je Franta zdatný manažer, pověří svého nejmladšího a nejnovějšího zaměstnance Pepíka, aby zašel do blízkého elektra a koupil novou trubici. Pepík ochotně uposlechne, po chvíli se vrátí s novou zářivkou.

Franta mu vysvětlí, že zářivku je nutno vyměnit a že si mezitím zajde na oběd. Pepík je z toho celý nesvůj. Nikdy nic takového nedělal. Přesto se rozhodne uposlechnout pokyn nadřízeného. Nemá však po ruce žádný žebřík ani schůdky. Tak se rozhodne vylézt na stůl, který je pod světlem. Z tohoto stolu na světlo dobře dosáhne. Netuší však, jak se sundává kryt. Pokouší se na to jít s rozumem. To se mu však nepodaří.

Po chvíli rozhodne užít hrubou sílu. „Lup, prásk“, ozve se. Kryt povolil. S Pepou to řádně cuklo. Nestabilní stůl se otřese. Pepík neudrží rovnováhu a padá k zemi, zády napřed. Při dopadu jde slyšet hlasité prasknutí, jak se Pepíkovi lámou krční obratle. Pepík ztrácí vědomí. Naštěstí však ještě při pádu stihl pořádně z plných plic zařvat, čímž značně vystrašil kolegyni Božku, pracující ve vedlejší kanceláři. Božka neotálela a ihned doběhla na místo činu. Uviděla bezvládné Pepíkovo tělo, jak leží, nohy ještě z části na stole, hlava ve značně nepřirozené poloze. Božka si však zachová chladnou hlavu a vytočí 155. Záchranka Pepíka odveze co nevidět…

Po nějaké době si u soudu Franta vyslechne rozsudek… „Nezjistil, zda byl úrazem postižený zdravotně způsobilý pro práci, nezajistil úrazem postiženému řádné školení o právních a ostatních předpisech BOZP, nezajistil úrazem postiženému odbornou způsobilost v elektrotechnice, potřebnou pro výměnu zářivky, nezajistil úrazem postiženému řádné pracovní pomůcky – schůdky, nedostatečně vyhodnotil rizika práce a nepřijal řádná opatření k jejich eliminaci…“, soudce ještě chvíli pokračoval.

Pracovní úraz vyvolal okamžitou odezvu u místně příslušného oblastního inspektorátu práce. Inspektoři provedli důslednou kontrolu dodržování předpisů BOZP. Mimo jiné zjistili, že dle nájemní smlouvy, revize elektrických zařízení v kanceláři zajišťuje nájemce František. František samozřejmě žádnou revizi nedoložil

Inspektorát práce zahájil správní řízení s Františkem a vzhledem k důsledkům, které nedodržování povinností BOZP mělo – tj. trvalou invaliditu Pepíka, se rozhodně nebudeme pohybovat v dolních hladinách možných sankcí.

Pepík dodnes musí do práce na invalidním vozíku, což je značný problém vzhledem k tomu, že kanceláře jsou ve druhém patře a budova není bezbariérového provedení. Pepík odpřisáhl, že už nikdy na žádný stůl nevyleze. Když ho však František pokáral, že nestíhá řádně plnit své pracovní úkoly, Pepík neváhal, a obrátil se na kamarády z inspektorátu práce o pomoc, při poskytování ochranných nápojů. Neopomenul zmínit, že má vážné pochybnosti o dosavadním zařazení prací do kategorií (kategorizaci prací).

Po práci, kdy se Pepík snažil přemluvit kamarády, aby se za ním doma stavili, což však odmítli s tím, že jsou domluvení na fotbal, jak spolu vždy hrávali (dříve ještě s Pepíkem), si Pepa vzpomněl na jiné kamarády, od Hasičského záchranného sboru. A tak jim ráno zavolal a uvědomil je o tom, že na jeho pracovišti chybí hasicí přístroj…


Špatná situace v dnešní BOZP

Zkusme se teď zamyslet nad tím, proč je taková situace? Proč někteří (a ne málo) zaměstnavatelé BOZP neřeší? Nemyslím si, že by úplně tím hlavním důvodem byly finanční náklady. Většina „podnikatelů“ je schopna vyhazovat neskutečné peníze za naprosté zbytečnosti a jiné bezcennosti. Při troše snahy by se u většiny něco na BOZP našlo. Samozřejmě jsou i případy, kdy je finanční situace opravdu natolik špatná, že řešit BOZP neumožňuje. Zde je pak vhodné se zamyslet nad tím, zda má smysl v tomto pokračovat.

Ale zpět k otázce. Dle mého názoru je hlavní příčinou, proč mnozí zaměstnavatelé bezpečnost neřeší, jejich naprostá neznalost problematiky. Pokud nevíte, jak je dnešní BOZP postavena, stěží si uvědomíte, jak obrovskou odpovědnost za své zaměstnance ve skutečnosti máte.

