Bezpečnostní technik v praxi

Stále velká spousta zaměstnavatelů a vlastně i zaměstnanců neví, co to přesně je BOZP, co vše spadá do služeb BOZP a jakou funkci ve firmě plní bezpečnostní technik, resp. správně řečeno, odborně způsobilá osoba k zajišťování úkolů prevence rizik v oblasti BOZP.

Prvně nutno uvést na pravou míru ono označení, bezpečnostní technik. Je mezi lidmi sice celkem zažité, avšak zcela nepřesné. Osoba, která zaměstnavateli zajišťuje BOZP, je velmi vkusně pojmenována, zákonem č. 309/2006 Sb., úz, jako „osoba odborně způsobilá k zajišťování úkolů prevence rizik v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.“ No řekněte sami? Nezní to líp a zapamatovatelněji? Proto budu dále v textu používat pro označení této osoby lidový termín: „bezpečák“

Přestože tomu spousta zaměstnanců nevěří, bezpečák má poměrně zodpovědnou a náročnou práci. Ve firmách, kde působí zkušený a znalý bezpečák, jsou zpravidla pracovní podmínky práce na mnohem vyšší úrovni, než u firem ostatních.

Správný bezpečák totiž k BOZP musí přistupovat jako k celku a snažit se zaměstnavateli vysvětlit smysluplnost všech opatření, z bezpečnosti vyplývajících. BOZP ve firmě nemůže být pojímána jen jako školení BOZP, OOPP, dokumentace a kontroly!

Do činností BOZP je nutno zahrnout zejména oblasti jako je bezpečný stav pracovišť a technických zařízení, pracovní postupy, pracovní tempo, ergonomii práce, pracovní stres, počty zaměstnanců stanovené na jednotlivé pracovní úkoly, pracovní podmínky zaměstnankyň, těhotných zaměstnankyně a mladistvých, pracovní dobu, přestávky v práci, práci přes čas, čerpání dovolené, odměňování za práci, zvyšování kvalifikace zaměstnanců, komunikace a mnohé další a další oblasti.

Vše musí být nastaveno tak, aby zaměstnanec pracoval v co nejbezpečnějším a „nejpohodovějším" pracovním prostředí.

Výše uvedené je však v praxi zcela ojedinělé. Většinou, mimo jiné i díky neodbornosti a nedostatečné zainteresovanosti bezpečáka, mnohé kapitoly BOZP ustupují do pozadí, s vidinou zvýšení zisku zaměstnavatele.

Již roky je však ověřeno, že zaměstnanec pracující za bezpečných a pohodových pracovních podmínek a za řádné mzdové ohodnocení, pracuje značně produktivněji než zaměstnanec, kterému se na pracovišti zkrátka nelíbí a necítí se tam pohodově a bezpečně.

Každý bezpečností technik by proto měl usilovat o to, aby výše uvedené úkoly BOZP u zaměstnavatele byly prosazovány a naplňovány!

Plnění úkolů na úseku pracovní doby, dokumentace BOZP, školení BOZP, OOPP a dalších, zpravidla často plní právě bezpečnostní technik v rámci služeb BOZP. A to i přes to, že mu to žádný zákon neukládá jako povinnost. Naopak Zákoník práce jasně říká, že za BOZP odpovídají vedoucí zaměstnanci a že plnění úkolů BOZP musí být součástí jejich pracovních úkolů.

Proto jsem výše, spíše opatrně naznačil, že by se tyto ostatní činnosti měl bezpečnostní technik pouze snažit protlačovat u zaměstnavatele / vedoucích zaměstnanců.

Čemu se Však nevyhne, i když tomu tak v praxi často je (odborně i časově náročná činnost), je problematika pracovních rizik. Bezpečnostní technik, dle zákona č. 309/2006 Sb., a Zákoníku práce, pro zaměstnavatele zajišťuje tzv. identifikaci nebezpečí a hodnocení rizik z nich plynoucích, často nesprávně označováno jako analýza rizik či identifikace rizik. Celý proces správně nese souhrnné označení řízení rizik neboli management rizik.