Pokud se dostanu do nějaké firmy, která je bezpečnostní doposud „nedotčena“ většinou jsou zaměstnavatelé dosti překvapeni, poté co jim sdělím jejich povinnosti. U některých dokonce nebudu daleko od pravdy, pokud použiji slovo zdrceni.

Pokud se rozhodnete zaměstnávat, většinou Vás ani nenapadne, že byste neplnili své „finanční“ povinnosti. Tj. ani Vás nenapadne, že byste místo minimální mzdy 8500 Kč, vypláceli jen 6500 Kč. Nebo že byste namísto 30 min obědové přestávky, poskytovali jen přestávku v délce 20 min. Stejně tak málokoho napadne, namísto pracovní smlouvy uzavřít třeba ústní dohodu. Naproti tomu neprovádět školení BOZP, lékařské prohlídky zaměstnanců či poskytovat OOPP? To už je zcela běžná praxe. A přitom se stále jedná o základní povinnosti zaměstnavatele. Problém je v tom, že „bez BOZP“ se fungovat dá. Dost často jen omezenou dobu, ale dá. Naproti tomu, pokud zaměstnanec nedostane výplatu, tak se ihned ozve.

Vyřešili by tuto situaci přísnější a častější kontroly ze strany státu? Dost možná ano. Bylo by to však dostatečné? Dost možná ne.

Napadá mě myšlenka na změnu čl. 26, Listiny základních práv a svobod:

Před získáním živnostenského oprávnění by potom bylo nutné prokázat, že osoba, která o oprávnění požádala, opravdu zná povinnosti, které jí z podnikání plynou. A to včetně povinností BOZP. Živnostenský úřad by pořádal pravidelná školení žadatelů. Alespoň by onen poplatek 1000 Kč byl trochu účelně vynaložen. Dnes je za těch „pár“ papírů trochu nadsazený, nemyslíte?


Špatná praxe zaměstnanců

Znovu se vrátím k zaměstnancům a ke stejné otázce… tj. proč zaměstnanci nedodržují pravidla BOZP, přestože k tomu mají vytvořeny podmínky? A jak toto řešit?

Prvním předpokladem je znalost předpisů zaměstnavatelem a všemi vedoucími zaměstnanci. Tito musí dodržování předpisů vyžadovat od zaměstnanců. Nesmí být tolerovány žádné kompromisy! Z malého zlozvyku se může během chvíle stát velký zlozvyk a vážný úraz.

Zaměstnanci si musejí být dostatečně vědomi rizik práce, musejí znát předpisy BOZP vztahující se k práci a musejí je umět dodržovat. Aby toto mohlo být v praxi naplněno, je nutno jim zajistit řádné školení BOZP. Upřímně řečeno, během 1 hodiny školení jde celkem slušně zaměstnancům nastínit základní principy dnešní BOZP a základní požadavky plynoucí ze Zákoníku práce. Ale existují další desítky důležitých předpisů. Jen zde chci upozornit, že řádné školení BOZP nemůže být v délce 1, 2 hodin…

Také bych zde chtěl trochu pomluvit běžnou praxi, školení BOZP provádět hromadně pro všechny zaměstnance 1 x ročně, 1 x 2 roky apod. Dle mého názoru může být mnohem výhodnější, provádět školení BOZP např. 1 x měsíčně pro jednotlivé profese. Každý měsíc jiné tematické zaměření školení. 1 hodina měsíčně se myslím vždy najde (pokud se chce), ročně to máme 12 hodin. Pokud měsíčně nalezneme 2 hodiny, máme roční rozpočet 24 hodin. V případě, že na konci, začátku nebo kdykoliv v roce zařadíme jedno „obsáhlejší“ školení, v délce např. 7 hodin, můžeme se dostat na časovou dotaci pro školení / profesi 30 hodin ročně. A s tím už se dá pracovat. Navíc zaměstnancům jsou pravidla a vůbec BOZP neustále připomínána, což je mnohem přínosnější, než 1 x ročně krátké školení.

Jen pro upřesnění, školením BOZP zde myslím školení o právních a ostatních předpisech BOZP, dle § 103, Zákoníku práce.

Tak, a to byl takový můj „osobní“ pohled na některé palčivé problémy dnešní BOZP. Budu rád, pokud se o své názory podělíte níže v diskusi. Každá připomínka, poznámka, může být přínosná.

Byl pro vás článek užitečný?

Klikněte na hvězdičky pro ohodnocení článku.

Průměrné hodnocení 0 / 5. Počet hodnocení: 0

Doposud nikdo nehodnotil. Buďte první, kdo článek ohodnotí. Děkuji.

Pokud se vám článek líbil...

Sledujte mě na sociálních sítích.

Omlouvám se, že pro vás nebyl tento článek užitečný a děkuji za vaši zpětnou vazbu.

Pojďme tento článek vylepšit!

Řekněte mně, jak mohu tento článek vylepšit.

Diskuze

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Scroll to Top