Pro objasnění uvedu příklad vážného pracovního úrazu

Oč jde, se pokusím vysvětlit na následujícím příkladu pracovního úrazu:

„Zaměstnanec došel na své stálé pracoviště a spustil linku na drcení stromové kůry.
Před započetím drcení kůry provedl kontrolu celé linky.
Při kontrole zjistil, že je třeba seřídit dopravník číslo 2.
Linku tedy vypnul a pomocí klíče a napínacích šroubů prováděl seřízení pásu.
Po seřízení linku opět spustil a znovu prováděl vizuální kontrolu chodu linky a seřízeného pásu.
Tento úkon provedl třikrát nebo čtyřikrát, dokud nebyl chod pásu v pořádku.
Při provádění vizuální kontroly pásu mu však podjely nohy a ve snaze se zachytit levou rukou došlo k jejímu vtažení mezi pás a napínací válec, což mělo za následek amputaci levé ruky v předloktí.
Spolupracovníci uslyšeli křik a viděli postiženého, jak při vědomí odchází od stroje bez zbytku končetiny.“

Porušení povinností zaměstnavatele:

Zaměstnavatel nezajistil, aby zařízení, pásový dopravník, který je součástí linky drcení kůry, byl vybaven ovladačem nouzového zastavení, který zablokuje spouštěcí ovladače a současně se zastavením chodu zařízení nebo jeho nebezpečné části se vypnou přívody energií k jeho pohonům, jak je požadováno v písm. k), odst. (1), § 3, nařízení vlády č. 378/2001 Sb., který stanoví minimální požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku vytvářeném daným zařízením, dopravníkem.

V daném případě v prostoru na začátku pásového dopravníku, na levé straně dopravníku při pohledu ve směru chodu dopravníku. V tomto prostoru, kde v okamžiku úrazu prováděl pracovník vizuální kontrolu chodu dopravníku, ovladač nouzového zastavení není.

Tímto zaměstnavatel nevytvořil na zařízení – linka drcení kůry, jejíž součástí je dopravník, bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí. Nevyhodnotil rizika spojená se zachycením pásovým dopravníkem a nouzovým zastavením, a nepřijal opatření k předcházení těmto rizikům, čímž nedodržel povinnost vyplývající z odst. (1), (4), § 102, Zákoníku práce, v platném znění.

Myslím, že na uvedeném, reálném případě pracovního úrazu je jasně vidět, jak je činnost bezpečáka náročná a odpovědná práce. Rizik na každém pracovišti je prakticky nekonečně mnoho. Je tedy na právě na bezpečákovy, aby rozpoznal a zavčasu řešil právě ty z nich, která mohou reálně vést ke vzniku pracovního úrazu.

Jak to mělo být správně?

Na uvedeném případě je zřejmé, že pokud by měl zaměstnavatel k dispozici zkušeného bezpečáka, který by svoji hlavní povinnost – tj. identifikaci nebezpečí a hodnocení rizik nepodcenil a tedy provedl řízení rizik linky, k úrazu by nedošlo, jelikož by zaměstnanec, po zachycení ruky dopravníkem, měl okamžitou možnost tento zastavit tlačítkem nouzového zastavení.

Po úraze navíc následuje standardní kolečko. Zaměstnanec žádá odškodnění, zaměstnavatel chce, aby odškodnění za něj uhradila pojišťovna, pojišťovna platit nechce, protože zaměstnavatel porušil předpisy. Zaměstnavatel dostává sankci pro porušení povinností ze strany oblastního inspektorátu práce, zaměstnavatel hradí velkou část nákladů, spojených z pracovním úraze, ze svého. Zaměstnavatel se dostává do finančních potíží.

Základem při výběru bezpečáka by tedy měl být jeho přístup k problematice řízení rizik (identifikace nebezpečí, hodnocení rizik z nich plynoucích, vedení dokumentace o rizicích, návrh opatření, komunikace rizik), a jelikož se jedná o činnosti velmi časově náročné, dát i externímu bezpečákovi dostatečný časový prostor pro jejich řádné plnění.

Budu rád, pokud při výběru bezpečáka a poptávce služeb BOZP, oslovíte i právě mě a tým SAW!